Út 17. září    slaví: Naděžda



Kategorie: Novinky, Nejsladší hřích

24. Rozhodnutá

Hermiona se vplížila za Dracem a tajemnou osobou do zahrady až k jezeru. Byla svědkem počátku Thomasova zasvědcení k Smrtijedům. Dostane chlapec Znamení na svou levou paži? A jak se na konec Draco zachová?

V malém kousku měsíčního světla stálo pět postav. Dvě vysoké zahalené postavy v rudých kápích držely malého chlapce, zatímco Draco a třetí postava, jež ho doprovázela zahradou, stáli pár metrů od nich. Do tváře chlapce nebylo vidět, ale medově světlé vlasy, jež se leskly v měsíčním svitu, jí okamžitě napověděly, že je to Thomas.

„… ukončen, vezmeme ho,“ říkal právě Dracův společník.

„A moje žena se to nikdy nedozví?“ zeptal se Draco.

„Ne, dokud jí to sám neřekneš,“ odvětil muž bezzubým úsměvem.

Draco přikývl. „Dobrá. Připomeň mi ještě jednou ten postup. Chci to udělat tak hladce, jak to jen jde.“

Jeden ze Smrtijedů držících Thomase vydal netrpělivý skřek, ale další Smrtijed v kápi jej mávnutím ruky umlčel. Když se obličejem otočil k Dracovi, Hermiona mohla rozpoznat jeho ostré obličejové rysy a okamžitě poznala člověka, který tehdy upustil Thomasovu tréninkovou hůlku. Nemohla si pomoct, ale na krátkou chvíli zauvažovala, jak asi reagoval, když si uvědomil, že hůlku ztratil?

„Je to jednoduché, Malfoy. Svou levou rukou chytni levou ruku toho kluka, přitiskni hůlku na jeho předloktí a poté vyslov zaklínadlo: ‘Morsmordre tribuo poenaletum.‘ Chápeš?“

I když byl Draco zády k Hermioně, mohla cítit jeho zamračený výraz, když odpověděl: „Poenaletum… ale není to…“

Nyní, když zahalená postava v rudé kápi znovu zaskřehotala, se zdálo, že statný muž jeho pocity sdílí také. „Prostě to udělej! Nemáme všechen čas na světě, Malfoyi. Mám ještě další věci, kterým se musím věnovat.“

Draco beze slov vytáhl hůlku. Hermiona teď věnovala pozornost Thomasovi. Ačkoliv bylo těžké rozlišit jeho výraz v obličeji, kvůli vzdálenosti mezi nimi, bylo patrné, že chlapec je vystrašený, a to i přes to, že se mužům nevzpíral. Jeho malé tělo se třáslo. Nyní bylo zřejmé, že navzdory nonšalantnímu postoji se Thomas uvnitř bál. Pocítila kvůli němu záchvěv soucitu a zalitovala, že nebyla schopná Draca přesvědčit, aby změnil názor.

Hermiona se obrátila zpět na Draca a s hrozivým potápějícím se pocitem v jejích útrobách si povšimla, že se nyní začíná řídit příkazy ohledně Thomasova zasvěcení a hůlkou míří přímo na svého syna. Ze začátku nemohla dost dobře vidět, co se stalo, ale poté zřetelně spatřila zelený paprsek, jenž vytryskl přímo z konce mužovi hůlku a obklopil scénu nazelenalým světlem..

Její mysl ji křikem nabádala, aby něco udělala, aby zasáhla a zastavila toto šílenství, ale její nohy byly k zemi jako přikované. Věděla, že právě selhala při pokusu splnit Pansyno přání, ale prostě se nemohla přimět k pohybu; jediné, čeho byla schopna, je v hrůze sledovat a poslouchat, jak Draco chytá synovu ruku, tiskne hůlku na jeho zápěstí a hlasitým, zvonivým hlasem křičí: „Morsmordre tribuo poenaletum!“

Ozval se nezřetelný sykot a Draco upustil hůlku a zaječel bolestí, jako by byl popálen. Otočil se na patě, takže byl zády k Thomasovi a Hermiona mu konečně mohla vidět do tváře. Trhaně si vyhrnul levý rukáv a vyděšeně zíral na své Znamení. Ačkoliv byla příliš daleko, mohla zřetelně vidět, že Znamení bylo spáleno na uhel, což bylo patrně zdrojem Dracovi obrovské bolesti. Výraz hrůzy v jeho tváří byl nahrazen utrpením.

„Co … Malfoy, co jsi to…“

V té chvíli se Hermioně málem zastavilo srdce, když si něco uvědomila. „Otec dítěte je jediný, kdo to může udělat,“ zašeptala si pro sebe, připomínajíce si tak Dracova slova. Najednou bylo zcela zřejmé, proč kouzlo selhalo. Draco nebyl Thomasův otec.

