Ne 17. listopadu    slaví: Mahulena



Kategorie: Novinky, Harry Potter a Dračí Jezdec

34. Jezdec bílého draka

Harry se s ostatními přesunul na malý ostrov na severu Skotska, kde sídlí Voldemort ve svém Hadím doupěti. Cesta do nitra však nebyla jednoduchá. Neville dostál svému slibu a přivedl na pomoc celou Brumbálovu Armádu, Fénixův řád i polovinu Bradavic a Prasinek. Nečeká je však nic lehkého. Ginny s Mortasem a Smrtijedy již čekají na planině a bitva se neúprosně blíží. Podaří se jim uniknout smrti a získat černého draka na svou stranu?

Pokud byste našli nějaké chyby, prosím, hlaste mi je v komentářích. Četla jsem to několikrát, ale i přes to mohlo něco uniknout. Děkuji... hezké čtení!

 

Čas plynul nelítostně rychle a krvavá bitva byla v plném proudu. Harry usilovně bojoval s Nevillem proti dalším Smrtijedům. Už ani nepočítal, kolik jich omráčil či alespoň bolestivě zranil. Bojoval ze všech sil bezmála dvě hodiny, ale vítězství bylo stále v nedohlednu. Smrtijedi byli vytrénovaní a metali kletby všude, kam se jen podívali. Kdyby se tady nějakou náhodou nachomýtnul nějaký mudla, připadalo by mu to jako Silvestrovská show u Temže v Londýně plná barevných gejzírů z rachejtlí.

Kletba míjela kletbu tak rychle, že ji mnohdy nebylo možno ani zaregistrovat. Harry byl ve skupině se svými přáteli, které velela Tonksová. Ta byla s Hermionou a Dracem momentálně zaneprázdněna v boji s další hrstkou zahalených postav, zatímco Harry s Nevillem a Deanem Thomasem si to na opačné straně rozdávali s několika dalšími Voldemortovými spojenci.

„Tak pojď, grázle,“ zvolal Dean a vyslal dobře mířené zaklínadlo. Smrtijed se mu však vyhnul a kletbu mu oplatil. Než se zmohl na další zaklínadlo, Harry využil jeho chvilkové nepozornosti a omračující kletbou ho srazil k zemi. V té samé chvíli se Nevillovi podařilo sejmout i jeho parťáka a společně se mohli posunout o metr dál, kde na ně čekali další.

Bylo to unavující a neměli ponětí, jak dlouho to bude ještě trvat. Viděli padnout několik lidí z jejich armády. Dokonce když se hnali kupředu na malou zahalenou ženu, Dean zakopl o tělo jedné Bradavické profesorky, která na škole vyučovala starověké runy. Když se rozhlédl kolem sebe, viděl Hermionin šokovaný obličej.

Leorin kroužil kolem dokola a vyhýbal se kletbách, které na něj každou chvíli útočily. Dohodli se, že se raději bude držet dál, aby se mu nic nestalo. Zaměřil se tedy jen na černého draka, kterého se mu podařilo odlákat během několika prvních minut a pronásledoval jej po celém lese. Ginny se nejspíš zapojila do bitvy někde na zemi, protože na hřbetě Mortase to pro ni nebylo momentálně bezpečné. Draci létali rychle, občas zmizeli za stromy, občas se zase vynořili a za hlasitého řevu proletěli kolem dvou bojujících armád.

Trvalo to dlouho, ale konečně ji spatřil. Byla jen pár metrů od něj, dívala se mu přímo do očí a vysmívala se mu. Hůlku namířila jeho směrem a cosi zamumlala. Zelený paprsek se mihnul kolem několika dalších osob a mířil děsivou rychlostí až k němu. A je to tu zase. Viděl, jak se smrtící kletba přibližuje a právě když se chystal uskočit stranou, dostal se do jeho zorného pole zahalený muž a kletba jej srazila takovou silou, že mu výraz zamrzl na tváři. Padl obličejem k zemi a zůstal bezvládně ležet.

Ginny se zarazila, ale nenechala se tím nijak vyvést z míry. Znovu zvedla hůlku a zamířila na cíl. Avšak ani tento pokus se jí nevydařil a srazil k zemi majitele jednoho obchůdku v Prasinkách. Pokud chtěla Harryho zabít, musela přijít blíž.

„Zvládneš ji?“ zeptal se Neville a hlavou pohodil na mladou dívku, jež byla kousek od nich. Harry přikývl a Neville se i s Deanem vypařil.

Najednou tady byl jen on a Ginny. Nevnímal lidi kolem sebe, důvěřoval svým přátelům, že jej budou krýt a nedovolí žádnému Smrtijedovi, aby jej zabil. Chtěl se jen dostat k ní a i násilím ji odvést za ředitelkou McGonagallovou.

„Jsi připravený zemřít, Pottere?“ vyštěkla hlasem, jež jí byl tak cizí. Když neodpověděl, znovu se chopila slova. „Říkala jsem si, kdy se zase objevíš a hle, otázka zodpovězena. Nevím jak jsi to udělal, ale přežil jsi. Gratuluji ti. Jsi vážně dobrý. Nicméně tentokrát už tolik štěstí mít nebudeš, dnes tě ta kletba zabije, to ti zaručuji.“

„Jak můžeš zaručit něco, co se nikdy nestane?“ odvětil Harry a oba kolem sebe začali kroužit s hůlkami namířenými na sebe.

„Nebuď tak egoistický, Harry Pottere. Nejsi nesmrtelný, jednou podlehneš a já budu ta, která bude příčinou toho pádu,“ vpálila mu Ginny.

„Až moc si věříš, Ginny Weasleová. Nevíš snad, s kým máš tu čest?“ Popichoval ji, aby udržel konverzaci co možná nejdéle. Periferním viděním spatřil Hermionu, jak se žene několik metrů dál, kde bojovala profesorka McGonagallová a profesor Kratiknot.

