Út 17. září    slaví: Naděžda



Kategorie: Novinky, Harry Potter a Dračí Jezdec

36. Tak přísahám, královno!

Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale byl zásek a nedostatek času. Mno neříkala jsem, že bude kapitola každý týden :-D... holt je to něco jiného, než překlad a taky kapitoly jsou 3x tak delší. Pokud se mi to povede tak, jak bych chtěla, čekají nás už jen poslední 4 kapitoly + epilog.
Tak se pusťte do čtení a chyby v článku mi prosím hlaste... sice jsem to po sobě četla, ale mohlo mi pár věcí uniknout.

 

Seděl na tribuně s několika dalšími elfy a povzbuzoval svého kamaráda ze školy, který se právě snažil vyrovnat v boji černovlasému protivníkovy. Ten bravurně máchal, točil a sekal mečem, jako by to nebyl těžký předmět, ale suchá větev stromu.

Ani si neuvědomil, jak neskutečně rychle ten čas letí. Připadalo mu to jako včera, kdy bojoval proti stovkám Smrtijedů, čelil bolestivé kletbě Cruciatus z rukou Temného Pána a vyměňoval si na louce sarkastické poznámky s Ginny, hned vedle Zmijozelova sídla. Nicméně, čas je nejhorším nepřítelem člověka, protože žene život dál a dál k děsivému a nikým nepoznanému konci, takže se občas stane, že se nestačíte ani porozhlédnout a váš život je zase o několik minut, hodin, dní či roků napřed, aniž byste to zaregistrovali.

Od oné události v zahradě uběhly již bezmála čtyři týdny. Pro Harryho a jeho kamarády běžel čas tak pomalu, že každá vteřina vyznívala jako věčnost a naopak pro Nevilla byla jedna hodina jako vteřina, která uběhla prakticky bez povšimnutí.

Mladý Jezdec se snažil osvojit si bojová umění, postoje v bitvě a základy užívání starověkého jazyka. Společně s Oromisem každé ráno vstávali za svítání a probírali taktiky sebeobrany i útoku. Neville se za tu dobu naučil zacházet s lukem a šípy a byl potěšen, když se po třech týdnech konečně šípem zabodl přímo do středu placatky. Zato s mečem mu to šlo hůře. Těžká ocel mu v rukou klouzala a vinou gravitace šla k zemi dřív, než ji stačil použít.

Nyní, po měsíci, stál proti jednomu z elfů na malém prostranství za Ellesmérou a snažil se dokázat alespoň část toho, čemu se za tak krátkou dobu naučil. Elf byl však mrštnější a hravě si dokázal poradit s nezkušeným Jezdcem. Pobíhal okolo něj tak mrštně, že to Neville nestihl zaznamenat a když už chtěl konečně máchnout svým mečem, elf zaútočil.

Tribuny zaúpěly a mladý čaroděj se vyčerpaně sesul k zemi. Únava a zklamání na něm byli viditelné víc než by si přál.

Elf se uklonil a ustoupil stranou, zatímco Oromis, který celý zápas sledoval z první řady, přišel blíže a pomohl chlapci na nohy.

„Nikdy nebudeš mrštný jako elf,“ slyšel jej Harry z dálky. „Ale vedl sis dobře, Argetlame. Za tak krátkou dobu ses naučil hodně, jsem na tebe hrdý.“

Víc už však neslyšel, protože jej Hermiona zatahala za rukáv a pokynula mu, aby ji následoval. Opustili tedy prostranství a zanechali svého kamaráda napospas dalšímu unavujícímu výcviku.

Procházeli se uličkami borového města, kde je na každém kroku někdo pozdravil. Elfové byli velice zdvořilí a vždy jim s úsměvem prokazovali úctu a respekt, co se dozvěděli o jejich úloze při záchraně bílého draka.

Harry je však nevnímal. Už zase se myšlenkami toulal někde jinde. Hrabal se ve své minulosti, vyhodnocoval přítomnost a zkoušel si rozvrhnout budoucnost. Ale stejně jako předtím se k ničemu nedobral. A i když se snažil ze všech sil, stále pociťoval ten obrovský tlak beznaděje, který se mu usadil na hrudi.

