Pá 06. prosince    slaví: Mikuláš



Kategorie: Novinky, Harry Potter a Dračí Jezdec

35. S pravdou ven

Na malém skotském ostrově zuřila bitva, která sice skončila pro stranu dobra výhrou, ale válka je stále ještě v pohybu. Neville se souhrou událostí stal Jezdcem bílého draka a Harrymu se podařilo znovu získat Ginny na svou stranu. Kdo však má tu moc, aby několik lidí, a k tomu dva draky, přenesl? Jak je možné, že se Jezdcem stal zrovna Neville? Další kapitola k Dračímu Jezdci je zde a já přeji příjemné čtení.

 

Cítil jak jej energie, silnější než kouzla sama, pohlcuje a půda pod nohama mu mizí. Měl zavřené oči a neodvážil se je otevřít. Dokonce se neodvážil uvažovat nad tím, co tenhle stav způsobilo. Měl sice své domněnky, ale raději vyčkával konce.

Temnotou začalo prosvítat slabé světlo. Bylo nepatrné a z husté černi se najednou stala jen tmavě šedá. Ovšem za pár okamžiků už bylo světlo tak silné, že i šeď ustupovala do pozadí a Harry mohl rozpoznávat svět kolem sebe.

I nyní se nacházel v přírodě. Stál na louce a v dáli byl vidět les, který se táhl na míle daleko. Něco však bylo jinak. Nikde nestáli členové Brumbálovi Armády ani Fénixova řádu, žádné mrtvé tělo se nepovalovalo na zemi. Louka byla prázdná. Namísto lidí však slyšel cvrlikat ptáky, bzučet všelijaký hmyz, pod nohama viděl prchající mravence a v dáli dokonce spatřil srnku, která vykoukla zpoza stromu v lese a zase zmizela.

„Harry, jsi v pořádku?“ ozval se dívčí hlas. Ještě se nestačil pomalu ani porozhlédnout kolem sebe a už se vedle něj objevila dívka s hnědými rozcuchanými vlasy, malým krvavým šrámem na čele a ustaraným výrazem ve tváři. Skočila mu rovnou kolem krku a nepustila jej dřív, než pocítil nedostatek kyslíku ve svých útrobách.

Když se odtáhla, přikývl v odpověď a porozhlédl se. Přece jen na louce nebyl sám. Kromě Hermiony tam stál také Ron, který k němu pomalu dopajdal, protože měl opět něco se svou nohou, za ním v závěsu Draco s Darynem a Solembumem a kousek dál stál Neville s oběma draky.

„Co se stalo?“ adresoval otázku na kočkodlaka, protože měl pocit, jako by byl jediný, kdo mu v tuhle chvíli dokáže odpovědět.

„Sám nevím přesně,“ řekl kočkodlak popravdě. „Ale řekl bych, že tamta osoba bude mít přesnější informace.“ Prstem ukázal k místu, kde před chvíli Harry viděl mizet srnku.

Všichni upřeli zrak směrem, kterým ukazoval a spatřili vysokou postavu se stříbrnými vlasy až po pás a v bílých šatech, jak se pomalými kroky blíží přímo k nim. V tu chvíli bylo naprosto jasné, kde se nachází, co však zůstávalo záhadou byl způsob, jakým se zde ocitli.

„Kdo to je?“ zeptal se Ron, který zde byl poprvé a proto nechával hůlku v pozoru.

„Oromis,“ vysvětlila Hermiona promptně. „Řekla bych, že to on nás sem znovu přenesl.“

Ron otevřel pusu a v šoku málem upustil hůlku. „Nechceš říct, že jsme v Alagaësii, že?“

Ve výrazu ostatních však mohl zřetelně vyčíst pozitivní odpověď.

„No to mě podrž.“ Vydechl překvapením a obrátil pozornost k přicházející osobě.

„Ebrithil!“ oslovil jej Daryn ihned poté, co elf s úsměvem na tváři dorazil. Položil si prst k ústům a ve starověkém jazyce pronesl: „Atra esterní ono thelduin.“

„Mor’ranr lífa unin hjarta onr“ reagoval Oromis na pozdrav pohotově.

„Un du evarínya ono varda,“ dokončil Daryn, přičemž vzdal úctu svému bývalému mistrovi, když promluvil jako první.

„Je to milé překvapení, vidět tě po tolika letech, Daryne Elda,“ řekl Oromis již méně formálně. „A je velmi milé vidět, že ani po tak velké ztrátě, která tě zastihla při útocích na Vroengard, jsi neztratil chuť bojovat za správnou věc. Těší mě tvé odhodlání a jsem na tebe velice hrdý, jak jen může mistr na svého žáka být. Přispěl jsi k záchraně nevinného, za což ti patří dík všech Jezdců, draků a také naší královny Islanzadí.“

Daryn se v odpověď jen uklonil a pokusil se o malý úsměv. Smutek však byl z jeho výrazu více než patrný, čehož si všiml i Oromis, protože se opět ujal slova.