„On tomu věří a jen na tom záleží,“ ledově se zasmála a z jejích očí čišelo pohrdání a nenávist. „Naučil mě kouzla, o kterých se ti ani nezdálo. Nikdy bych neřekla, že černá magie bude tak zajímavá a zábavná.“

„Ty přeci nechceš provozovat černou magii, Ginny. Byla jsi na straně dobra. Brilantní čarodějka z Nebelvíru, skvělá střelkyně i chytačka. Vzpomeň si, co jsi všechno dokázala…“

„Drž hubu, Pottere!“ okřikla ho zlostně. „Nepřipomínej mi to. Stydím se za tu dobu. Byla jsem hloupá nána, která stála ve stínu takových lůz jako jsi ty nebo mí bratři. Ale teď se to změnilo… teď mám moc a přízeň Pána Zla, on mi důvěřuje jako ještě nikomu přede mnou. Jsem jeho nejvěrnější a dokážu mu, že se na mě může spolehnout… zabiju tě, Pottere.“ V očích se jí objevila jiskřička a s hůlky vyletěla další zelená průtrž.

Harry to však předvídal a stačil uhnout dřív, než ho mohla kletba jen škrábnout. Sám na oplátku vyslal několik kleteb, které však Ginny s lehkostí zničila.

„To je všechno, co umíš?“ vyštěkla k němu, stále se usmívajíce. „Nechápu, co na tobě všichni vidí, nejsi nic než obyčejné protekční děcko, které postrádá jakýkoliv talent pro magii… přesně, jak řekl Severus.“

Harry při zmínce Snapeova jména ohrnul nos. Vadilo mu, že ho Ginny vyslovila s takovou úctou, jako by jej snad obdivovala. Věděl, že je pod vlivem kouzla, ale i tak se mu při té představě zvednul žaludek.

A Ginny v popichování pokračovala. „Byl jediný, kdo tě prokouknul hned ze začátku. Žádný Vyvolený, ale neschopná lůza, zaslepená nezaslouženou slávou.“

„Vím o co se snažíš,“ zaťal pěsti, ale přinutil se zůstat v klidu. „Snažíš se mě vyprovokovat, abych nad sebou ztratil kontrolu a tys mohla využít situace.“

Zrzavé děvče se uchechtalo. „Nejsi až tak prozíravý. Pleteš se!“

„Ou, vážně?“

„Dokážu tě zabít i bez lstivých manévrů. Tvé namyšlené chování tě jednou zradí a budu to já, kdo toho využije.“

Poté z její hůlky opět vylétla kletba, následována další a další a Harry tušil, že jejich láskyplná konverzace je u konce. Snažil se odrážet barevné paprsky co nejrychleji, aby měl šanci kouzla jí oplatil. Věděl, že jediná cesta, jak odsud Ginny odvést, je omráčit ji. Avšak musel uznat, že to nebude tak jednoduché. Ginny i před Voldemortovým uvězněním byla neobyčejná čarodějka a jeho vliv její schopnosti jen posílil.

Zuřivou rychlostí metali kletby kolem sebe a nevšímali si okolního světa. Nevěděli, že se obě armády zastavily a sledovaly jejich souboj. Nevěděli, že na kraji lesa vedou vlastní bitvu dva draci, kteří se s nimi dělí o pozornost ostatních bojovníků.

 

* * *

 

Leorin se pokoušel dostat se do Mortasovi mysli, ale nepovedlo se mu to. Mysl černého draka jako by byla opředena neviditelným závojem, zatemněná v neprostupné mlze. Čekal na správnou příležitost a pak zaútočil.

Mortas byl silný a hned v prvním boji zaryl Leorinovi drápy do stehna, ze kterého mu vytryskl gejzír karmínových kapek. S hlasitým řevem vylétl výš a snažil se převzít kontrolu nad svým letem. Pálení v noze ho na okamžik spoutalo, což černému drakovi napomohlo k dalšímu útoku. Tentokrát mu bolest projela levým křídlem.

S dalším hlasitým řevem se střemhlav spustil dolů, proletěl skrz koruny stromů a s hlasitým žuchnutím spadl na zem. Bolest mu ochromila smysly. Přestal vnímat okolní svět a soustředil se jen na bolest, která byla silnější než cokoliv jiného.

Ležel nehybně několik minut, než se opět probral k vědomí. Ucítil tlak cizí mysli jak se snaží dostat k jeho myšlenkám. Sebral veškerou energii co v sobě našel a přesně jak ho učil Glaedr, obrnil svou mysl silnými zábranami. Soustředil se na jednu jedinou věc, svou jezdkyni Aimée.

Cizí mysl však nepolevovala a stále dotírala na tu jeho. Byla velmi silná a odhodlaná jeho zábrany prolomit, ať se děje co se děje. Ale kdo může být tak silný? Mortas? Nevypadal, že by dokázal něco takového. Jeho mysl byla jako neřízený šíp. Ne, nebyl by toho schopen. Až příliš dlouho je vězněný v poutech temných sil, jeho mysl je napůl šílená. Takový nátlak může vyvíjet jen dobře trénovaná mysl. Mysl normálního draka nebo Jezdce.

Leorine, jsi v pořádku?

Polevil ve svém snažení a zeslabil zábrany kolem své mysli. Došlo mu, kdo se ho tak vehementně snaží kontaktovat. Najednou bolest v jeho těle už nebyla tak silná, jak si povšiml.

Slyšíš mě kamaráde? Jsi v pořádku? Mluv se mnou.

Bývalo mi lépe. Odvětil a ulevilo se mu, že jej slyší.Děkuji, že jsi mi vyléčil rány, Daryne.

To je samozřejmé, od čeho jsou přátelé. Daryn se brouzdal drakovou myslí a hledal další zraněná místa, která by mohl vyléčit.Proč jsi tak dlouho bránil mé mysli, aby se s tebou spojila?