„Myslíš na Aimée, mám pravdu?“

Hermion hlas, jakkoli tiše zašeptaný, k němu dolehl jako náraz zvonu v jeho bezprostřední blízkosti. Trhl s sebou a podíval se jejím směrem. O své sestře jim řekl hned druhého dne po snídani, když se všichni čtyři chystali na procházku kolem jezera. Nebylo to lehké vyjít s pravdou ven, ale jakmile se o tom s někým podělil, připadal si poněkud lehčí.

Hermiona s Ronem, jak ostatně předpokládal, byli v šoku a než z nich něco kloudného vyklouzlo, uběhlo několik minut. Ta zpráva dokonce zaskočila i Draca Malfoy, který neměl ani nejmenší ponětí, že byl Harry z dvojčat, takže to pro něj bylo dvojité pozdvižení.

„Pořád mi nejde do hlavy, proč ti o tom Brumbál nic neřekl,“ dodal Ron. „Aspoň před svou smrtí měl kápnout božskou.“

„Určitě to měl v plánu, ale zemřel mnohem dřív, než to stihl udělat.“ Hermiona se pokusila zastat jejich bývalého ředitele, ale i přes to v jejím hlase byl záchvěv hněvu.

Harry nic neřekl. Vlastně je poslouchal jen napůl. Tahle diskuze byla na každodenním pořádku už několik týdnů. Vždy někdo začal spekulovat jak a proč, ale k ničemu to nevedlo.

„Harry, posloucháš nás vůbec?“

Otázka mu melodicky zazněla v uších a chlapec si začal pohrávat s odpovědí. Neměl nejmenší náladu na další úvahy tohoto typu. Byl unavený a nervózní z toho všeho čekání. Královna jim do této chvíle nedokázala odpovědět, kdy se přesunou do Surdy, kde se nyní bojuje a kdy se budou moci pokusit zachránit jeho sestru. Ta nečinnost ho užírala a zoufalství v jeho srdci hlasitě křičelo.

„A není jedno, proč udělal to a neudělal tamto?“ Vyslovil nahlas v odpověď. Otočil se jejich směrem, aby na ně viděl.

„Minulost už změnit nemůžeme, ať je jakákoliv. Měli bychom se soustředit na přítomnost a konečně se dopracovat nějakého plánu.“

Teatrálně rozhodil rukama, aby svému gestu přidal na významu a ani se nesnažil ztišit hlas, takže se několik elfů okolo podívalo jejich směrem.

„Samozřejmě. Máš pravdu,“ přitakala Hermiona a na tváři se jí rozlil omluvný výraz.

„Už jsi na něco přišel?“

„Na spoustu věcí, Rone. Každá z nich je ale hloupější a hloupější. Sami to nezvládneme, neznáme tohle místo a nevíme, kde začít.“

„To je fakt.“

Kolem nich se právě mihlo několik elfů, nesoucích různé ozdoby a židle. Všichni chvástali do borového domu, aby bylo na dnešní večer vše připraveno. Harry je s přáteli pozoroval a přemýšlel, jaké to asi bude, až se vrátí do svého světa a Neville s jeho sestrou zůstanou sloužit královně v Ellesméře.

„Nemůžu uvěřit, že se to stane už dnes večer,“ řekla Hermiona, když se kolem ní protáhl zlatovlasý elf a nesl další židle do sálu. „Je to tak zvláštní.“

„Jako by to byl jen sen, ze kterého se všichni jednou probereme,“ prohodil Harry.

„Spíš noční můra,“ opáčil Draco a ukončil tak jejich debatu, alespoň pro dnešní odpoledne.

O několik hodin později už se Harry s ostatními připojil k zástupu elfů, kteří se hrnuli do sálu v borovém domě. Většina obyvatel Ellesméry postávala na schodech nebo v prostranství před domem, kvůli omezenému prostoru. Harry však měl s ostatními místo v předních řadách a tak se společně dobrali až do stromového sálu a usadili se vedle postaršího elfa, jehož věk byl patrný jen z výrazu v jeho očích a jemných vrásek okolo nich, poněvadž vzhledově vypadal na pouhých třicet let.

Královna ještě nedorazila. Její bílý stan na konci sálu byl prázdný. Společnost mu dělal jen Blagden, královnin havran, který svýma prozřetelnýma očima sledoval návštěvníky, aniž by se pohnul. Vypadal jako vycpané zvíře, které Harry spatřil tehdy v létě v ZOO, na Dudleyho jedenácté narozeniny.