„Některé věci se neubírají směrem, jakým bychom chtěli, ale ani v takových případech nesmíme zoufat a ztrácet naději. Jednou přijde i náš čas. Doba, kdy se náš osud znovu naplní a začne utvářet další a další cesty v našich životech. Nic není ztraceno, dokud v to sám nevěříš a pokud máš v sobě dostatek energie svůj osud znovu naleznout.“ A s těmito slovy zanechal Daryna o samotě a obrátil pozornost k ostatním příchozím.

„Jsem nesmírně šťasten, že jste uspěli. Povedlo se vám vrátit duši živé bytosti, což je ohromný čin, za který si zasloužíte být opěvováni v našich písních jako hrdinové. Záchranou Coirana jste nám přinesli novou naději v těchto temných dnech. Patří vám můj dík.“

„Rádi jsme pomohli,“ řekl Harry v odpověď. „Ale spíše než slova díků bychom uvítali vysvětlení a odpovědi.“ Dodal ostřeji, než zamýšlel a zadíval se do elfových očí.

K jeho překvapení se Oromis neurazil ani nenaštval. Se stále trvajícím úsměvem přikývl a dodal: „Ano, máš pravdu. Dlužíme vám vysvětlení i odpovědi. Ale buď trpělivý chlapče. Není v mé moci vyložit ti veškerá tajemství. Toto právo náleží jen královně, která na vás všechny již čeká v Ellesméře a jsem si jistý, že zodpoví všechny tvé otázky, Harry Pottere. Koneckonců, zasloužíš si je znát. Ušel jsi dlouhou cestu, než ses dostal až sem a měl bys znát důvod, proč se ta cesta ubírala tímhle směrem. Postačí ti prozatím tato odpověď?“

„Děkuji, mistře Oromisi,“ odvětil tedy chlapec a nemohl se dočkat, až konečně zastaví ten neustálý proud otázek v jeho hlavě a promění je ve fakta.

Elf se poté s lehkou úklonou obrátil na bílého Draka a pomalu si jej celého prohlídnul. Neville stál po jeho boku s hrdým výrazem ve tváří a z jeho soustředění bylo znatelné, že si s Coiranem vyměňují myšlenky.

„Vítám tě zpět, Coirane Bjartskular,“ promluvil nahlas. „I tebe Argetlame,“ dodal k Nevillovi, který se zatvářil zprvu zmateně po elfově oslovení a poté potěšeně.

Následně zavládlo hrobové ticho, když všichni tři na sebe jen němě zírali, jako by dočista zkameněli, než se Oromis opět chytil slova a pokynul všem nově příchozím, aby jej následovali do Ellesméry, kde už na ně čekala královna Islanzadí.

Hlavní město elfů se nacházelo jen zhruba půl hodinu cesty od louky, kam je Oromis přemístil a bylo přesně takové, jaké si jej Harry pamatoval. Domky vestavěné do obrovských kmenů starých stromů, elfové zářící elegancí jim vlastní, zvířata volně pohybující se městem a zpívající tóny nesoucích se celým údolím, jako v každém jiném koutku Du Weldervarden.

Oromis je přivedl před schodiště z kořenů stromu, které vedlo přímo do královnina borového domu. Společně vystoupali schody a vstoupili do nádherného sálu, pokrytého mechem a listím. Na samém konci, pod bílým stanem, seděla na trůně elfí královna a na jejím rameni spočíval Blagden.

Ačkoliv je uvítala s patřičnou nonšalancí a věnovala každému svůj pozdrav a osobní dík, její pozornost byla vesměs poutána k bílému drakovi a jeho novému Jezdci. Prohodila s nimi několik slov a poté, na žádost Oromise, nechala Nevilla, Daryna a oba draky odejít.

Teprve až se za rohem vytratil poslední stín následován Oromisem, obrátila královna pozornost na Harryho a jeho přátele. Naznačila jim, aby ji následovali do jejích zahrad a opustila sál.

Za malou chvíli již procházeli známou uličkou kolem barevných květin a malého jezírka a mířili k bílému altánku, kde zhruba před měsíce probírali plán, jak se dostat zpět do jejich světa a zachránit Coirana.

„Jak se ti líbí v Ellesméře, mladý muži?“ Islanzadí se podívala Ronovým směrem. Ten procházel celým městem, a nyní i zahradou, s pusou dokořán. Fascinovaně zíral na všechno kolem sebe a když si uvědomil, že královna mu věnuje pozornost, zrudl tak, že barva v jeho obličeji byla identická s barvou jeho vlasů.

„Ehm… je to tady nádherné, v-výsosti,“ vykoktal ze sebe a hledal místo, kam by se mohl očima zavrtat, popřípadě kam by mohl skočit celý.