Chvíli jsem byl mimo. Nevěděl jsem, čí mysl to je a tak jsem se chránil jak nejlíp to šlo. Omlouvám se, nedošlo mi to hned. Měl pravdu. Bezesporu by poznal mysl Aimée a to na sto honů, ale mysl někoho jiného, ač přítele, nebyla tak lehce rozeznatelná.

To je v pořádku, odvětil Daryn klidným hlasem, ve kterém byla jistá úleva. Hlavně, že jsi naživu.

Kde je Mortas?Zajímalo zeleného draka a pocítil ve svém srdci stud. Ještě nikdy nebyl takhle poražen v začátku bitvy. Ani Trn ho nedokázal vykolejit tak brzo. Styděl se za sebe a uvažoval, zda vůbec otevřít oči a čelit nevyhnutelné ostudě.

Nebyla to tvá vina.Daryn se snažil reagovat na jeho nevyslovené otázky. Mortas ani netuší, co vlastně dělá. Jedná jako šílenec. Měl jsi štěstí, že jsi skončil jen s potrhaným křídlem a ránou na noze.

Leorin otevřel oči. Ležel opřený mezi dvěma stromy a Daryn se Solembumem klečeli vedle něj. Daryn právě dokončil kouzlo a poslední rána na jeho noze se zacelila.

Zmizel někde v lese.Solembum po dlouhé chvíli promluvil, i když vypadal, že myslí se toulá někde jinde. Musíme jej rychle najít. Harry bude potřebovat naši pomoc. Pokud nepřátele v boji přijdou o svého vůdce, začnou být zmatení a možná se i vzdají.

„Taktika padlého generála,“ dodal Daryn nahlas a přikývl.

„Leť s Leorinem a pomoz mu dostat draka na tu odlehlou louku za domem. Já se zatím pokusím sehnat pár lidí, kteří nám pomůžou udržet energii, potřebnou k vykonání kouzla.“ A s tím se kočkodlak vypařil.

Daryn se vyšplhal na Leorinův hřbet a společně se vznesli nad koruny stromů. Chvíli kroužili jen tak kolem a pak se vydali pročesávat les.

Vidíš ho někde?

Ne, ale cítím jeho přítomnost na východní straně.

Dobře, tak to půjdeme prozkoumat. Ale leť opatrně… kdyby to byla past…

Neměj obavy, dvakrát tu samou chybu neudělám.

Leorin udělal ve vzduchu vývrtku a silným mávnutím křídel se vydal na východ. Proletěli nad obrovským panstvím, které svým vzhledem spíše připomínalo skotský hrad a postupovali dál do hlouby lesa.

Zanedlouho spatřili černou tečku, vznášející se nad menším jezerem.

To bude on. Zkusím se mu dostat do mysli a prozkoumat ji.

Hodně štěstí. Až uvidíš tu mlhu, co by se dala krájet, neměj obavy, je v celé jeho hlavě.

Pesimisto.

Daryn se pevně uchytil sedla, zavřel oči a zapátral myslí po černém drakovi. Leorin mezitím zkrátil jejich vzdálenost na polovinu. Nenašel však nic víc, než šedou páru obehnanou kolem útržků vzpomínek.

Soustředěně se zadíval na jednu z nich. Byl to obraz vysokých hor na nějakém ostrově. Kolem bylo moře, jehož vlny narážely na útesy jako zběsilé. Na hoře stál člověk s kapucí přes hlavu. Byl zády, takže mu nemohl vidět do tváře. Přibližoval se k němu vzdušnou čarou, ale nestačilo to. Byl prostě moc daleko. Náhle se obraz otočil o sto osmdesát stupňů. Muž byl teď tváří k němu, ale tam, kde by měl být obličej, byla jen černá šmouha. A pak se kolem mihlo něco bílého. Nerozeznal, co to bylo, poněvadž se to vyřítilo děsivou rychlostí. A pak se obraz vypařil a byl nahrazen jiným, velice podobným.

Opět viděl ten samý ostrov, moře, útesy a horu. Avšak stála na něm jiná osoba. Výškově byla o trochu menší a nebyla tak štíhlá. Přes hlavu měla tu samou kápi a zírala před sebe, jako by na někoho či něco čekala. Obraz se stále přibližoval a v momentě, kdy byla osoba jen pár metrů vzdálená, obrátila se a z nastavené ruky jí vytryskl proud černého světla. Náraz musel být velice silný, protože obraz byl najednou rozostřený a škubaný, jako by létal ve vzduchu, aniž by věděl směr a cíl. Pak byl slyšet jen dutý smích a vidět černá křídla.

Páni,Daryn vydechl a stáhl svou mysl. Viděl jsi to, co já?

Ano, viděl.

Vypadá to, že jsme byli svědky toho, co se tenkrát stalo. Jak se z Coirana stal Mortas.

To byl Galbatorix, že ano? Ta osoba na úpatí hory?

Bohužel ano.

Víc si však říct nestihli, protože Mortas je zbystřil a hnal se přímo naproti nim.

Asi jsme upoutali jeho pozornost.

Evidentně.Daryn se v sedle sklonil níže. Obrať se a leť za Solembumem. Při troše štěstí nás tam bude následovat i Mortas.

Leorin se spustil o trochu níž a obrátil svůj let. Zuřivě máchl křídly a začal uhánět zpět k místu, odkud přiletěli. Černý drak byl velmi rychlý a tak bylo poněkud těžší mu uniknout. Leorin cítil, jak se mu kůže na křídlech napíná, ale nehodlal polevit. Tentokrát svůj úkol zvládne.

Vletěl přímo na bojiště a na jedno mávnutí křídel jej celé přeletěl. Nevšímal si lidí, kteří tam bojovali a snažil se vyhýbat kouzlům. Nakonec se s duněním usadil na trávu a spatřil kočkodlaka, jak se k němu žene i s desítkou dalších lidí.