Během dalších několika minut zapadlo slunce a sál se zcela naplnil. Všichni očekávali, že slavnostní ceremonie začne každou minutou a nemýlili se.

Sálem se linula slabá melodie, když šestice elfů začala zpívat. Zvučné hlasy postupně sílily a dodávaly atmosféře nádech nadpřirozena. V té chvíli se sál probral k životu. Stromy se pozvolna pokyvovaly ze strany na strany v melodických proporcích a vytvářely dojem tančících formací. Jako by se najednou ocitly v jiné dimenzi, kde všechno okolo je živé a v pohybu, zatímco lidé nebo elfové jsou ti, kdo stojí přikovaní na místě a jen němě zírají okolo sebe.

V tu samou chvíli do sálu dorazila i samotná královna a za magického zpěvu svého lidu usedla na čestný trůn. Harry ji ještě nikdy neviděl tak krásnou. Vypadala jako božské stvoření, které svou krásou předčí všechny ostatní.

Islanzadí měla na sobě černé sametové šaty zdobené stříbrnou nití, která svítila jako měsíční záře na hladině jezera. U boku měla zapnutý nádherný stříbrný pás s diamanty a kolem krku sponou sepnutý plášť. Její černé havraní vlasy byly rozpuštěné a jako vodopád se vlnily až k jejímu pasu. Jediným předmětem na její hlavě byla tenoučká stříbrná čelenka, jemně zdobená perlami.

Jakmile se usadila na trůn, šestice elfů změnila píseň. Pozornost všech se najednou obrátila k vstupním dveřím, kde už stál Neville s Coiranem, připraveni na dnešní úkol a nyní vyčkávali na pokyn královny.

Neville byl pro dnešní den oblečen do svátečních šatů a vedle bílého draka vypadal k nepoznání. Namísto malého černovlasého chlapce s kulatým obličejem, jenž se žene z jednoho problému do druhého, stál vysoký muž s hlavou hrdě vztyčenou a Harry si pomyslel, že už to není ten Neville, kterého poznal v Bradavicích, kde ustavičně hledal svého žabáka Trevora, ale pravý nebelvírský hrdina, hoden svého zařazení.

U pasu měl připnutý jeden z elfských mečů, kterým ho Oromis obdaroval při první lekci a na hrudi měl připevněné něco jako brnění z čirého zlata, na kterém se skvěl znak elfského království a nad ním drak z bílého zlata s roztaženými křídli, jako důkaz jeho ochrany nad onou rasou.

„Změnil se, že?“ Zašeptala ohromená Hermiona Harrymu do ucha a ten mrknutím přitakal.

Elfský sbor změnil píseň a za zvuků jemných tónů harf se nechal unášet na vlnách melodie.

Neville s Coiranem v patách procházeli uličkou mezi židlemi a pomalu se přibližovali k druhému konci haly, kde na ně čekala Islanzadí  s Oromisem. Jakmile došel až k bílému stanu, poklekl a vyčkával pokynů královny, jak ho Oromis učil.

Zpěv elfů se ztišil, ale neutichl úplně. Jen se mírně stáhl do pozadí, aby dodal atmosféře nerušený prostor. Elfové v očekávání vzhlíželi ke své panovnici, která již byla na nohou.

„Povstaň, Jezdče,“ zvolala a její oči sledovaly, jak se černovlasý chlapec sbírá ze své úklony a napřimuje se. Prsty pravé ruky přiložil ke svým rtům a poté na srdce, přičemž vyslovil pozdrav ve starověkém jazyce, který už Harry slyšel říkat Daryna. Islanzadí mu na pozdrav odpověděla a Neville poslední větou dokončil ceremonii, přičemž královniny oči zazářily radostí.

„Vítejte v Alagaësii, Neville Longbotome a draku Coirane,“ ujala se slova a promlouvala nejen k chlapci a drakovi, ale také k celému borovému městu. „Jsem nesmírně potěšena, že mohu být přítomna zrození nového Jezdce a jeho draka, který v těchto temných dobách přináší naději nejen elfům, ale také obyčejným lidem, trpaslíkům a dalším klanům této země.