Královna se pobaveně uculila. „Ráda jsem tě poznala a doufám, že pobyt zde pro tebe bude příjemný. Ellesméra je přenádherné město.“ S těmito slovy jej nechala hledat hlubokou černou díru, kde by se mohl skrýt a když se přiblížili k altánku, usedla do honosného křesla.

„Ještě jednou bych vám všem ráda poděkovala za záchranu bílého draka. Byl to neobyčejně těžký úkol a vy jste jej splnily na výsost skvěle. Jsem na vás hrdá a patří vám dík všech elfů a mohu-li mluvit za Vardeny, tak si troufám tvrdit, že i jejich. Nasuada bude zajisté překvapena novým sledem událostí.“

Když mluvila, nikdo se neodvážil vstoupit jí do řeči a něco dodávat. Poslouchali její proslov s takovým respektem a úctou, jako by je doslova očarovala mocným kouzlem. Ron se však stále díval opačným směrem a čekal, až mu líce přestanou hořet spalující rudou barvou.

„Ehm královno Islanzadí? Oromis naznačil, že jste jediná, kdo nám může odpovědět na naše otázky a vysvětlit spoustu věcí,“ nadhodil Harry, jakmile domluvila.

Její tvář zdobil úsměv, když se zamyslela nad jeho slovy, než řekla: „Je toho spousta k vědění. Slíbila jsem, že ti včas odpovím na tvé nevyslovené i vyslovené otázky.“ Pohodlněji se usadila v křesle, smířená s tím, co je její povinností. „Nuže, ptej se tedy.“

Harry zamrkal. Její přímočarost ho zprvu vyvedla z míry. Byl připravený hájit se mnoha argumenty, aby se domohl odpovědí na své otázky, ale královna mu nedala tu možnost. Učinila vše mnohem jednodušší, což jej ochromilo, avšak jen na tak krátkou dobu, aby se mohl nadechnout a pak už mu otázky sami klouzaly po jazyku ven.

„Zajímalo by mě, jak je možné, že se Neville stal Jezdcem. Jak to, že nás Oromis přenesl všechny ze Zmijozelova sídla do lesů Du Weldenvarden, místo toho, abychom se vrátili obloukem, jak to bylo původně v plánu. Zajímalo by mě…“

Královna jej přerušila zvednutím ruky, ale nezlobila se. Naopak, úsměv se na její tváři stále držel, ba dokonce se ještě zvětšil. Harryho horlivost ji očividně pobavila.

„Rozumím ti a jsem připravena zodpovědět ti vše, co jen budu moci. Ale musíš mi nechat prostor odpovídat na otázky jednu po druhé. Ani já nejsem studnice vědění.“ Zamrkala na něj a chopila se první otázky.

„Abych to vzala vše od počátku, musím vás seznámit s dřívějšími fakty ohledně bílého draka, která jsme zjistili teprve nedávno, a to chvíli po vašem odchodu.

Jak již víme, spekulace o tom, že Coiran se změnil v černého draka vězněného černokněžníkem ve vašem světě, se ukázaly být pravdivé. Byl posedlý černým stínem, který na něj vrhl před mnoha lety Galbatorix. Jeho Jezdec Falldir byl zabit ve stejnou chvíli, v jakou se drak změnil v Mortase. Podařilo se nám zajmout jednoho z králových bývalých nejbližších lidí a dostat z něj vzpomínky staré několik desítek let. Bylo to štěstí, protože ostatní jsou již dávno po smrti, díky tomu tyranovi. Ten muž byl tehdy asi s dalšími deseti vojáky na cestě dobít Vroengard. Král nevěřil svému vojsku, všechnu práci ohledně zabíjení draků a jejich Jezdců ponechával svým Křivopřísežníkům, avšak potřeboval posádku a několik mužů, aby jim pomohli se správou ostrova.

Tehdy zbývalo už jen málo Jezdců, kteří se mohli Galbatorixovy postavit. Všichni se rozutekli jinými směry, ale tři z nich zůstali hlídat ostrov, jedním z nich byl také Falldir s Coiranem. Ten muž byl svědkem zabití prvních dvou Jezdců a s nimi i pádu jejich draků.  Falldir se schovával na vrcholku nejvyšší hory. Čekal na Galbatorixe a byl připraven bojovat na život a na smrt. S bílým drakem sváděli ukrutný boj, který byl dost vyrovnaný. Ani Galbatorix ani Falldir neměli na vrch.

Nicméně, Galbatorix nikdy nebojuje podle pravidel. Je to lstivý podvodník, díky čemuž Falldir podlehl a byl zabit. Avšak pokud je Jezdec zabit, umírá následně i drak, čemuž chtěl  pochopitelně Galbatorix zabránit. Potřeboval jej k boji proti vzbouřencům, chtěl ho mít na své straně, aby měl převahu a tak se pomocí velmi mocného jazyka pokusil draka přeměnit ve Stína, aby mu sloužil. Ale nikdy si jej doopravdy nepodvolil. Kouzlo působilo jinak a drak se pomátl.“

„Co je to stín?“ zeptala se Hermiona, když se královna na chvíli odmlčela a hledala správná slova, jak pokračovat.

