Zdroj: http://sarah.cathia.cz/index.php?a=115  •  Vydáno: 28.12.2014 22:20  •  Autor: Sarah

DMD 2014

Vkládám souhrn všech mých drabblat do soutěže DMD (Duben, měsíc drabble), které se konalo v roce 2014. Opět bylo každý den zadané téma, na které jsme museli napsat jedno drabble. Letos jsem nenapsala drabble na všechna témata, myslím, že nějaké 3 poslední mi chybí, protože jsem v té době odjížděla na dovolenou, ale i tak jsem kvótu 30 drabble splnila, vč. bonusových. Některé jsou ze života, originálního pojetí, jiné zase na témata z fanfiction: nejvíce Harry Potter, Červený Trpaslík, Buffy, přemožitelka upírů, the Big Bang Theory a Akta X.

1.4.2014 – Už je tady zas!

Den v Disneylandu

Odmontovala strojený úsměv, zabouchla dveře a padla na pohovku. Byl to nejdelší den v jejím životě. Netušila, jak těžký bude rozchod s Leonardem.

Po minutě:

Zaklepání… „Penny…“

…další rány… „Penny…“

…poslední údery… „Penny…“

Už je tady zas!

Rozrazila dveře: „Co?“ vyhrkla vyčerpaně.

„Chtěl jsem jen říct, že to byl nejlepší den,“ odvětil Sheldon s širokým úsměvem a zamával obří tlapou Mickey Mouse. „Děkuji, že jsi mi ho koupila. Půjdu ho ukázat Leonardovi. Když mě hlídal on, nebylo to tak zábavné. Doufám, že je ten rozchod definitivní.“

Leonarde, vrať se ke mně! Proběhlo jí hlavou, když se Sheldon otočil k odchodu.

 

2.4.2014 – Kousek nebe

Zpátky na hřbitově

Bloudil mnoho let, prošel desítkou pekel, ale v žádném dlouho nevydržel… nebyl na seznamu.

Majiteli konsorcia Hell Industries došla trpělivost. Otevřel bílé dveře s nekonečně dlouhými schody.

„Jdi!“ pokynul.

A on šel.

Stoupal několik měsíců, až konečně stanul před zářící branou.

„Co žádáš, cizinče?“

Zamyslel se a řekl: „Parcelu na kousku nebe, ctihodný Petře.“

Podal mu úřední pergamen z Hell Industries.

Petr zakroutil hlavou, zkontroloval svůj vlastní seznam a odvětil: „Nejsi hoden, jdi zpět.“

Oslnivý záblesk a Voldemort se zjevil v obřím kotli, zírající na spoutaného Harryho Pottera.

„Vítejte zpět, pane,“ zaslechl Červíčka.

Nahodil úsměv a v duchu Petrovi poděkoval.

 

3.4.2014 – BONUS! – Biografie

Ukradená totožnost

Narodil jsem se s královskou krví, ale jako syn levobočka jsem na trůn neměl právo. Vyrůstal jsem v chudobě… tedy až do onoho osudného dne.

Navrhli mi příležitost, která se nedala odmítnout.

Přijal jsem ženský šat, jméno i život nelegitimního potomka, skonaného předčasně.

Hrou osudu jsem byl korunován a v jejím jménu vládl rozkvétající zemi po čtyři desetiletí. Tomu období se říkalo „Zlatý věk“.

Sjednotil jsem národy pod jednu zemi a pokračoval v odkazu mého děda… rozšíření Anglikánské církve.

Odkaz mé vlády přetrvává dodnes. Mé vlastní já však zemřelo ve stejný den, jako tělo třináctiletého děvčete, pohřbeného pod falešným jménem.

 

3.4.2014 – Pacta sunt servanta

Po roce

„Nepřipadá v úvahu,“ křičel a zběsile pobíhal po bytě, zatímco rozvášněná přítelkyně se jej snažila za každou cenu chytit.

„Sám jsi tu smlouvu navrhl, nemůžeš ustoupit!“

„Ale to už je dávno, to jsem…“

„…dávno nedávno, já tě chci a hned.“

„Ještě popcorn?“ zeptala se Penny Leonarda a podala mu misku.
Oba se krčili na gauči a s pobavením sledovali, jak se Sheldon vyhýbá svým partnerským povinnostem, ke kterým se ve smlouvě, uzavřené s Amy, zavázal.