Můj lid s tebou soucítí, draku Coirane. Sdílíme tvůj smutek a bolest, jenž jsi musel po tolik desetiletí snášet, když jsi zápasil s temnou kletbou toho křivopřísežníka Galbatorixe a zároveň se klaníme tvé odvaze a statečnému srdci, jenž ti pomohli projít vším úskalím a znovu se zapojit do života po boku nového Jezdce.“

Oči všech se po projevu Islanzadí upřely na Coirana, který v odpověď sklonil hlavu a Neville přetlumočil jeho slova díků za projev královnina uznání.

„Válka, v níž zahynul tvůj první Jezdec, se táhne již několik desetiletí a přináší pouhé utrpení a bolest.“

Poté se obrátila k celému sálu a hlasitě pronesla: „Nikdo nemá výsostní právo vlastnit tuto zemi a pustošit ji. Je na čase, aby i elfové přiložili ruku k dílu za osvobození Alagaësie a její obyvatelé mohli opět svobodně nakládat se svými životy.

Přistup blíž, Jezdče, a ještě jednou, oficiálně, prones svá včerejší slova, aby rituál nabyl platnosti a naše osudy v této hře mohly být naplněny,“ pokynula k Nevillovi, který vypadal nervózně.

Chlapec se zhluboka nadechl, ještě jednou si vyměnil pohled s bílým drakem a přistoupil k malému stupínku, kde stála královna s Oromisem po svém boku. Nacvičeným gestem vytáhl meč ze zlacené pochvy a uchopil jej oběma rukama.

Davem to zašumělo a Harry zalapal po dechu. Porozhlédl se kolem sebe a spatřil udivené tváře všech ostatních. Dokonce i Draco Malfoy vypadal zúčastněně, ačkoliv jeho výraz by se mohl vykládat mnoha způsoby. Zahleděl se tedy znovu dopředu.

Neville poklekl na jedno koleno, sklonil hlavu a nataženýma rukama pozvedl elfský meč, jako by jej podával královně. Zřetelně a hlasitě vyslovil ona slova ve starověkém jazyce, která si celý dnešní den nacvičoval:

„Yme, Neville Longbottom, tu estré ono trauzdö sied un ärwed u Šur‘tugal. Rheiden yl pharemes t‘on Älfakyn un inwhordes, Drötning. Ty swareut vel emradhin iet ai Šur’tugal. Já, Neville Longbottom, ti nabízím svůj meč a svou oddanost Jezdce. Budu chránit tvůj lid i tebe, královno. Tak přísahám, na mé slovo Jezdce.“

Po jeho slovech královna pozvedla Nevillův meč, s úsměvem přijala jeho slib věrnosti a s poděkováním meč vrátila právoplatnému majiteli, načež všichni přítomní elfové zajásali a vykřikovali Nevillovo i Coiranovo jméno.

 

* * *

 

„Tak to vypadá, že Neville už je nadobro svázán s Alagaësii.“

Hermionina vyřčená slova o hodinu později se vznášela v malé místnosti tak, že je mohl každý zachytit. Byla vyslovena tiše a pomalu, avšak jejich dopad byl o to hlasitější a bolestivější. Všichni pochopili, co to obnáší a jak se osud jejich kamaráda vydá naprosto jiným a dosud nepoznaným směrem.

Neville vyslovil věrnost královně elfů a nyní se jeho cesty budou ubírat jen tím směrem, který Islanzadí určí. Použil pro slib starověký jazyk, tudíž je jeho osud spjat tak silně s touto zemí, že magický svět a Bradavice se pro něj stali minulostí. Nyní se stal Jezdcem ve službách královny a musí plnit její příkazy, i když to bude znamenat vystavit svůj život v boji proti nepříteli, proti celému Království.

A právě tento krok bude následovat.

Jsou to již tři dny, kdy se jim královna svěřila se svým plánem, který ukončí tento, několik desítek let dlouhý, boj. Ačkoliv Harry s Hermionou hlasitě protestovali, nemohli odporovat. Královna byla již rozhodnutá podstoupit tento krok a Oromis s ní souhlasil.