„Dobrá práce,“ řekl a podíval se na kouzelníky, kteří se k němu přidali. „Nezapomeňte, držte se co nejdál, aby vám neublížil. Nevzpírejte se, nebo bychom z vás mohli vysát více energie, než můžeme, což by vás dozajista stálo život. Je čas, jděte!“ Rozkázal jim postavil se vedle zeleného draka. „Už ho cítím, přilétá.“

Přesně v tom okamžiku se na opačném konci stráně usadil černý drak, z jehož nozder se valila pára. V záchvatu zuřivosti otevřel obrovskou tlamu a vychrlil proud žlutého ohně, který sežehl trávu před ním na několik metrů.

„Daryne, pamatuješ si ta slova?“ Solembum se otočil na přítele a ten přikývl. „Nezapomeň, musíme to udělat rychle a srozumitelně. Pokud se někdo z nás zadrhne, kouzlo nebude účinkovat.“

„Vím,“ odvětil Daryn. Slezl z drakova hřbetu a postavil se vedle něj.

„Leorine, musíš upoutat jeho pozornost. My jej s Darynem obejdeme a začneme se zaříkáním.“ Drak pohodil hlavou a postoupil o dva kroky dopředu.

V tom okamžiku se však Mortas vrhl vpřed jako špatně mířené kouzlo a Leorin jen tak tak uskočil. Chtěl se obrátit, ale černý drak byl rychlejší a chytil jej za ocas. Leorin zavyl bolestí, ale nepolevil ve svém snažení. Obrátil se a zakousl se do drakovi levé nohy.

Než se však mohli Daryn s kočkodlakem pustit do zaklínání, draci vylétli do vzduchu a proháněli se vzduchem, přičemž nevynechali jedinou možnost jeden na druhého zaútočit.

 

* * *

 

Harry už cítil únavu. Několik dlouhých minut se snažil odrážet Ginnina kouzla. Možná to byla daň za probdělou noc, možná přece jen není tak hbitý, jak si myslel, každopádně ztrácel sílu a hůlka mu v dlani těžkla a proměňovala se v kámen.

Ginny nevypadala, že by se v dohledné době vzdala a tak musel mladý kouzelník zatnout zuby a snažit se nalézt její slabinu.

Bojujících okolo nich viditelně ubylo, i když několik párů ještě vykřikovalo kletby a tancovalo ve výrech barev, jež vytryskovaly z hůlek. Nicméně většina obecenstva poutala pozornost buď na draky v oblacích, nebo na Harryho s Ginny.

„Ještě pořád nemáš dost?“ zeptala se jej náhle a na chvíli zastavila spršku kouzel.

Harry zavrtěl hlavou a dál zůstával v pozoru. „A ty?“

Hlasitý smích mu napověděl odpověď. Jak to jen dělá? Má víc síly než kdejaký muž okolo, pomyslel si Harry. Než se však mohl více pohroužit do svých myšlenek, znovu se začal bránit Ginniným útokům. Byla ještě zuřivější než před tím a bylo poznat, že už ji to nebaví. Chtěla to skoncovat jednou pro vždy.

Z její hůlky vytryskoval jen zelený paprsek a několik přihlížejících muselo odstoupit stranou, aby je nezasáhl.

Když se napřahovala hůlkou k dalšímu útoku, něco ji vyrušilo. Přímo nad jejich hlavami proletěli dva draci, jež na sebe zuřivě řvali a svými ocasy div nesmetli dav pod nimi. Trvalo to jen sekundu, ale i to Harrymu pomohlo, aby se vzpamatoval, využil náhlého rozptýlení a vyslal na svou soupeřku proud červených jisker.

Ginny se, jako ve zpomaleném záběru, otočila a v jejím obličeji byl čitelný šok a vztek. Nestihla se však kletbě včas vyhnout a dostala to přímo do srdce. Náraz ji nepatrně odhodil a její bezvládné tělo se sesulo k zemi.

Chaos, který zavládl snad ani nelze popsat slovy… řev, jekot a pláč… nadávky a kvílení… Krajina byla znovu zaplavena barevnými tóny vycházejícími z hůlek kouzelníků a čarodějek. Smrtijedi byli zlostí bez sebe, že se Harrymu Potterovi podařilo indisponovat jejich vůdce, takže se nekontrolovatelně pohybovali po louce a na každého vysílali kletby.

Harrymu se podařilo dostat se k dívce ležící na zemi, nad kterou se již skláněl Neville s Deanem Thomasem. Poklekl a vzal její tvář do dlaně. Se slzami v očích se naklonil níž a nedokázal se zastavit… cítil, že jeho srdce se opět probudilo k životu, když jí uštědřil letmý polibek.

„Pottere!“ Zařval někdo za jeho zády.

Harry vzhlédl a očima prozkoumával okolí, hledajíce člověka, který právě vyřkl jeho jméno. Jeho přátelé stáli okolo nich a snažili se odklánět kletby, jež mířily jejich směrem. I přes to byl ale schopný vidět dvě postavy, které si tlačily cestu k nim.

„Pottere, jste v pořádku?“ Profesorka McGonnagalová právě dorazila k nim a v přímém závěsu za ní byl profesor Kratiknot a Draco Malfoy. Harry letmo přikývl a trochu se poodtáhl, aby udělal profesorům prostor.

„Jaké kouzlo jste proti ní použil, pane Pottere?“

„Jen jsem ji uspal, pane profesore,“ dodal rychle. „Musíme si pospíšit, než nás tady všechny pobijí.“

„Dobrá tedy,“ chopila se slova starší žena s přísným pohledem. „Teď nás nechte  pracovat. Jděte pomoci ostatním, potřebují to.“ Dodala ještě a hůlkou namířila na mladou dívku.

„Ale já…“ oponoval Harry, nicméně profesorka jej utišila pouhým pohledem a tak se jen neochotně zvedl a poodstoupil.