„Je tam po roce?“ křičela dál. „Je, tak se necukej.“

„Myslíš, že ho jednou dostane?“

„Určitě,“ rozchechtal se Leonard, „Pacta sunt servanta… mocné to přísloví.“

 

4.4.2014 – Cizí kůže

Vyhoštěna

Bývala jsem někdo. Měla jsem moc. Všichni mě obdivovali.

Občas jsem měla slabé chvilky, chovala se vlídně, ale to mi nikdy nebylo po chuti. Největší radost mi dělali, když se přede mnou plazili, prosili, zbožňovali mě.

Pak přišli oni.

Vzbouřili se.

Nyní jsem jen prázdný kouř v křehké skořápce. Uvězněná v kůži slabého chlapce.

Jeho moc nade mnou sílí a já se ztrácím. Cítím, co cítí on, vidím, co vidí on. Užírá mě to zevnitř.

Ale můj návrat se blíží, portál se otevírá… chybí jen Klíč.

Najdu ho, jsem přece Bůh.

Ale on umírá a já se vytrácím s ním…

 

 

5.4.2014 – Velení nech na mně

Útok Rimmerů

„Co budeme dělat?“

„Musíme je zastavit, ježí se mi z nich chlupy.“

„Mě lezou do systému a mění příkazy.“

Lister se zamyslel. „Velení nechte na mě, mám nápad.“

Potichu se přikradl k místnosti: „Vzduch čistý, až dám pokyn, vypnete proud.“

Rozrazil dveře.

Stovka Rimmerů najednou utichla.

Naprázdno polkl.

„Chopte se ho,“ zavelel jeden. Pětice se začala přibližovat.

„Holly, teď!“

Světla zhasla, kosmická loď se začala otáčet, ale Rimmerové se přibližovali. Jejich žhnoucí oči zářily ve tmě.

* * *

„Ne, nechte mě, nezabíjejte mě,“ ječel nahlas.

„Pane Listere, vzbuďte se, dnes budeme zapínat pana Rimmera po dvouměsíční úspoře energií.“

Lister vytřeštil oči.

„Ne!“

 

6.4.2014 – Dokonalý tvar

Král Západozemí

Poprvé jsem se jí dotkl jen pár minut poté, co otec zemřel. Nemohl jsem uvěřit jak je hebká, lehce opracovaná. Pod polštářky mých prstů jsem cítil každé zakřivení, byla dokonalá. Cítil jsem mírné vibrace. Byla moje… a já byl někdo. Stal jsem se jejím pánem, jak bylo předurčeno.

Ten arogantní lord ze severu mi ji chtěl vzít… nechal jsem mu za tu drzost setnout hlavu.

„Jsem Král, koruna je moje!“ Vykřikoval jsem.

Chtěl jsem to vykřiknout i v posledních vteřinách života, ale dechu se nedostávalo.

Oči dívky ze severu zářily zadostiučiněním, zatímco koruna padala z mé hlavy, hledajíc nového Krále.

 

7.4.2014 – Hlavně klid

Bungee Jumping

Stoupal vzhůru nekonečným schodištěm.

„Pane, zapněte si to.“

Chytil dlouhé elastické lano. Cvak…

Napravo i nalevo se promítal jeho život. Děsil jej a ztrapňoval zároveň.

„Hlavně klid,“ šeptal si.

Poté skočil.

Došel k Bráně a postavil se do fronty.

Vítr skučel. On se střemhlav řítil několik desítek metrů k rozbouřené řece.

„Jméno?“ zeptal se Petr.

„Igor.“

„Cha…“ zasmál se anděl. „Tak do druhé skupiny… k tomu idiotovi, co si zapomněl před skokem padák.“

Podíval se na poslední obraz svého pádu. Tehdy se usmíval. Ani si neuvědomil, že lano omylem zapnul k zábradlí, namísto ke kotníkům. Povzdychl si a následoval parašutistu.

 

 

8.4.2014 – Osud

Na cestách

Kráčím údolím, prodírám se lesy, běhám po vodě, brodím se pouští… jsem na cestách dny, roky ba i epochy – sám už nevím.

Zdravím se se vším a všemi, jako bychom byli staří známí. Na nikoho nezapomenu. Milují mě a nenávidí zároveň.