‚Je to logické, Hermiono.‘Řekla tehdy na čarodějčiny argumenty. ‚Je nyní jeden z nás. Malým chlapcem přestal být ve chvíli, kdy se jeho duše spojila s tou  drakovou. Bohužel, s existencí Jezdce je spojena také povinnost chránit svou zemi. Rozhodně mi není po chuti vystavovat Nevilla tak velkému nebezpečí hned z počátku jeho výcviku, který trvá jen pár týdnů, avšak okolnosti předešlých dnů vyžadují okamžité jednání a já nemohu jinak. Coiran je schopný drak. Již prošel výcvikem se svým prvním Jezdcem a má mnoho užitečných zkušeností, které se Nevillovi budou hodit. Ten chlapec je velmi učenlivý a s drakovou pomocí může v tomto boji uspět.

 Jakmile Neville vysloví svou přísahu před shromážděním elfů, vydá se i s Coiranem a jejich učiteli do Surdy, kde se přidá k Eragonovi a mé dceři. Situace na bojišti se zhoršila a Nasuada je již netrpělivá. Vardenové potřebují novou naději, která jim dodá odvahu a pomůže zvítězit. Musíme vyslat posily a zapojit se do bitvy. Proto také se svou armádou opustíme lesy Du Weldenvarden společně s draky a zapojíme se do bitvy v severním údolí, abychom pomohli osvobodit Království. Daryn nás bude očekávat v Ceunonu, kde se k nám připojí i se svým oddílem.‘

Její slova stále živě zněla v Harryho hlavě. Nevěděl, jak se má chovat a co si myslet. Všechno bylo tak zmatené. Tehdy večer s královnou nesouhlasil a popravdě se jeho názor na její plán nezměnil. Bál se, co bude následovat a bál se chvíle, kdy Neville bude muset bojovat s opravdovými nepřáteli a díky své nezkušenosti může padnout.

Daryn opustil Ellesméru ještě téhož dne, kdy se vrátili ze Zmijozelova sídla. Jen rychle se se všemi rozloučil a zmizel. Nikdo netušil, proč má tak naspěch, až po královnině proslovu jim to došlo. Vrátil se, aby vybudoval pevnou půdu a dobré podmínky pro boj.

Královna to musela mít všechno předem nachystané. Věděla, že k tomu dojde a začala s přípravami již týdny dopředu. Musela vědět, že drak se co nevidět zapojí do bitvy také a proto vydala souhlas k sestavení své armády.

Ačkoliv je stále utvrzovala v tom, že jí na srdci leží Nevillovo blaho a udělá vše pro to, aby nepřišel k úhoně, Harry tomu zase až tak moc nevěřil. Byl si jistý, že jej královna bude podporovat celou dobu, protože pro všechny představuje novou posilu, ale pokud padne, bude jeho smrt brána jako cena za potencionální vítězství a stane se jen další z obětí.

Harry však nechtěl jen tak nečinně čekat v Ellesméře. Rozhodl se proto i s přáteli, že se po Nevillově boku vydají do Surdy za Eragonem a podpoří je v bitvě. Po několika hodinovém protestu královny se dohodli, že se vydají na cestu všichni společně a teprve na místě se rozhodne, jaká bude jejich další úloha. Jsou to koneckonců všichni kouzelníci a již prošli několika bitvami se Smrtijedy, takže se o sebe dokáží postarat i v těch nejnebezpečnějších chvílích. Navíc, Harry měl ještě jeden důvod, proč se vydat k bojišti. Chtěl zachránit svou sestru stůj co stůj a přiblížení se k nepříteli viděl jako dobrý začátek k sestavení plánu na její záchranu.

 

Ráno přišlo neskutečně rychle a všichni byli plní energie, ačkoliv jejich spánek byl kratší než obvykle. Debatovali o dnešním dni hluboko do noci a zkoušeli vymýšlet další a další alternativy toho, co se může všechno stát.

S Hermionou prošli mnoho užitečných kouzel a zaříkadel a také se procvičovali v obrnění svých myslí, jak se je to snažil před pár dny naučit Neville. Ten už byl díky svým lekcím s Oromisem na poměrně vysokém levelu, takže dokázal svou mysl uchránit od mnoha vnějších vlivů.

Po snídani se všichni odebrali na náměstí, kde už na ně čekal Neville s Oromisem i se třemi nádhernými draky.

Ještě sis to nerozmyslel?

Harry se otočil po hlase a zadíval se do zelených očí draka své sestry.

Ne.Pousmál se a přešel blíže. Jsem rozhodnutý víc než kdy dřív.