Vypadalo to, že jeden z mužů držících Thomase --- jež se vyděšený k smrti třásl --- si toho všiml také, protože náhle pustil chlapcovu ruku a přispěchal k Dracovi.

„Na co si to tady sakra hraješ?!“ zařval Smrtijed. „Jsi nebo nejsi otec toho kluka?“

Dracovi oči se rozšířily a tělo mu ztuhlo, ačkoliv byl ke svým vrstevníkům otočen zády. Jako by náhle pochopil tu chybu ve svých plánech. Pravá ruka, kterou stále svíral levý rukáv, mu ochabla. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale slova náhle zmizela.

„MALFOY!“ zařval muž. Přistoupil k němu a popadnutím jeho ramena jej přinutil vstát. „ODPOVĚZ, HNED!“ --- prudce jím zatřásl --- „ODPOVĚZ TY ŠPINAVÝ BUDIŽKNIČEMU, ODPOVĚZ ---„

I když se Smrtijedova pusa stále pohybovala a zuřivě formovala slova, nevycházel z ní žádný zvuk. Hermiona se rozhlédla a všimla si, že muž, který Draca doprovázel z jeho panství nyní hůlkou míří na již umlčeného Smrtijeda. Avšak nedůvěra a podezření, které měl zafixované v obličeji byli ještě horší, než jekot.

„Co se stalo?“ zeptal se Draca tvrdým, chladným hlasem. „Kouzlo nebude fungovat jen za jedné jediné okolnosti, a to pokud nejsi biologickým otcem. Znamená to snad, že jsi nám lhal?“

„J-já n-nevím,“ podařilo se konečně Dracovi vykoktat. Jeho oči divoce zakmitaly od Znamení na levé ruce až k muži, jež ho vyslýchal ohledně Thomase, a zase zpět. „Nevím, co se stalo, nevím proč to…“

„Idiote!“ zařval statný kouzelník, přerušujíce Dracova slova. „Prolhaný idiotský zrádce! Kouzlo Temného Pána nikdy neselže. Neexistuje jiný důvod pro to, co se právě stalo, než že jsi nám lhal!“

Namířil svou napřaženou hůlkou přímo na Dracovo srdce. „Jestli mi neřekneš pravdu, zabiju tě.“

„Přísahám, jsem jeho otec…“ zašeptal Draco přiškrceným hlasem.

„Lháři! Jak se opovažuješ zradit Temného Pána i nás? Máš poslední šanci říct pravdu, Malfoy.“

„Mluvím jen pravdu!“

Hermiona s vytřeštěnýma očima zírala, jak starý muž začíná zvedat svou hůlku. Okamžitě pochopila, že se nebude zdráhat Draca zabít. A nebyl tam nikdo, kdo by mu mohl pomoct. Nikdo, jen ona. V tu chvíli si uvědomila, že čelí největšímu rozhodnutí ve svém životě.

Zachraň ho!Ječel hlas v její hlavě.

Jsi svobodná Hermiono, prostě odsud zmiz. Nemáš kontrolu nad touhle situací, musíš odejít.

ON ZEMŘE!

„Ne!“ zařvala nahlas a s ukradenou hůlkou vyskočila ze svého úkrytu, mířící přímo na statného kouzelníka. „Stupefy!“

Z konce její hůlky vytryskl proud červeného světla a zasáhl Smrtijeda přímo do prsou. Náraz kouzla vymrštil jeho tělo do vzduchu a s hlasitým duněním dopadl do trávy několik metrů dál. Teprve v okamžiku, kdy zaslechla ten zvuk, si uvědomila, co udělala a to poznání ji zasáhlo tvrdě jako balvan. Její ruka se jí roztřásla tak prudce, že málem upustila hůlku. Ale podařilo se jí uklidnit a uchytit ji v těsném sevření, než namířila na dalšího Smrtijeda, připravena jej omráčit, pokud se jen pokusí ublížit Dracovi nebo Thomasovi.

„Co to sakra je?!“ zvolal Smrtijed, jež stále držel Thomase. Jeho zrak na chvíli spočinul na bezvládném tělu na zemi, než se obrátil k Hermioně. Uvědomujíce si, že stále drží Thomase, vytrhnul mu hůlku z rukou, postoupil vpřed a zaječel: „Kdo jsi?“

„Nikdo,“ řekl Draco dřív, než mohla promluvit, ale jeho hlas ho zradil a zachvěl se. Postavil se mezi Smrtijeda a Hermionu a zvedl svou hůlku ze země. „Nevím, kdo je nebo…“

„Moment,“ přerušil ho Smrtijed. Přimhouřil oči a zeptal se: „Není to tvá mudlovská šmejdka? Ta malá coura, se kterou jsme si pohrávali než jsi nás přinutil přestat?“

Hermiona si všimla, jak Draco stiskl svou hůlku. „Ano,“ řekl a hlas se mu třásl ještě víc. „Potrestám ji za to, netuším, co to do ní vjelo.“