Nespím, nemívám sny, ale rozdávám je druhým.

Zřídkakdy se zastavím na místě déle než na pár hodin.

Byl jsem všude, ale jedno místo nikdy nevypadá stejně, byť ho navštívíte třeba stokrát.

Někteří mě vycítí a snaží se přede mnou prchnout.
Ale neujdou daleko.

„Osudu neutečeš,“ říkávám vždy a chtě nechtě jim do vínku vhodím balíček života - Ať je jakýkoliv.

 

 

8.4.2014 – BONUS! – Kudla v zádech – vtipné drabble

Tabáček

Zabil jsem Kennedyho i Kinga, jsem nejvlivnějším člověkem v USA, mrmlal si pro sebe. Takové ponížení, kudla v zádech od vlastní manželky.

Vešel do obchodu.

„Přejete si?“

„Tampóny,“ vyštěkl.

„Támhle.“

Poděkoval a šel nakupovat.

Ta potupa. Prý tabák je levnější než cigarety, které kouřím celý život… i Mulder si rýpnul.

 

„Máš?“ vykřikla, když se objevil ve dveřích.

„Mám.“

Hodil po ní pytlík vaty a ubalil si cigaretu.

„To je co?“ zkřivila tvář.

„Promiň,“ odvětil a vytáhl ještě provázek. „Tady je zbytek.“
Nechápavě vykulila oči.

„Pošlu tě pro cigarety a ty mi doneseš tabák, papírky a filtry, tak si taky ubal!“

 

9.4.2014 – Umění pro umění

V továrně

Pomalu kráčel za skupinou dětí. Outsider mezi bohatými a zhýčkanými. Oni nevyrůstali v bídě, měli vše, na co jen pomysleli. Ale přesto se cítil o mnoho bohatší. Všímal si věcí kolem sebe, dokázal je ocenit, jako dnes.

Procházeli se úžasným údolím s hučivým vodopádem. Barvami se to hemžilo na každém kroku. Nemohl se odpoutat od toho pohledu.

„Mimochodem, ten vodopád je nedůležitější,“ slyšel Wonku přednášet, „činí čokoládu lehkou, vzdušnou, čechrá…“

„My víme,“ vyštěkla Veruca.

Wonkův obličej posmutněl.

Oni nedokáží tu nádheru ocenit. Ale Karlík věděl, že to nejsou jen sladkosti, bylo to umění, něco úžasného, byla v tom Wonkova duše.

 

 

10.4.2014 – Punková nutrie

Oslava úmrtí

Stáli ve sklepení plném duchů. V němém úžasu zírali na zvrácenou výzdobu a nechutné jídlo.

Nick je zpozoroval a připlachtil k nim.

„Vítejte na oslavě mého úmrtí,“ pozdravil.

Než však stačili říct slovo, místností se rozezněly vřískavé tóny, podobající se škrábání po tabuli, za doprovodu ohlušujícího vrzání.

„Co je to?“

Ron si ucpal uši a zkřivil tvář.

„Nejlepší kapela na světě,“ řekl nadšeně Nick. „Říkají si Punková Nutrie, to kvůli tomu kytaristovi s čírem, drsný chlap… chlupatý od hlavy až k patě. Nejsou skvělí?“

„Až z nich mám husí kůži,“ opáčil Harry a nechal Hermionu provést kouzlo pro ucpání uší.

 

11.4.2014 – Spřízněná duše

Lapená duše

Švih sekery proťal vzduch. Mělo to být rychlé, bezbolestné, ale nebylo. Kat sekl podruhé, potřetí a teprve se čtvrtým seknutím tělo znehybnělo.

* * *

Procitnutí bylo neočekávané.

Stál jsem vedle špalku, zírajíc na zubožené tělo s napolo useknutou hlavou.
Trvalo mi dlouho než jsem pochopil, že má duše neodešla, zhmotnila se v bílém kouři, coby pouhý odraz mého těla.

Bloudil jsem světem, hledal další lapené duše, ale nedařilo se. Tedy až do dne, kdy jsem v lese spatřil krásnou ženu.

Společně jsme se vydali hledat nové útočiště do nedalekého hradu.

Já, rytíř Nicolas de Mimsy-Porpington a má spřízněná duše, Helena z Havraspáru.