Tak to mě těší. Aspoň budu mít vedle sebe pár spojenců.Šibalsky na něj mrknul.

Poté, co se dozvěděl o své sestře, se Leorin stal jeho důvěrným přítelem, se kterým se dlouhé hodiny procházel po lese a povídali si o všem možném. Mohl si samozřejmě zcela otevřeně povídat s Ronem i Hermionou, což také dělával, avšak s Leorinem to bylo jiné. Cítil, že je Esthei mnohem blíže, když je s drakem. Dozvídal se spoustu věcí o jejím životě a její povaze. Leorin uvnitř zápasil s hlubokou bolestí, kterou měli s Harrym společnou. Proto si byl najednou s drakem bližší. Drak mu dodával energii i pocit naděje, což ho další týdny drželo na nohou a při smyslech. Byl za něj rád.

Kdykoliv kamaráde. Jsem jen na tvé straně.

Aspoň nám cesta uteče rychleji. Budu průvodcovat.Alagaësie je nádherné místo. Ne tak vyspělé jako váš svět, ale bohaté na přírodní jevy a spoustu milých lidí.

To věřím.Opáčil Harry.

Mimochodem, už máš nějaký plán?

Tak trochu jsem o tom přemýšlel. Jakmile vzlétneme, řeknu ti o něm. Ale nevím, zda to vyjde. Záleží to na mnoha okolnostech, jak se věci vyvinou. Není to tak jednoduché a budeme potřebovat přesvědčit hodně lidí. Arya nám samozřejmě pomůže, ale i tak bude těžké přimět Nasuadu a Oromise, aby souhlasili.

Harry přikývl a pocítil, jak se drakova mysl stáhla. Otočil se tedy k ostatním a začal pomáhat s nakládáním věcí na sedla.

Kromě Leorina a Coirana s nimi vyrážel také Oromis s Glaedrem. Bylo to vůbec poprvé, kdy opouštěli bezpečí lesů Du Weldenvarden od té osudové bitvy s Křivopřísežníky. Jak včera řekla královna, je čas, aby se i elfové zapojili do bitvy a přispěli ke svrhnutí diktátora Království.

„Jsou všechny zásoby již připevněny?“ Vykřikl jeden z elfů, který právě uvázal poslední pytel s jablky na Coiranovo sedlo. „Nezapomínejte, že cesta tam bude trvat déle než obvykle, když vás v sedle poletí více.“

„Vše je připravené, Jöleahu. Děkuji ti za tvou pomoc,“ odpověděl mu Oromis. „Můžeš jít pomoci připravit zásoby pro královninu pěchotu. Budou vyrážet hned po našem odletu a jsem si jistý, že každá pomocná ruka jim přijde vhod.“

„Jak si přeješ, Oromisi elda.“ Vysoký, ramenatý elf s hnědými vlasy se s nepatrnou úklonou otočil a odkráčel k velké skupině elfů u borového domu, která se připravovala na cestu, jež před nedávnem podstoupil také Harry s přáteli, když měli namířeno do Dračích skal.

„Půjdou pěšky?“ Zajímalo Rona. Sledoval, jak si každý elf na záda přehazuje pytel se zásobami, toulec s šípy s labutími pery na konci a v rukou držíce luk. Nikde nebyl žádný kůň, či jiný dopravní prostředek.

Oromis se pousmál.

„Předností elfů není jen jejich dlouholetost a předpoklady ke kouzlení za pomocí starověkého jazyka, ale také jejich vitalita, rychlost a odolnost. Dokáží běžet stejně rychle jako kůň po dlouhou dobu, aniž by se unavili.“

„To je zajímavé,“ připustila Hermiona.

„Jo, chtěl bych se v příštím životě narodit jako elf,“ dodal Ron závistivě.

„Všechno je možné,“ dokončil debatu Oromis, protože se jejich směrem blížila Islanzadí se dvěma elfskými šlechtičnami.

Harry si uvědomil, že ji takhle ještě nikdy neviděl. Neměla na sobě své úžasné šaty vyšívané stříbrem či zlatem, ani nádherné šperky, zdobící její krk a hlavu. Nyní zapadala mezi svůj lid více než kdy jindy. Ačkoliv její pozice byla přeci jen trochu výše, její vzhled ji řadil k řádovým elfům.