„Stín je bytost posedlá temnými démony, kteří doslova ovládají tvou duši a tvé tělo,“ vysvětlila Islanzadí. „Jsou nebezpeční a mnohdy neporazitelní. Galbatorix měl jednoho ve své službě. Jmenoval se Durza a byl to on, kdo před pár lety unesl, věznil a mučil mou dceru Aryu, když převážela Safiřino vejce.“

„A co se s ním stalo, jak jste ho porazili?“ zeptal se Draco.

„V bitvě  o Farthen Dűr jej zabil Eragon, za pomoci Safiry a mé dcery. Proto si vysloužil být navždy opěvován jako Eragon Stínovrah. Čepel jeho meče mu projela skrz jeho prohnilé srdce. Jen tak lze Stína zabít.“

„Ale já jsem viděl Coiranovu proměnu. Nikdo jej do srdce nebodl,“ namítal Harry a královna přikývla.

„To nebodl. Coiranův případ byl jiný. On není člověk, je to drak a ti jsou mocnější. Galbatorix jej nechal posednout démony, ale dračí podstata v něj přeci jen zvítězila. Pomocí starověkého jazyka, který je nejsilnější ze všech jazyků vůbec, se dokázal oprostit od zlých démonů a bojovat s nimi o svou duši.

Báli jsme se, že toho nebude po těch letech schopen a podlehne smrti, ale přeci jen v něm zbylo něco málo z jeho dobré a silné duše. Daryn se Solembumem a Leorinem zaříkáváním odtrhli jeho duši od démonů a bílý drak se chopil šance je porazit a vrátit se do své původní podoby.“

Zahradu nyní zaplnilo několik dalších elfů, kteří přinesli do altánku džbán s vodou a lesní ovoce. Položili je na stůl a vrátili se zpět do borového domu.

„Ale jak to souvisí s Nevillem?“ stále nechápal Harry. „Jak se on do toho zapletl?“

Elfka si povzdechl, než se pustila do vysvětlování.

„Věděli jsme, že aby byla proměna úplná, bude zapotřebí najít drakovi nového Jezdce, jinak by zemřel. Byl to jediný způsob, jak se mohl vrátit zpět do své domoviny. Původně to měl být jeden z vás či někdo silný ve vašem okolí, ale když se k nám donesla zpráva o tom, že se k vaší výpravě připojil v Ceunonu bývalý dračí Jezdec, předpokládali jsme, že právě on bude novým Jezdcem bílého draka. Spoléhali jsme na jeho sílu a moudrost, které by si Coiran mohl všimnout. Avšak zmýlili jsme se.“

„Co tím myslíte?“ opáčila Hermiona.

Královna se nadechla a pomalu s klidným hlasem pokračovala.

„Coiran hledal někoho silného, s kým by mohl spojit svou duši a tím bohužel nebyl Daryn, ačkoliv jeho předpoklady byly více než uspokojivé. Drak si však vybral jinou osobu, která by toho byla hodna.

Neville má v sobě patřičnou míru odvahy a moudrosti, je obdařen nadpřirozenými schopnostmi, které jsou typické pro vás kouzelníky. Je čaroděj už ze své podstaty, proto byl mnohem zajímavější volbou pro draka. Mohl jím být kdokoliv z vás, avšak Neville byl nablízku. Byl snadným terčem a tak si drak vybral právě jeho.“ Královna si nalila čerstvou vodu do pohárku a napila se.

„Co se s ním teď stane?“ zeptal se Harry. „Chci říct, on je přeci čaroděj. Patří do našeho světa.“

Islanzadí se poprvé v obličeji mihl smutný výraz, když mu odpovídala na otázku.

„Nyní je spojený s drakem. Přijal svou novou roli a stal se tím, kým se stal. Ani jeden teď nemůže existovat bez toho druhého. Vezměte si Leorina, jak se cítí bez Aimée. Neville se musí rozhodnout, zda zůstat navždy v Alagaësii, nebo se vrátí zpět do vašeho světa. Pokud však mohu předvídat budoucnost, není lehké vzdát se části své duše. Síla dvou spojených duší je mocná a ztráta jednoho navždy poznamená toho druhého.“

„Takže zůstane tady, jako jeho Jezdec,“ zopakoval její slova zklamaně. Cítil ztrátu. Měl Nevilla rád a i když mu jeho novou roli hrozně přál, bude mu chybět. Nehledě na jeho rodinu.