„Pane Malfoyi, opravdu si pamatujete ta slova, jež Vy-víte-kdo použil?“ Profesorka se ohlédla na blonďatého chlapce, který jí pevným přikývnutím naznačil souhlas. „Protože jinak by naše kouzlo nemuselo správně fungovat.“

„Jsem si jistý, madam.“

„Dobrá tedy. Teď ji probereme, Filiusi. Na raz… dva…“

Harry však již nevnímal její slova. V hlavě se mu totiž rozezněl naléhavý hlas jeho zeleného přítele, který jej nabádal k pomoci. Myslí mu proletělo několik útržků toho, co se stalo mezi ním a Mortasem, když bojoval s Ginny. Bylo to zlé. Černý drak měl více energie, než předpokládali.

S pocitem zrady se otočil na podpatku a vyrazil vpřed. Nevšímal si nechápavých výrazů Nevilla a Deana, prostě běžel co mu síly stačily, než se konečně zastavil na menším paloučku za domem.

Nerad Ginny opouštěl v téhle chvíli, ale jeho úkol byl přednější. Navíc, zanechal ji v dobrých rukou a on by tam akorát překážel. Teď se musí pokus zbavit Coirana jeho kletby a možná tak přispějí ke konci bitvy.

„Co se děje?“ zeptal se udýchaně Daryna, když dosáhl kraje lesa. „Ještě se vám to nepodařilo?“

„Je moc rychlý a neúnavný. Potřebujeme ho dostat do naší blízkosti, ale s tím jak pořád odlétají tam a zase zpět je to prakticky nemožné.“

„Jak ho tedy dostaneme dolů?“

Pokusím se udělat smyčku okolo domu a přistát vedle vás. Určitě mě bude následovat. Použijte kouzla k tomu, abyste mu zabránili v odletu.

Leorinova slova odezněla a všichni nyní upírali zrak k obloze. Harry se obrátil na Daryna a spatřil zvláštní výraz v jeho obličeji. Připomnělo mu to Aimée toho dne, kdy se v Příčné ulici objevila a zasáhla proti Snapeovi. Nedokázal to vysvětlit, ale něco mu říkalo, že Daryn se zapomněl o něčem zmínit.

V tom okamžiku se kolem domu prohnalo něco velkého zeleného a v zápětí usedlo na zem asi deset metrů od nich. Ani ne za vteřinu bylo následováno jeho černým dvojníkem.

Harrymu se stáhlo hrdlo. Strach mu nedovolil pozvednout hůlku, natož vyřknout jediné slovo. Přímo vedle něj stáli dva barevní draci, jejichž těla byla samý šrám a krev.

Připadalo mu to jako věčnost, ale ve skutečnosti šlo o pouhé vteřiny. Daryn se zhluboka nadechl a pozvedl levou dlaň ke slunci, které již vystoupalo vysoko na oblohu. Jeho ústa se pohybovala s rychlostí a přesností dravého ptáka a formovala neznámá slova. Pak se z jeho dlaně nečekaně zablesklo a Harry spatřil fialový proud světla, jež vystřelil směrem k černému drakovi.

Jakmile kouzlo narazilo přímo do jeho roztažených křídel, přestal se kontrolovat. Máchal sebou sem a tam a z tlamy mu sršely jiskry. Viditelně se nemohl pohnout, jeho křídla jako by ztěžkla a on nebyl schopen se vznést. Řev jež doprovázel jeho šílené pohyby se nesl celým krajem, až si Harry myslel, že jej snad musí slyšet až někde v dalekém Aberdeenu.

„Je čas Daryne,“ zaslechl za sebou kočkodlaka, který se postavil vedle nich a oba dva začali svorně odříkávat slova ve starověkém jazyce.

Harry je poslouchal a nemohl uvěřit tomu, čeho byl právě svědkem. Ten výraz, pak to světlo z jeho dlaně, která zářila… to muselo být kouzlo a parádně silné, když dokázalo znehybnit draka. Přesně jako to dělávala Aimée, pomyslil si. Ale to nemůže být pravda, oni přece všichni zahynuli, když se Galbatorix dostal k moci…

„.. ifrur gus öhrnum, sinty ihr van kanstëhtum…“ vyslovovali společně Solembum s Darynem a Leorinova identická slova jim zněla v hlavě. Stáli nehnutě a soustředěně se dívali na černého draka.

Proč by zatajil takovou důležitou informaci? Harry nebyl schopný soustředit se na odeklínání Mortase. Byl zaneprázdněn úvahami o jeho společníkovi. Má přece neobyčejný meč, umí kouzlit, výborně ovládá útok i obranu mysli… může to doopravdy být Dračí Jezdec? Ale kde je jeho drak?

Kolem nich se zvětšovala fialovo-zeleno-stříbrná kopule a její paprsky padaly jako déšť na Mortasovo zmítající se tělo. Čím hlasitěji a intenzivněji opakovali výňatky ze starověkého jazyka, tím víc jiskřiček se vpíjelo do drakovy kůže.

A pak se to stalo. Drak se rozeřval ještě hlasitěji a začal zářit. Zářil tak silně, až si Harry musel zakrýt oči, aby neoslepl. Jeho přátele stále odříkávali ona slova v přesně stanovených intervalech. Kouzelníci opodál se zajíkli šokem a strachem z toho, co viděli, ale zůstávali na místě, jako by je neviditelná ruka přidržovala a nemohli se odlepit od země. Jeden z nich se bezvládně sesul k zemi a po chvíli jej následoval druhý. Ztráceli energii.

Daryn na tom nebyl o moc lépe. Po jeho tváři stékaly krůpěje studeného potu a oči měl vytřeštěné před sebe. Harry si všiml, že se celý třese, ale ruce měl zaťaté v pěst, aby se mohl soustředit jen na svůj úkol.

Drak se zvedl do výšky jednoho metru a začal se otáčet. Světlo kolem něj nepřestávalo zářit a vytvářelo z něj jakousi světelnou kouli. Ten výjev trval jen několik málo vteřin, než se přestal otáčet úplně.