 

12.4.2014 – Malí a oškliví

Noční útok

Probudilo ji jemné šimrání na noze. Strnula, skoro nedýchala. Pohybovalo se to vpřed, cítila každý krok.

Odkopla peřinu a rozsvítila lampu. Záhy sebrala odvahu a peřinu odhrnula.
V tom se houf pavouků dal na ústup a rozutekli se ke skříni, protahujíc se skulinami dovnitř.

Chtěla ječet, vřískat, ale šok jí bránil.

Vzala knihu a statečně se vydala ke skříni. Měla v plánu tu malou, ošklivou havěť rozmáčknout. Avšak našla něco horší.

Zírala na obřího pavouka.

„Jsem Aragog!“ zaskřípal klepety a vrhl se na ni.

* * *

S ječením se probudila, až Tajemná komnata odletěla z postele. Zase usnula při čtení, jak typické.

 

13.4.2014 – Dieta

Kšeft je kšeft

„Je to krvelačná bestie,“ vykládala Buffy skupině japonských turistů, kteří horlivě přikyvovali a tasili IPhony.

Nesnášela tuhle práci, ale peníze docházely. Přišli ke kryptě.

„Můžeme? Jedna, dva…“ Ohromná rána a dveře vyletěly z pantů.

Turisté okamžitě nažhavili mobily, ale namísto hrůzostrašného upíra našli jen zmoženého Spika sedícího u televize a brčkem nasávajícího prasečí krev, zatímco Alex hlasitě chrápal na gauči.

Turisté naštvaně odkráčeli i s penězi.

„Co je tohle? Měli jste sehrát útok. Zaplatili, aby viděli přemožitelku v akci.“

„To bylo dnes? Promiň, to ta dieta, po prasečí krvi mívám okno.“

„Zítra se půjdeme doopravdy pást.“

Zakručelo jí v žaludku.

 

14.4.2014 – Říše

Říše lidí

Na hladině jezírka sledoval život na zemi a přemýšlel, kam se asi dostane. S každým dalším místem začínal být sklíčenější a cítil strach. Hladomor, teror, nemoci, sobectví, lstivost, agrese… to a mnohem více mohl vyčíst z jednotlivých útržků.

A do téhle říše by se měl narodit?

„Jsi na řadě.“

„Ale já nechci,“ ohradilo se dítě.

„Pročpak ne? Život je krásný. Přece o to nechceš přijít?“

„Neumějí si ničeho vážit. Jak mohou být šťastní?“

„Život není lehký, připouštím, ale záleží jen na tobě, jak si jej vybuduješ. Každý může být šťastný.“

Dítě přikývlo a prošlo portálem.

* * *

Nemocnicí se nesl křik novorozeněte.

 

15.4.2014 – Poprava pampelišek

Na louce

„Běta zmizela,“ vykřikla Petra zděšeně.

„I Věra, přímo před mýma očima,“ vykoktala Jana.

Skupinkou se začala šířit panika. Ubývalo jich každou vteřinou a nikdo nevěděl, kdo přijde na řadu teď.

* * *

Adélka utrhla pampelišku a namotala její tělíčko kolem dalších pampelišek, až měla po chvíli věnec uvitý. Nasadila si jej na hlavu jako zlatou korunu a běžela se ukázat mamince.

„Mami, koukej, co jsem si vyrobila.“

Pyšně ukázala na hlavu.

„Copak jsem ti neříkala, že se nesmíš ušpinit?“ vykřikla žena místo pochvaly. „Podívej se na sebe!“

Adélka smutně strhla věneček, pohodila jej na zem a se slzami v očích ho rozšlapala.

 

16.4.2014 – Zpovědnice

Na záchodě

Leonarda probudil hlas přicházející z koupelny. Pomalu se přikradl ke dveřím a naslouchal.

„… potom na to místo dal nový stůl, velký, kde se prý vejdeme všichni.“

„Nebo minulý pátek, když domů přinesl to indické jídlo, i když ví, že v pátek míváme čínu, je to stále horší…“

Leonard už to nevydržel a bez zaklepání vtrhl dovnitř. Sheldon seděl na sklopeném prkénku a promlouval ke zdi.

„Co tady proboha děláš ve tři ráno?“

Zcela vážně se na něj podíval. „Našel jsem pavouka, bál jsem se, ale nakonec jsme si úžasně popovídali, je skvělý posluchač.“ Rozloučil se s pavoukem a šel spát.