„Bude se učit umění starověkého jazyka a zacházení s různými druhy zbraní. Společně s drakem se stanou žáky Oromise a Glaedra, než se rozhodnou, zda se zapojí do bitvy o osvobození Alagaësie. Volba leží pouze na jeho bedrech, nikdo mu nebude přikazovat, ke komu se připojit. V tuto chvíli již započal jejich výcvik na hoře Tel’naeír.“

Na chvíli se rozhostilo ticho a byl slyšet jen ptačí zpěv znějící celou zahradou. Vypadalo to, že se všichni snaží vstřebat nově nabité informace. Jediný Draco seděl, jako by se ho to vůbec netýkalo. Nikdy neměl Nevilla rád a když elfka mluvila o jeho přednostech, znatelně si odfrkl. Harry si byl více než jistý, že mu Draco závidí. Stát se Jezdcem je velká pocta a podle Malfoye jí Neville nebyl hoden.

Harrymu to však bylo jedno… ať si myslí, co chce, říkal si v duchu. Neville konečně dokázal, že je pravý Nebelvírský kouzelník a přál mu to víc než komukoliv jinému. Vždycky s ním každý jen zametl, teď jim to může mladý kouzelník oplatit se vší parádou.

„A proč nás tedy Oromis přenesl přímo do lesů Du Weldenvarden a nenechal nás projít obloukem?“ Hermionin hlas protrhl ticho a všichni sebou jemně trhli, kromě královny, která seděla s klidem jí vlastním.

„Nebylo bezpečné nechat vás projít obloukem do Dračích hor. Galbatorix se o vašem snažení dozvěděl a nechal oblouk střežit svými lidmi. Kdybychom vás nechali přijít blíže a nepřipravené a k tomu s novým bílým drakem, mohlo by to narušit náš plán.“ Chopila se slova Islanzadí. „Koneckonců, ten Křivopřísežník ještě netuší, že se Coiran vrátil zpět ve své původní podobě a nyní se připravuje na boj s ním a Šruikanem. Má stále za to, že je ve službách černokněžníka, kterému jej nedávno předal a nemůže jej nijak ohrozit.“

„Takže vsázíte na další moment překvapení,“ přidal se Ron a usmál se. Harry s Hermionou mu na Grimauldiově náměstí vyprávěli celý příběh o Galbatorixovi, Vardenech a elfech, který jej fascinoval a litoval, že s nimi v Alagaësii nebyl.

„Ano, bude to naše mocná zbraň proti královu vojsku,“ přitakala Islanzadí. „Eragon se Safirou a Aryou jsou jediní, mimo lesu Du Weldenvarden, kteří o tom vědí. Oromis jim zaslal zprávu ihned poté, co pocítil přítomnost nového draka.“

„Takže Neville bude muset do války?“ Křikla najednou Hermiona a ruka jí vylítla k puse.

Královna přikývla. „Je to nezbytné. Je to jeho poslání, které nemohu změnit.“

„Ale co když ho zabijí. Neville přece neumí bojovat,“ oponovala mladá čarodějka, které se do tváře vlil strach.

„Nevyšleme jej nepřipraveného, to se nemusíš bát, Hermiono. Projde rychlým výcvikem a společně s Leorinem a ostatní armádou se vydá do Surdy, kde se připojí k Nasuadě a Eragonovi,“ snažila se ji ukonejšit elfka, avšak nezabíralo to. Hermionin zrak byl stále vytřeštěný a nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. Chtěla opět něco namítnout, ale královna ji zarazila a vstala.

„Myslím, že již víte vše, co se odehrálo a proč se tak stalo. Nyní se prosím vraťte do mého domu. Jsou tam pro vás nachystány pokoje, kde si můžete odpočinout. Určitě jste unavení po tak namáhavém prožitku.“

Odsunula svou číši a pokynula přicházejícímu elfovi, aby odnesl zbytek jejich skromné večeře zpátky do domu, což byl bezpochyby náznak toho, že jejich konverzace je u konce a dále se tímhle tématem nebude zabývat.

Když byli ostatní na odchodu, obrátila se na Harryho a zvolala jeho jméno.

„Pokud tě únava ještě z cela nepohltila, ráda bych si s tebou promluvila o samotě, když nebudeš namítat.“ Ukázala na malou pěšinku vedoucí kolem jezírka až k úhledné cestičce mezi květinovými záhonky.

Harry se zmohl na pouhé přikývnutí a ohromeně pokynul kamarádům, že se uvidí později. Připojil se ke královně a udržoval s ní krok, umírající touhou vědět, co mu chce Islanzadí sdělit.

„Víš, už dlouho přemítám nad slovy, kterými bych mohla začít. Není lehké o tom mluvit, protože tahle slova musí být vyslovena s opatrností a citem.“

Slova vyslovovala pomalu a zrak upírala k jezírku, jako by se bála, že pohledem na chlapce by zapomněla, co se snaží říct. Harry měl náhle zvláštní pocit. Nevěděl, co očekávat od tohoto zvláštního úvodu a chvílemi se i bál toho, co přijde.