Najednou všichni utichli a jen zírali před sebe. Drak se opět dotkl svými drápy země pod ním a dosedl, stále v záři onoho stříbrného světla.

„Nadešel tvůj čas, Daryne,“ pokynul Solembum a vysoký muž udělal pár kroků v před. „Ale nezapomeň! Nespěchej na něj, musí to být z jeho vlastní vůle.“

Harry jeho slovům nerozuměl. Nespouštěl zrak ze svítícího Mortase, ale periferním viděním sledoval Daryna, jak se k němu blíží. Co to dělá?

Odpověď přišla záhy. Menší proud světla se odtrhl a zamířil k první bytosti, jež byla poblíž… k Darynovi. Chvíli kroužila kolem něj a Harry viděl jeho smířený výraz. Chtěl, aby do něj to světlo narazilo, výraz v jeho tváři po tom přímo dychtil. Náhle jej však vystřídal výraz zklamání a nepředstíraného šoku, když se světlo obrátilo a zamířilo směrem k bojišti, kde se vpilo do těla černovlasého chlapce, jež stál opodál a ze svého úkrytu sledoval celý výjev.

„Neville!“ zaječel Harry strachy bez sebe.

Chlapec upadl a chvíli nehybně ležel, zatímco drak konečně přestal zářit. Poté si sedl a nechápavě se podíval jejich směrem. To už Harry přiběhl až k němu a pomohl mu vstát.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se jej a prohlížel si místo, do kterého udeřilo světlo. „Nestalo se ti nic?“

Neville však neodpovídal, jako by jej vůbec nevnímal. Zíral na majestátně vypadajícího bílého draka, který stál opodál vedle Leorina. Byl mnohem větší než zelený drak a jeho bílé šupiny se leskly v záři slunečních paprsků.

Harryho to ohromilo. Už viděl několik draků… překrásnou Safiru, moudrého Glaedra a samozřejmě jeho přítele Leorina, ale tenhle drak vypadal ještě krásnější, než ostatní jeho druhu. Jeho šupiny byly jako čerstvě napadaný sníh a leskly se jako mořské perly.

„Neville, mluv se mnou,“ nabádal ho Harry, když konečně odtrhl zrak od bílého draka a znovu se snažil navázat spojení s kamarádem.

„Neuslyší tě,“ ozval se hlas vedle něj. To už Solembum s Darynem došli k nim. „Stalo se něco, s čím jsme nepočítali ani v těch nejbujnějších snech.“

„Co se mu stalo? Co to bylo za světlo?“ křičel na kočkodlaka.

„Je něco, co jsme ti ještě neřekli,“ chopil se slova Daryn a Harry obrátil oči v sloup. Tuhle větu opravdu nesnášel a věděl, kam ten rozhovor bude směřovat.

„Myslel jsem, že jsi přítel, že mi říkáš pravdu a najednou se z tebe vyklube Dračí Jezdec. Co jsi ještě zatajil?“ vyhrkl k němu a všechno přátelství bylo ten tam.

„Jsem tvůj přítel,“ ohradil se Daryn trochu v šoku z toho, že jej chlapec nazval Dračím Jezdcem, sám už totiž na tuto skutečnost zapomněl. Byla minulostí.

„Přátelé si nelžou do očí!“ zaječel Harry a vytasil hůlku. Zamířil Darynovi přímo na srdce a se zaťatými zuby vyštěkl: „Tak co se mu stalo, mluv!“

„Stal se z něj Jezdce bílého draka,“ odpověděl Solembum místo Daryna klidně, jako by mu vyprávěl, co měl dnes k snídani. „Drak si jej vybral a nyní se z nich stává jedna bytost, měli bychom jim dopřát trochu soukromí, ať se blíže poznají.“

„Cože?“ Harry stál jako opařený. Neville a Dračí Jezdec? Čekal ledacos, ale tohle bylo nad jeho síly.

Náhle mu však mysl zatemnila obrovská bolest. Jeho jizva na čele začala pálit. Byla silnější a silnější a pak mu čelo explodovalo. Věděl, co to znamená. Přichází…

 

„Je tady,“ vyhrkl Harry a odvrátil pozornost od Nevilla, jenž se dosud nepohnul. „Musíme se ihned vrátit a bojovat.“ A aniž by čekal na odpověď, utíkal k louce, kde jeho přátelé nyní museli čelit tomu nejnebezpečnějšímu kouzelníkovi v historii, lordu Voldemortovi.

Čekal boj na život a na smrt, barevné gejzíry kouzel po celé louce a uši-drásající hluk a řev… ale když dorazil, všichni jen němě stáli na svých místech a čekali. Viděl Rona a Hermionu v hloučku s ostatními členy Weasleovic rodiny na druhé straně louky. Tonksová s Lupinem stála opodál a mířila hůlkou na Smrtijedy před sebou. Stejně tak ostatní jen stáli s hůlkami v pozoru. Žádný boj se však nekonal.

Voldemort se nacházel uprostřed bojiště s několika nejvěrnějšími Smrtijedy a po jeho pravici stál Severus Snape. Pohledem kroužil kolem celé louky, jako by něco či někoho hledal a pak se usmál. Hadím jazykem si otřel své zažloutlé zuby, než promluvil svým syčivým hlasem.

„Musím říct, že jste bojovali opravdu statečně,“ vyslovil nahlas za pomocí kouzla, aby jej každý slyšel. „Zaútočili jste na mou, ne zcela připravenou, armádu. Vsadili jste na moment překvapení a vyšlo vám to, jak impozantní. Jsem na vás hrdý.“

Několik kouzelníku se zachvělo při jeho slovech, ale ani jeden z nich nespustil hůlku.

„Ale nyní je váš boj u konce. Dám vám šanci žít a opustit můj ostrov, ale chci něco na oplátku,“ odmlčel se, aby dal svým slovům patřičný ráz, než novu promluvil. „Zajali jste mou nejvěrnější služebnici. Mou statečnou kamarádku, do které vkládám své naděje. Vydejte mi ji a já ušetřím život váš i vašich nejbližších.