 

17.4.2014 – Olověné kruhy se rozplývaly ve vzduchu

Finále

„Kde sedíme, tati?“

„Úplně nahoře, Rone,“ zařval pan Weasley, snažíc se nadechnout. „Už tam skoro jsme.“

Vystoupali ještě několik pater, až se konečně dostali na samý vrchol tribuny.

„Tohle jsou vážně skvělé místa, tati,“ pronesla Ginny, na tvářích se jí leskly barevné irské vlajky.

„Páni,“ vydechl Harry v úžasu a rozhlížel se po celém hřišti. Olověné kruhy se v dáli rozplývaly ve vzduchu, téměř pohlceny proudícími oblaky. Hřiště se pomalu zaplňovalo. Haldy kouzelníků a čarodějek hledali svá místa a pořadatelé již přinášeli velkou truhlici, ukrývající potlouky, camrál a zlatonku.

„Vítejte na finále Mistrovství světa ve Famfrpálu, souboji Irsko vs. Bulharsko.“

 

18.4.2014 – Hemžení

Ve frontě na lístky

Pobíhal na vzdáleném konci davu a hledal cestu skrz. Hemžení kolem neustávalo, ačkoliv bitva o lístky teprve začala.

„Nezbudou na nás žádná místa,“ pronesl otráveně.

„Kdyby jsi nezapomněl koupit vstupenky předem, už bychom seděli uvnitř,“ utrousil Leonard naštvaně.

„Myslel jsem, že je koupí Wolowitz. Kdyby to nezpackal, šli bychom dovnitř jako normální lidé.“

Leonardovi docházela trpělivost. „To ty jsi je měl koupit!“

„No ovšem, je jednodušší obviňovat druhé, že ano?“ pronesl ublíženě.

V tom se otevřel nový vchod. „Posledních dvacet lístků na Star Wars,“ zvolal muž oblečený jako Darth Vader.

Sheldon zbystřil. Vyrazil vpřed, mlátíc lidi kolem sebe hlava nehlava.
 

 

19.4.2014 – Ví o nás

Dluh splacen

„Musíš odjet,“ snažil se ji přesvědčit, marně. Tvrdohlavě si stála za svým.

„Nechápeš to, ví o nás.“

„Nebojím se ho.“ Na loď, odplouvající do bezpečí Pentosu, nenastoupila. Rozhodla se zůstat.

Ne však kvůli němu.

* * *

„Musíme si pospíšit, pane Tyrione.“ Pavouk vypadal nervózně, ale Tyrion měl ještě jednu práci.

Vydal se tajnými chodbami, vedoucími do pobočníkovi ložnice. A tam ji spatřil. Svlečenou a vyčkávající.

Nechtěla odjet, nikdy to neměla v plánu. Byla to jeho děvka. Oba ho zradili. Měla viset.

Ale Lanistrové vždy splácí své dluhy.

Utáhl zlatý řetěz těsněji kolem jejího krku. S posledním výdechem byl dluh splacen.

"Sbohem, Šae."

 

19.4.2014 – BONUS – Pábení

Pronásledování Rimmera

Následoval ho všude, dokonce i když prošel zdí a byl si naprosto jistý, že mu unikl, vždy se z nějakého koutu objevil a mlel pantem, dokud mu dech vydržel.

„…no a to jednou se můj prastrýček z devátého kolene vrhl střemhlav z horního patra, uvázaný lanem za kotník, prý aby si vyzkoušel pocit bez tíže,“ pokračoval Kocour a šíleně se přitom řehtal, „jenže to lano se odvázalo. Šest jeho nevlastních bratrů jej chytalo. A už jsi slyšel o válce dvou kočičích klanů? To ti byla panečku síla…“

Došla mu trpělivost.

„Holly? Vypni mě, hned!“

Zablesklo se a Rimmer dobrovolně zmizel.

 

20.4.2014 – Transakce

Smluvená budoucnost

Seděla opodál se sklopenýma očima. Předstírala, že neslyší, nevidí. Každé prohozené slovo jí však způsobovalo bolest.

„Dva,“ řekl otec nesmlouvavě.

„Tři,“ odvětil druhý muž a podíval se jejím směrem. Ona ten pohled ale neviděla. Nesměla vzhlédnout.