„To, co ti chci říct, zasahuje do tvé minulosti, do tvého života, Harry. Chci abys pozorně poslouchal a nechal mě domluvit, protože pro mě není lehké to téma znovu otevírat. Již před dlouhou dobou jsem na to zapomněla. Nebo možná jsem se i sama snažila uvěřit lži spíše než pravdě. Ale teď nadešel čas jít s pravdou ven.“

Zastavila se u břehu a obrátila se k němu, takže mu mohla pohlédnout do očí.

„Jedná se o Aimée, Harry,“ řekla pomalu a tiše, jako by se bála, aby je někdo nezaslechl. „Je to tvá sestra.“

Harry při těch slovech na místě zkameněl. Čekal hodně věcí, ale tahle mu násilím vyrvala dech přímo z plic. Ohromeně zíral na elfu stojící před ním a nevěděl, zda zlostí křičet nebo dychtit po dalších informacích. Byla to rána, kterou nečekal. Esthea byla přeci mrtvá. Našli její tělíčko a je pohřbená v Godrikově dole, vedle jejich rodičů. Jak by tedy mohla být živá a ke všemu v Alagaësii coby dcera královny? To je mnohem absurdnější než vidina Voldemorta, jak se přidává na stranu Harryho Pottera a společně chytají Smrtijedy a posílají je do Azkabanu.

„Vím nad čím přemýšlíš. Mohu ti to všechno vysvětlit a vnést do tvé nejistoty trochu světla,“ protrhla jeho myšlenkový roj, avšak Harry ji nevnímal.

„Ona je mrtvá. Je mrtvá, stejně jako mí rodiče. Zemřela před šestnácti lety. Viděl jsem její hrob i ostatky!“ Vyštěkl zvýšeným hlasem a zhluboka oddechoval, neschopen racionálně přemýšlet.

„Ne,“ oponovala Islanzadí. „Viděl jsi jen to, co jsi měl vidět. Co bylo předurčeno abys viděl.“

„Já… já to nechápu,“ vydechl zničeně a z jeho výrazu byla čitelná bolest. Rány, které se zacelily, byly opět otevřené a vysílaly do mozku znaky palčivé bolesti.

„Nečekala bych, že bys tomu ihned porozuměl,“ řekla najednou a položila svou ruku na jeho rameno. „Ale je důležité, abys znal celou pravdu.“ Ukázala na nedalekou lávku na břehu jezírka, kde se posléze usadili a Islanzadí se jala vyprávět příběh, který započal před šestnácti lety.

„Vzpomínám na ten den, jako by to bylo včera. Uplynulo již několik let, kdy jsem naposledy spatřila svou dceru Aryu. Stala se vyslancem a ochráncem Safiřina vejce. Nikdy jsem jí to neodpustila a tím jsem ji od sebe odehnala. Cítila jsem v srdci prázdnotu, kterou nemohl nikdo zaplnit. Po ztrátě mého manžela jsem přišla i o milovanou dceru. Málem mě to připravilo o rozum. Stáhla jsem se do sebe a neplnila své povinnosti vůči svému lidu a této zemi. Byly to hrozné časy protkané temnotou.

Světlo však přišlo právě před šestnácti lety, kdy se v Ellesméře objevil ten starý muž se stříbrnými vlasy až po pás, oblečen do podivných šatů, se špičatým kloboukem na hlavě a třímajícím uzlíčkem ve svých rukou.

Nechal se uvést až k mému trůnu a požádal o soukromou audienci. Vyhověla jsem mu a vyslechla celý jeho příběh, ať byl jakkoli neuvěřitelný. Poté mne požádal o pomoc, předal mi ten uzlíček a odešel. Od té doby jsem ho již neviděla.“

Na chvíli se odmlčela a zadívala se na několik rybek, plujících okolo barevných leknínů, než se opět jala slova.

„Byl jí teprve rok a byla tak rozkošná. Nemohla jsem ji odmítnout. Věřila jsem, že to ona může vnést do mého života novou radost a zaplnit tak prázdnotu a samotu.

Nezajímalo mě, jak se ten muž dostal ze svého světa až do Ellesméry, i když s Oromisem jsme se snažili dlouhá léta najít odpovědi. Jediné, co mě v té chvíli zajímalo, bylo to malé děvčátko, které tvrdě podřimovalo v mé náruči.“

Harry zalapal po dechu a už se mu na jazyku formovalo jméno toho starce, když se královna opět chytla slova a předběhla jej.