Odpouštím vám vaše neuvážené a dětinské počínání, protože vím, že to nebyla vaše chyba. Byli jste do toho vtaženi tím chlapcem. Ano. To on vás přinutil přijít až do těchto krajů a obětovat své životy, aby on mohl žít. Nechcete přeci zemřít kvůli někomu, kdo za to nestojí, nebo ano?“ Jeho slova se šířila celým ostrovem a zabodávala se do každého posluchače.

„Já vám dám druhou šanci. Nerad se dívám, jak mnoho statných kouzelníků a čarodějek umírá. Teď je to na tobě, Harry Pottere.“ Jeho zrak spočinul na černovlasém chlapci s pulzující jizvou na čele, který vše sledoval z kraje louky. „Zachraň jejich životy a vzdej se mi. Vrať mi mou malou přítelkyni. Už dávno ti nepatří.“

Bolest v Harryho hlavě byla čím dál tím silnější. Nevzpomínal si na Oromisovy rady, které mu v Ellesméře dal ohledně obrany jeho mysli. Nešlo to. Vnímal jen bolest a Voldemortova slova, která mu naháněla strach.

Koutkem oka viděl, jak se k němu čaroděj blíží, ale nemohl udělat vůbec nic. Prostě tam jen stál a civěl před sebe.

Tak dělej, snaž se. Dokážeš to… máš sílu se mu ubránit, prostě jen mysli na něco silného, na něco, co dokáže tvou mysl odpoutat od čehokoliv. Nevnímej tu bolest a braň se mu. Nabádal sám sebe, ale nedokázal udělat vůbec nic. Voldemortova silueta byla blíž a blíž a jeho hadí přítel se plazil vedle něj… Naginy. Předposlední viteál, který musí být zničen.

„Tak co, Harry, kdepak je má malinká Ginny?“ Voldemort už stál přímo před ním a nepřestával se usmívat. „Povíš mi to, nebo si budeme chvíli hrát?... Crucio!“

Bolest se z jeho čela přelila do celého těla, které se začalo zmítat v křečích. Už jednou pocítil náraz této kletby, když byl tehdy zajat na hřbitově. I teď byla intenzita kletby obrovská. Cítil své vnitřnosti, které se mu v těle kroutily pod náporem agónie. Obličej měl křečovitě stažený a prsty na rukou se zavrtával do hlíny a vyčkával svého konce. Z jeho hrdla však nevyšla ani hláska, za což byl na sebe patřičně pyšný.

„Stejný rádoby hrdina, jako vždy,“ zasyčel čaroděj a ukončil kletbu. Had se kolem jeho schouleného těla obtočil a svým stiskem jej začal škrtit. „Ale nevydrží ti to věky. Dnes už to ukončíme, co říkáš chlapče?“

Sklonil se k němu tak, aby mu Harry viděl do tváře. Jeho páchnoucí dech linoucí se z jeho otevřené tlamy se mu vpíjel do nosních dírek a spaloval jej zevnitř stejně silně, jako předchozí kletba.

„Nemůžeš vyhrát, teď už ne. Řekni mi, kde je má Ginny?“ Znovu položil svou otázku a napřáhl hůlku k dalšímu útoku, když se za jeho zády ozval dívčí hlas.

„Jsem tady, můj Pane.“

Voldemort se s úsměvem otočil a Harry spatřil Ginny Weasleovou, jak stojí opodál, v obličeji ten samý výraz jako během jejich bitvy. Pocítil příval beznaděje, když si uvědomil, že kletba nebyla zrušena. Zachránili sice Coirana, ale v Ginnině případě selhali.

„Má drahá, jaká úleva, že jsi zase zpět. Měl jsem obavy,“ vyštěkl Voldemort rádoby sladkým hláskem a položil svou ruku na Ginnino rameno. „Jako velitel mé armády sis vedla dobře, jsem na tebe pyšný.“

„Děkuji, můj Pane,“ odvětila dívka s rudými vlasy. „Bylo mi ctí bojovat proti tvým nepřátelům a vyhrát pro tebe válku.“

„Jak milé děvče, že?“ obrátil se zpátky na Harryho a vycenil zuby. „A teď bychom se mohli postarat o náležité zakončení dnešního dne tak, aby to mělo grády, co říkáte?“

Smrtijedi okolo něj se chladně zasmáli. Ginny se postavila vedle Voldemorta a zadívala se na spoutaného Harryho, který ležel na zemi u jejich nohou. Had mu syčel u hlavy a byl připravený jej uštknout při jediném náznaku vzpírání se.

„Do toho, můj Pane. Ukaž nám, jaký má být opravdový konec slavného Harryho Pottera,“ vykřikl jeden Smrtijed a další jeho slova podpořili.

Voldemort napřáhl svou hůlku a Harry polkl. Kolikrát už čelil tváří v tvář smrti? Ani to nedokázal spočítat. Byl smířený s tím, že jeho život skončí dřív, než vůbec dodělá školu. Co jej ale ničilo byla skutečnost, že selhal. Že zemře dřív, než stačí zničit zlo na tomto světě. Že zklame ty, kteří v něj věřili.

Zavřel oči a čekal, až se do něj vpije zelený paprsek, který se obalí okolo jeho srdce a na vždy jej zastaví.

„Můj Pane!“ Hlas Severuse Snapea náhle protrhl ticho a několik lidí překvapeně a zděšeně vykřiklo. Harry vytřeštil oči.

Nad louce kroužilo něco bílého a zeleného a několik lidí bylo v plamenech. Bílý drak se znovu zapojil do bitvy, s Nevillem na svém hřbetě. Společně s Leorinem zapalovali co se dalo a několik Smrtijedů roztrhali na kousky, jako by to byli hadrové panenky.