„Dva, víc nedám,“ pronesl otec znovu, pevný ve svém tvrzení.

Následovalo ticho, druhý muž zvažoval nabídku a nakonec kývl. „Dobrá, dva velbloudy, ale pět ovcí a dvě kozy platí, pravda?“

„Platí,“ potvrdil otec.

Oba si plácli. Otec vydal pokyn a její bratr začal zvířata nakládat na povoz. Transakce byla dokončena.

Když vstávala, její pohled se poprvé střetl s mladším synem druhého muže.

Budoucím nastávajícím.

 

21.4.2014 – Cesta pravé ženy

Moc

Říkávali jí, aby se dobře vdala - za čistokrevného kouzelníka z dobré a bohaté rodiny. Vedli ji k nenávisti mudlů, mudlovských šmejdů. Hltala každé slovo.

V Bradavicích děti nečisté krve šikanovala.

Sedm let vybírala pečlivě nastávajícího, nakonec se rozhodla. „Bude to Rudolfus Lestrange,“ oznámila rodině.

Nikdy však nebyla se svým postavením spokojená. Být něčí manželkou není poslání. Proto podlézala, plnila ty nejtěžší rozkazy. Nakonec si vydobyla správné místo ve společnosti – po jeho boku. Dostalo se tam pouhých pár vyvolených. Byla jedinou ženou v úzkém kruhu. Pro mnohé se stala obávanější, než kterýkoliv smrtijed.

S mocí se cítila silná.

Moc ji zabila.

 

22.4.2014 – Více strýce

Večeře

„Neviděli jste Johnyho?“ zeptal se Gomez, když usedali ke stolu. „Už jsou to dvě hodiny, co s dětmi odešel do mučírny.“

Babička ledabyle pokrčila rameny, chopila se naběračky a podlila téměř hotovou pečeni.

„A kde jsou děti?“ optala se Morticia.

V tom se Wednesday s Pugsleym objevili ve dveřích.

„Už je večeře?“

„Skoro, ještě se dovaří příloha a můžeme podávat.“

Babička byla ve svém živlu, lítala od plotny k plotně a kuchyní se linula lahodná vůně masa.

„Je to vítečné, mami,“ pochválil jídlo Gomez. „Můžu si přidat?“

„Také bych chtěla ještě trochu strýčka, babi,“ zašvitořila Wednesday a nandala si stehýnko.

 

23.4.2014 – Přizdisráč

Cesta hrdiny

Říkali mu, aby si přestal hrát na ustrašené děcko a vyrostl, stal se mužem hodného jména Longbottom. Spolužáci si ho dotírali. Dokonce i učitelé z něj měli legraci. Nejednou se vrátil do svého pokoje s následky kleteb, které musela jeho kamarádka odčarovat.

Když procházel, ostatní si šeptali a ukazovali si na něj. Zmijozelští mu dokonce říkali přizdisráč – ubohý nekňuba plazící se ve stínu slavného Pottera.

* * *

Dnes ho opěvují všichni kouzelníci na světě. Malé děti znají jeho jméno a vzhlížejí k němu.

„To je ten, co zabil hada Vy-víte-koho,“ křičí.

I přes těžké začátky a krkolomnou cestu nakonec vyrostl v hrdinu.

 

24.4.2014 – Presumpce viny

Ztracené lístky

„Sheldone, co tady děláme?“ Amy vypadala znuděně, stejně jako ostatní. Před hodinou je nahnal do obýváku a uzamkl dveře.

„Jak jistě víte, včera dorazily VIP lístky na comic con. Ale přes noc se záhadně vypařily. Takže, proč jsme tady?“ Nasadil výraz inspektora Kolomba. Každého z nich si pečlivě prohlédl. „Jeden z vás v tom má prsty. Nikdo neodejde, dokud se nenajdou.“

„Musím do práce,“ protestovala Penny.

„Vrať lístky a můžeš jít!“

„Myslíš ty, co sis schoval do bundy, abys na ně nezapomněl?“ vyhrkl Leonard.

Sheldon znejistěl, pravděpodobně proto, že si teprve nyní vzpomněl.

„Vidíš,“ vykoktal, „tak přece o nich víš.“

 

25.4.2014 – Volání přírody

Magická Roklinka

Stáli na kamenném mostě v útrobách Roklinky a zírali na magické údolí. Zítřejší den vyjedou jako Společenstvo prstenu, aby doprovodili Froda na důležité pouti k záchraně Středozemě.