„Brumbál mi řekl o tom útoku černokněžníka v den, kdy byli vaši rodiče zavražděni. Řekl mi také, že je velmi důležité, aby děvčátko vyrůstalo mimo jeho dosah, aby bylo v bezpečí. Pověděl mi o věštbě, která provází tvůj osud a usoudil, že bude nejlepší, když bude předstírat její smrt a nechá ji vyrůstat daleko ode všeho, v bezpečí.“

„Na to neměl právo,“ vykřikl Harry a opět jej zahltil silný příval vzteku, kterému tak často podléhal. „Neměl právo se sám rozhodnout, co se stane s našimi osudy.“

„Ne, to neměl,“ přitakala Islanzadí. „Ale udělal to, co považoval za správné, aby vás ochránil. Kdyby Aimée nechal vyrůstat vedle tebe, byla by zranitelná a snadným terčem útoků černokněžníka po jeho návratu. Brumbál se bál, že by se skrz ni mohl dostat až k tobě a zahynuli byste oba dva. Proto se rozhodl dát ji do mé péče.“

„Nikdy mi neřekl, že mám sestru,“ vyslovil již tišeji Harry a zadíval se na nedaleký leknín na hladině jezera. Byl jako omámený. Nedokázal kloudně uvažovat, jako by byl najednou pod vlivem nějakých uklidňujících prášků. „Dozvěděl jsem se to teprve před pěti měsíci, když jsem navštívil hrob mých rodičů.“

„Je mi to líto.“ Elfka sklopila oči a na chvíli mezi nimi zavládlo ticho. Oba sledovali vodní hladinu a drobného ptáčka, který se usadil na leknínu a malými doušky upíjel vodu z jezírka. Slunce již skoro zapadalo a vytvářelo na nebi nádherný odstín oranžové barvy, což se promítalo i na vodní hladině.

„Aimée vlastně Esthea to ví?“ zeptal se po chvíli. Nevěděl, jak jí říkat.

„Ano,“ přitakala královna. „Nikdy jsem před ní netajila, kdo skutečně je. Připravovala jsem ji na chvíli, kdy se bude moci vrátit do vašeho světa a setkat se s tebou.“

Harry jen němě přikývl. Na víc se nezmohl.

„I když jsem věděla, že jednoho dne odejde pryč, vychovávala, a především milovala, jsem ji jako svou dceru, princeznu Ellesméry. Měla ty nejlepší učitele a dokonce Arya se ji věnovala, když bylo Safiřino vejce u elfů. Byla jsem šťastná, že si spolu tak moc rozumějí, protože jsem měla možnost Aryu občas vidět a být si jistá, že je v pořádku.

I když byla pouhý člověk, začala se elfům podobat stále víc a víc a jednoho dne, při oslavě Agaetí Blödhren, se jí dokonce dostalo nevídané pocty, kdy ji draci vzali pod svá křídla a obdarovali ji obrovskou sílou, která se vyrovná té elfské. Dokonce se elfovi začala i podobat.

Něco takové se stalo jen jednou za celou mou existenci. Tehdy byl draky obdarován Eragon Stínovrah. A bylo to ještě před tím, než se Aimée stala dračím Jezdcem.“

Poslední větu vyslovila se zvláštním tónem v hlase, který byl protnut smutkem i radostí. A Harrymu došlo, proč tomu tak je. Sám však pocítil jen smutek, když to pochopil. Stále byl v šoku z toho, že přeci jen není sám. Má sestru, své dvojče. Ale proč mu to všechno královna říká, když se Esthea nikdy do jeho světa už nevrátí? Žije jiný život, stejně jako nyní Neville. Nikdy neopustí svého draka proto, aby mohla být s Harry, se svým bratrem.

Smutně utrhl jednu květinu poblíž lavičky a tiše si prohlížel její květy. Byla nevinná a plná života, ale osud bývá krutý a nelítostný. Vždy se najde někdo nebo něco, kdo ji zabije pouhým utrhnutím. Nyní v Harryho rukou jen dožívala své poslední hodiny nebo minuty, než navždy uschne a zbude jen vzpomínka. A právě tento pocit Harry cítil ve svém srdci nyní, jako by radost z nalezené sestry, byla jen uvadající květina.

„Vím nad čím přemýšlíš,“ ozvala se najednou Islanzadí, která jej po celou dobu sledovala. Harry však nevzhlédl. Mrštil rukou a odhodil květinu do jezera.

„Ani ona sama netušila, že se to může stát. Když se tehdy do Galbatorixova hradu s Aryou vypravila, neměla ani ponětí, že namísto vejce přivede domů malého dráčka a na její dlani bude navždy zářit Gedwëy ignasia.“

Harry se zadíval na slunce, které již skoro zapadlo.

„Jak to, že si ji drak vybral?“ zajímalo jej.