„Co se to sakra děje?“ zaječel Voldemort a sledoval scénu před sebou. Mezi Smrtijedy zavládla panika. Fénixův řád i studenti z Brumbálovi Armády se znovu probrali ze svého transu a metali kletby kolem sebe, poháněni novou nadějí v podobě dvou krvelačných příšer.

„Jak jste to… MORTASI!“ Voldemort zaječel hrozivým hlasem, až se pár lidí poblíž polekalo a přestalo bojovat. „CO JSTE S NÍM PROVEDLI!? UKRADLI JSTE MÉHO DRAKA… ZABIJTE JE VŠECHNY, HNED! ZABIJTE JE!“ Byl vzteky bez sebe a jedním švihem hůlky zabil hned několik lidí naráz. Nedíval se, jestli je to někdo z nepřátelské linie či jeho vlastní stoupenci. Zabíjel každého, kdo se mu připletl pod nohy.

To už na louku dorazil i Daryn se Solembumem. Pak už šlo všechno rychle, aniž by to někdo zaregistroval.

Ginny se obrátila k Harrymu a pozvedla hůlku. Viděl odhodlaný žár v jejích očích, když vykřikla zaklínadlo. Namísto zeleného plamene z ní však vytrysklo pár modrých jiskřiček a v tu chvíli se Darynův meč zvedl do výšky a ladným pohybem jí vklouzl do natažené pravé ruky.

Naginy pozvedl hlavu a děsivě zasyčel. Stále svým slizkým mohutným tělem škrtil Harryho. Ginny však bez váhání upustila svou hůlku, oběma rukama přidržela meč, napřáhla se a jedním máchnutím hadovi uťala hlavu.

Harry uslyšel jemné křupnutí, když čepel meče projela Naginyho krkem, jako by to bylo máslo a sevření okolo jeho těla se najednou uvolnilo.

Harry nevěřícně vzhlédl a rukávem si setřel hadovu krev z očí. Ginny stála před ním, meč s krvavou čepelí stále v ruce, ale usmívala se.

„Už bylo na čase, aby ten parchant dostal co proto. Nikdy jsem ho neměla ráda, byl tak vlezlý,“ nechala se slyšet a poklekla vedle vykuleného chlapce. V jednu chvíli na sebe jen zírali, než Ginny konečně upustila meč a v obětí se vrhla k Harrymu. „Už jsem si myslela, že nikdy nepřijdeš.“

Harry nebyl schopen slova. Cítil slanost na své tváři, když mu slzy skrápěly obličej a držel Ginny v tak pevném obětí, jako by se bál, že ji zase ztratí.

„Ginny, jsi to opravdu ty?“ zeptal se pomalu a modlil se, aby její odpověď byla pozitivní.

Dívka se jen usmála a přikývla. „Kouzlo se povedlo. Profesorka McGonagallová a profesor Kratiknot mě odpoutali od jeho moci. A musím říct, že k tomu hodně přispěl Draco Malfoy. Bez jeho pomoci by se jim to nepovedlo.“

„Draco Malfoy?“ nechápal Harry.

„Copak se musíš pořád tak blbě ptát, Pottere?“ Draco právě přiběhl v závěsu Rona a Hermiony. Všichni měli ošklivé rány na obličeji a končetinách, ale byli živý.

„Jste v pořádku?“ vyjekl Harry.

Ron přikývl. „Už je po všem. Nevím, zda to považovat za vyhranou válku, ale boj jsme rozhodně vyhráli.“

Harry povytáhl obočí. Ječivý hlas Voldemorta už nebylo slyšet. Namísto toho kolem znělo veselé jásání. „Co se stalo?“

„Vzal roha,“ vysvětlil Draco a pokračoval. „Když se Coiran snesl k nám a začal zabíjet jeho lidi, byl vzteky bez sebe. Zabil hned několik lidí, včetně těch svých a chtěl mu poručit, aby přestal. Ale on ho neposlouchal, místo toho stále chrlil oheň a napadal další a další Smrtijedy. Pak se najednou Voldemort zastavil. Nikdo netušil, co se stalo. Zařval a otočil se vaším směrem.“

„To bylo chvíli poté, co Ginny zabila hada,“ dodala Hermiona. „Pak zaklel a nařídil všem svým stoupencům, aby se stáhli. Všichni se přemístili.“

„Takže prostě zbaběle prchl,“ přidal se Ron.

Harry se postavil a rozhlédl se kolem. Na zemi ležela hromada mrtvých těl, kolem kterých se teď skláněli přeživší. Raněných bylo víc než dost a mnoho lidí jen mlčky sedělo na zemi. Byla to děsivá válka a Harrymu teď plně došlo, čím musí ještě projít, aby vyhráli.

Než se však zmohl na něco dalšího, pocítil škubnutí a pak už jej pohltilo stříbrné světlo. Obraz před ním zmizel a nahradila jej nekonečná temnota, která jej zcela spoutala a jemu nezbylo nic jiného, než se podrobit.

print Formát pro tisk

Komentáře rss


, - odpovědět
Tak tato kapitola mě překvapila v mnoha věcech :-) hlavně teda Nevill jako dračí jezdec.. to nejvíc :-) čekala jsem Harryho nebo Draca třeba :-) Jinak jsem ráda, že je Ginny opět normální :-) tak jsem zvědavá co bude dál :-) a jak to dopadne s Aimee :-)
, - odpovědět
Můžu říct, že tohle až bralo dech. Hlavně Nevill jako dračí jezdec, změněná Ginny i všechno to okolo. Takže když je Nagini mrtvý, zbývá už jen poslední krok, který bude ovšem nejtěžší. Hezká je i ta zmínka nakonec o Darynovi, jsem zvědavá na vysvětlení.
, Re. odpovědět
moc povedená kapitola úžasně vymyšlený a propojený nápady jsem moc zvědavej co bude dál

© 2008 - 2011 Sarah * Design made by Cathia