„Miluji tohle místo,“ zašeptal Legolas. Přivřel oči a zaposlouchal se. „Je cítit životem. Slyším zpívat ptáky, promlouvat rostliny, stromy ba i vítr našeptávat. Je to úžasný pocit, být toho všeho součástí. Příroda nás tolik obohacuje. Také ji slyšíš?“

Aragorn už vedle elfa doslova tančil. Při každém bodavém píchnutí zaskřípal zuby.

„Jo, slyším,“ zaskřehotal. „Teď už zřetelněji, než kdy dřív.“

Vyběhl opačnou stranou a než se Legolas stačil vzpamatovat, hnojil půdu za švitořícím křovím.

 

25.4.2014 – BONUS – Vejce – crossover

Den poté…

Celou noc mě budí pouliční lampy, blikají jak pominuté.

Konečně je ráno, čas snídaně.

Připravím si pánev, pokřtím ji trochou oleje a vrhám se k ledničce. Záhy vytahuji plato vajec. Ať se z kuchyně třeba odvalím, ale dneska si dám anglickou snídani.

Rozkřápnu vejce. K mému údivu z něj vypadne zmuchlaná obálka. Co to k čertu?

Než ji stačím vyhodit z pánve, slyším hlasité křaaach.

Vyběhnu do pokoje a na parapetu mi leží sova, pravděpodobně v kómatu. Nevěřícně otevřu okno. Pod ním stojí stařec a s kočkou se dělí o citrónovou zmrzlinu.

Ranní kocovina je s věkem horší a horší.

 

26.4.2014 – Je lepší býti mrtvý nežli ženatý

Konečné rozhodnutí

Pracoval, staral se o svůj lid a nikdy nepomyslel na sebe. Vychoval dva zdatné hochy, kteří pro něj byli syny. Ale když dostal nabídku oženit se s lordovou starší dcerou, přijal. Byl to úžasný den.

Dny však plynuly a on záhy pochopil, jak velkou chybu udělal. Žil v pekle, ze kterého nebylo úniku. Ani samotná královna se s ní nemohla měřit. Byla ďáblem v lidské podobě.

Když mu donesla medové mléko, věděl, co přijde. Vypil jej do dna.

Netrvalo to dlouho. Zavřel oči a s úsměvem opustil svět.

Tehdy John Arryn netušil, že svou smrtí rozpoutá krvelačnou hru o trůny.

 

 

27.4.2014 – Proč tam stojí tamta pumpa?

Sněhulák

Nesnášel tu vlezlou zimu. Z té nekonečné bílé ho bolely oči. Bydlel v chatrči na konci vesnice ve společnosti flašek rumu.

Jednou týdně se odvážil do samoobsluhy; to když mu došel rum. Nasedl do starého trabanta, nažhavil motor, lokl si z flašky a sešlápl plyn. Auto zaúpělo, obalilo se šedým dýmem a vyrazilo.

První sněhulák se objevil po pár metrech. S úsměvem zapnul stěrače, přidal plyn a sníh se rozprskl po předním skle. Druhého potkal za kostelem a posledního před obchodem – nabral ho v plné rychlosti.

Když jej sanitka odvážela, mlel pořád dokola to samé: „Proč tam stojí tamta pumpa?“

 

28.4.2014 – Sněz mě

Pevná vůle :-D

„Ochutnej,“ řekne spiklenecky.

Zhluboka se nadechnu, snažíc se nevnímat její lahodnou vůni. „Ne, nechci!“ Na svou odpověď jsem hrdá.

„No tak, copak nemáš chuť?“

Proč mi to dělá?Přemáhám se, abych po ní neskočila. „Ne, nesmím!“ řeknu. Otočím se, abych se na ni nemusela dívat.

Zachechtá se. Její vůně opět provětrá mé chřípí. „Nikdy jsi tak zdráhavá nebyla, co se stalo?“

„Prostě ne,“ řeknu rozhořčeně, ale sliny se mi sbíhají v puse.

„Nevoním ti? Vzpomeň si na mou chuť.“

To už se nedalo vydržet. Vrhla jsem se po ní, až z čokolády zbyl jen papír. Moje Dieta je v troskách.