Na sobě měla zlaté brnění s elfským erbem na své hrudi. Na hlavě měla usazenou helmu a u pasu připevněný meč. Stejně jako ostatní elfové měla na svých zádech pytel se zásobami, toulec s šípy a v rukou třímala nádherně vyřezávaný luk, který si před mnoha desetiletími osobně vyzpívala z tisu ve starověkém jazyce.

Ladnými kroky přitančila mezi draky a obdařila všechny jemným, avšak starostlivým úsměvem. Její oči stačily prozkoumat všechny přítomné, než promluvila.

„Bude to dlouhá a náročná cesta. Máte vše připraveno?“ Její slova zněla tiše, přesto lehce doplachtila ke každému nastraženému uchu.

„Jsme připraveni vzlétnout, Islanzadí.“ Oromis se ujal odpovědi a upevnil si kolem pasu svůj meč Jezdce, který se zlatě třpytil a na jeho rukojeti zářil rudý diamant.

„To ráda slyším,“ odpověděla upřímně královna. „Můj oddíl je také připravený k odchodu na sever. V Osilonu se k nám přidá ještě Faellnari se svým oddílem a doplní tak naše řady, než dorazíme do Ceunonu a připojíme se k Darynovi. Tak tedy šťastnou cestu, nechť vás síla a moudrost provází a hvězdy nad vámi bdí.“

„Šťastnou a bezstarostnou cestu i vám, nechť slunce provází váz cestou krkolomnou a světlo měsíce dodá vám energii k dalším krokům.“

Po těchto slovech se všichni vyšplhali do sedel a pásy si připoutali nohy, aby při strmějším letu nevypadli. Harry s Hermionou se uvelebili na hřbetě Leorina a o chvíli později už mohli spatřit Ellesméru jen z výšky několika stop.

Ačkoliv se prosinec přehoupl v leden, byl den krásný a slunný. Po mrazivých dnech tu nebylo ani vidu, zato se celou zemí šířilo příjemné teplé počasí.

Letěli směrem na jihozápad a před sebou měli několika denní let přes poušť Hadarak, což neznělo vůbec jednoduše. Opět na ně čekala strastiplná cesta přes neznámou zemi, na jejímž konci je čekalo nebezpečí.

Leorin konečně přestal stoupat, ustálil let a stočil směr doprava, aby se přiblížil dalším dvěma drakům.

Jste oba v pohodě? Nefouká na vás příliš?

Vůbec ne. Je zvláštní, že v prosincovém období je zde takové teplo.

Leorin vydal zvuk podobný troubení, což bylo nejspíš jen drakovo uchechtnutí na Hermioninu poznámku a pokračoval.

Netuším sice, co je to prosinec, ale tady není stejné počasí jako ve vašem světě. Před několika úplňky skončila zima a jsme tak v polovině období líhnutí mláďat, řekl bych.

Takže nejspíš duben.

Co je to duben?

V našem světě má každý rok dvanáct měsíců. Jeden měsíc má třicet nebo jednatřicet dnů a odlišné pojmenování. Prosinec je dvanáctý měsíc, tedy poslední v roce a je to začátek zimy. Duben je v jarním období, je čtvrtým měsícem v pořadí.

Hm, zvláštní. Co vy lidé všechno nevymyslíte. A není to zbytečné? Buď je teplo, nebo je zima nebo něco mezi. Proč to ještě rozdělovat do názvů?

Harry se musel Leorinovým poznámkám zasmát, zvláště když se Hermiona vžila do své role a začala mu vysvětlovat a poučovat jej o důležitosti zajetého řádu, pravidel a pozitiv, které s sebou měsíce v roce přináší.

Leorin opět změnil směr a držel se v těsném závěsu za Coiranem a Glaedrem, kteří uháněli jako s větrem o závod.

Když se Leorin s Hermionou konečně přestali dohadovat o důležitosti měsíců, zeptal se Harry na otázku, která ho tak moc tížila a na kterou by již chtěl znát odpověď.

Jaký je tedy plán?

Leorin se na chvíli odmlčel a hledal správná slova. Nakonec mu vyložil veškeré podrobnosti, se kterými by se chtěl pokusit uspět v záchraně svého Jezdce.

Není to příliš riskantní?