Královna se pousmála a zamrkala. „Protože stejně jako v případě tvého kamaráda Nevilla, i ona má v sobě nadpřirozené schopnosti, zděděné po svých rodičích. Je to čarodějka, i když neovládá magii způsobem, jakým ji ovládáš ty, protože se ji nikdy neučila. Ale ta krev v ní je a je silná. Mládě ve vejci to vycítilo a vybralo si ji za svého Jezdce. Byla vůbec první Jezdkyní v historii. Nikdy předtím se ženě vejce nevylíhlo. Proto jsme také nemohli tušit, že by se něco takového vůbec mohlo stát. Ale stalo se a Aimée se svého úkolu zhostila skvěle. Už tomu budou tři roky.“

 „Také díky svému novému postavení získala přístup k mnoha informacím a začala pilněji studovat staré svitky v Elfské knihovně. Před rokem našla jeden z nich, který pojednával o Bráně dvou světů. Tam také našla způsob, jak se přenést do vašeho světa a navázat s tebou kontakt. Ačkoliv bez použití Brány je tento kontakt a přemisťování ohromně nebezpečné a náročné.“

Harry si v té chvíli vzpomněl na první sen, který se mu zdál. Viděl ho, jako by se to stalo včera. Nádherné jezero, dívka s rudými vlasy…

„Proč mi ale nikdy neřekla, kdo doopravdy je?“

Královna si povzdychla, než odpověděla.

„Čekala na příhodný okamžik,“ vysvětlila mu. „Ale dřív, než to mohla udělat, byla zajata Galbatorixem.“

Náhle její výraz potemněl. Zármutek byl znatelný a oči se jí leskly slzami.

Harry s ní soucítil. Zapřísáhl se, že Aimée vysvobodí, i kdyby měl zemřít. Dluží jí to. V srdci měl smíšené pocity a nebyl si zcela jistý, co vlastně cítí. Byl šťastný ze zprávy, že jeho sestra Esthea nezemřela, ale cítil bolest z představy, že ji znovu ztratí a pociťoval zlost z té nevědomosti, do jaké ho Brumbál a ostatní na tolik let uvrhli.

„Osud je někdy spletitý a najít správné cesty bývá složité, ne-li nemožné. Ale nesmíme zoufat, protože kdo celý život pláče nad svými nepovedenými kroky, nevšimne si šance udělat ten správný krok ve správný okamžik, který nám osud občas nadělí a opět promarní život pláčem nad nepovedenými dny.“

S těmito slovy se královna zvedla a zanechala Harryho samotného jen s jeho vlastními myšlenkami.

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).

Jméno
Kontrola captcha
Text
b i url img code   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

, -- odpovědět
Já se taky připojim k blahopřání a přeju ti všechno nejlepší
, - odpovědět
Budu na tebe myslet, aby ti to šlo lépe. Jinak mám pocit, že jsi měla narozeniny - pokud se můj pocit nemýlí, tak ti přeju dodatečně vše nej a pokud se mýlí, tak ti přeju aspoň hezký podzim :).
odpověděl(a)
Děkuji, snad už to půjde lépe... teď spíš zase není ten čas :-D. Tvůj pocit se nemýlí, měla jsem narozeniny a děkuji za přání ;-).
, - odpovědět
Tak jak to jde? Pořád ještě zásek. Mě se občas už trošku rozjasní, ale zatím nic ke zveřejnění to není...
odpověděl(a)
Zásek a nedostatek času... když byl čas, byl zásek, když čas není, tak bych i psala :-D. Ale v neděli jsem dodělala hrubou verzi 36. kapitoly. Ještě to musím projet, pročistit a doladit a pak ji vydám. To už mi budou zbývat 4 kapitoly + Epilog. Tak snad to půjde rychleji. Tahle kapitola byla taková divná, mno.. špatně se psala.
, - odpovědět
Nádhera, četlo se to úplně lehce, i když věřím, že to muselo být naročné při psaní. Jako by se mi to událo před očima. Popsané tak krásně a hlavně vysvětlení, které má logiku a jak se to krásně všechno vysvětluje. Myslím, že máš v sobě opravdu potenciál napsat i vlastní fantasy, která přitáhne své čtenáře. Moc jsi mě touhle kapitolou potěšila.
odpověděl(a)
Děkuji Mardom, tahle kapitola se i lehce psala :-D, s těmi dalšími už je to horší, nějak se nemůžu dostat z mrtvého bodu, i když vím, jak to všechno dopadne a kam to směřuje.
Mám v plánu napsat svou vlastní fantasy, přemýšlím nad tématem, ale zatím mě ještě múza neoslovila. Ale každopádně mám to v plánu.
, Re odpovědět
Kapitola takové rozuzlení jsem vůbec nečekal těšim se na další

a mam hypotézu že Harry nakonec taky skončí jako jezdec
je to ale jen moje úvaha pravdivá nebo nepravdivá to se necham překvapit jak to dopadne
odpověděl(a)
Jj, takové rozuzlení nejspíš nečekal nikdo :-D... ale musím tě zklamat, rozhodně nemám v plánu udělat z Harryho Pottera Dračího Jezdce, to bych ho raději v povídce zamordovala. Zas tak moc mu nefandím :-D
odpověděl(a)
škoda co se dá dělat trochu jsem doufal že se stane jezdcem ŠRUIKANA nebo jinýho draka ale co se dá dělat budu se i tak těšit na další kapitolu

© 2008 - 2011 Sarah * Design made by Cathia