Všechno je riskantní, Hermiono.Připustil drak. Ale jiná cesta mě nenapadá. Není to plán se stoprocentní pravděpodobností úspěchu, ale je to to jediné, co máme. A pokud by vyšel, budeme mít obrovskou výhodu, která by nám mohla zajistit vítězství.

To nepopírám. Bylo by to něco, s čím by Galbatorix nepočítal.

Pravda. Navíc, Galbatorix je egoistický a příliš důvěřuje svých schopnostem a vidině vlastního úspěchu, takže je docela slušná šance, že náš plán vyjde.

Ale bude s ním souhlasit Oromis s Nasuadou?

Nemám ponětí. Arya nebude namítat, udělá vše pro záchranu své sestry. Ale za ostatní mluvit nemohu. Co si o tom myslíš Harry?

Mladý čaroděj chvíli mlčel. V hlavě si představoval plán krok po kroku a zkoušel najít nějaké slabé místo. Nicméně musel uznat, že drak to měl parádně promyšlené. Opět budou sázet na moment překvapení, který je velmi důležitý a má obrovskou sílu. Jestli Leorin Galbatorixe prokoukl správně, můžou uspět.

Je to geniální.Dodal s úsměvem na tváří a společně se svou kamarádkou se ponořili do hlubin představ a pokoušeli se zmapovat různé detaily, které by mohly být v záchranné strategii klíčové.

Po několika hodinách měli lesy du Weldenvarden konečně za sebou a slunce se pomalu chystalo ke svému odpočinku a všude kolem se začalo smrákat.

I když byla cesta ze začátku báječná - vidět svět široko daleko z drakova sedla nebylo vůbec špatné, i když Harry by dal přednost svému Kulovému blesku -  po několika hodinách je začalo pobolívat tělo a stále dech beroucí krajina pod nimi je nudila čím dál víc.

Glaedr tedy zavelel k odpočinku a draci se snesli na kraj lesa, kde se všichni na noc utábořili a posilnili na cestu, která je druhý den čekala.

Aniž by se Harry nadál, přišlo opět svítání. Zdálo se mu, jako by teprve zavřel oči a už se opět vznášel v sedle, několik desítek stop nad zemí.

Cesta přes poušť nebyla jednoduchá. Museli s sebou vzít hodně vody, protože bylo zcela nemožné najít v těchto končinách studánku či potůček. Ale ani tak jim nevystačila na celou cestu.

Oromis vyučoval Nevilla, jak si počínat v těchto situacích. Naučil jej, jak si ze země vyčarovat vodu, aniž by přišel o větší část své energie a tak se mohli všichni napájet jak jen chtěli, aniž by strádali.

Cesta ubíhala snadněji, než jejich první pouť po zemi přes lesy Du Weldenvarden do Dračích hor. Pohybovali se mnohem větší rychlostí a po pár dnech už opustili nehostinné kouty pouště Hadarak a před nimi se začali rozprostírat zelené kopce a lesy, které dávaly za pravdu, že se blíží k cíli.

„Podívejte, támhle něco je!“

Ronův křik se rozléhal klidnou a tichou krajinou, jako hlasitý zvon v katedrále s výbornou akustikou a přiměl všechny k větší bedlivosti.

Když se však Harry pořádně rozhlédl směrem, kterým ukazoval jeho kamarád, všiml si modré přibližující se tečky ve vzduchu, která se s každou uběhlou vteřinou přibližovala a zvětšovala.

Vypadá to, že jsme dorazili na místo.

print Formát pro tisk

Komentáře rss


, - odpovědět
:-D Mardom, v pohodě. Každý máme své pondělky :-D. Kapitola je téměř hotová, ale nejsem schopna ji dokončit, koupila jsem si totiž novou knížku a dřív než ji dočtu tak k psaní nesednu... holt Hunger Games mě dostalo mno.
, - odpovědět
Četla jsem to, líbilo se mi to, ale jaksi nejsem schopna napsat smysluplný komentář. Tak se na mě nezlob, budu se snažit to napravit, ale vzhledem k tomu, co je za datum v kalendáři, tak ti opravdu nevím.
, Re. odpovědět
kapitola se mi moc líbila a jsem moc zvědavý co bude dál
moc se těšim na další pokračování

© 2008 - 2011 Sarah * Design made by Cathia