„Potrestáš ji?! Použila kouzlo, měl bys ji zabít, Malfoy.“ Smrtijed se ohlédl přes rameno a vyměnil si pohled se svým kumpánem, jež Hermiona ze svého místa nemohla vidět. Když se opět otočil k nim, usmíval se od ucha k uchu. „Víš co? Právě jsem si něco uvědomil. Ty jsi ji tehdy zachránil, když ses vrátil domů, že? Tobě na ni ve skutečnosti záleží!“

„Ne!“ odvětil mnohem prudčeji než zamýšlel. „Nezajímá mě.“

„Dokaž to.“

Řekl jsem, že za to, co provedla, bude potrestaná.“

„Ne, Malfoy, chci to vidět. Zabij ji. Je to zákon. Udělej to hned, přímo tady, přede mnou.“ Smrtijedův úsměv se rozšířil, když Draca sledoval. Bylo zřejmé, že jej šance posmívat se svému společníkovi těší.

Draco neodpověděl. Dlouhou chvíli tam tak stál, zády k Hermioně, jako by se potápěl v měsíčním svitu. Hermiona si nemohla pomoct, ale když tam tak mlčky v povzdálí stála, všimla si, jak se bledé měsíční světlo v Dracových vlasech leskne, jako by vycházelo přímo z něj. Připadalo jí zvláštní, že si všímá takových malých detailů, když její srdce zuřivě bije v hrudním koši, tak zvláštní, že něco tak nepatrné může být tak důležité, a to ve chvíli, kdy byla plna očekávání Dracovy odpovědi, která určí její osud.

Nakonec se zdálo, že se Draco vzpamatoval. Byl to sotva zřetelný pohyb, ale pozvedl svou ruku a, aniž by se otočil, ukázal přes rameno na Hermionu, aby se k němu připojila.

Hermioiny oči se strachy rozšířily, ale nic neřekla. Místo toho se napřímila a vydala se k němu. Je to tady. Už se rozhodl. Zabije ji --- a zachrání si svou reputaci.

Nebudu brečet, opakovala si pro sebe tiše, když se blížila k Smrtijedům. Očima zkoumala celou scénu, vstřebávala ji a snažila se ji vrýt do své paměti, když se přibližovala. Byl tam Draco, stále stojící zády k ní; po obou stranách stáli Smrtijedi v rudých kápích --- oba se dívali přímo na Hermionu a jejich tváře se nebezpečně šklebily. A nakonec tam byl Thomas, krčící se na zemi a tisknoucí svá kolena k hrudi.

Jakmile Hermiona došla přímo k Dracovi, beze slova k ní natáhl ruku. Byla příliš ohromena, než aby mohla cítit zradu či strach. Chopila se jeho nabízené ruky a nechala se zatáhnout přímo tváří před něj. Snažila se zachytit jeho pohled když vzhlédla, ale on jej odvrátil.

„Poslední slova, děvko?“

Hermiona se obrátila na Smrtijedy, zadívala se jim do očí a zachmuřeně se na ně usmála. „Jen to, že kdybych dostala šanci, tak bych tebe i tvého přítelíčka proklela.“

„Proč jsi…“

„Avada Kedavra!“

Tentokrát to nebyla Hermiona, která pronesla zaklínadlo, ale sám Draco. Zdálo se, že se mu vrátila schopnost jasně mluvit a místo vyslání smrtící kletby na Hermionu, obrátil hůlku na svou společnost a použil kouzlo proti němu.

Zbývající postava v červené kápi --- ta, která byla dříve umlčena kouzlem --- nyní vrhla na Draca zuřivý pohled a než ji mohli Hermiona nebo Draco zastavit, zmizela.

Hermiona pootevřela ústa, aby něco řekla, ale byla přerušena tichým zakvičením. Otočila se a viděla, jak se kolem jejich nohou mihnul Thomas. Přes rameno vrhnul vytřeštěný pohled na Hermionu a klopýtal pryč jak nejrychleji jen mohl.

Teď zůstali oba konečně sami. Na malou chvíli ani jeden nepromluvil. Hermiona jen nevěřícně zírala na dvě těla ležící na zemi. Použila magii. Na jednoho z Voldemortových Smrtijedů. Porušila dva zákony během jedné noci. Ta slova se jí stále odrážela v hlavě, ale byla příliš ohromena, aby je zaregistrovala. Od chvíle, co ji Draco osvobodil, snad uplynula věčnost, ale ve skutečnosti se to stalo ani ne před hodinou. Přiměla se opět promluvit, ale jazyk se jí přilepil k patru.

Byl to však Draco, kdo po dlouhé chvíli přerušil ticho.

print Formát pro tisk

Komentáře rss


, skvělé odpovědět
skvělé, jak jsi to přeložila a je to opravdu hezký příběh. Můžu říct, že ses do toho hezky pustila, jak vidím, jak je to už hotové a že máš napsanou už i část dračího jezdce. Jsi dobrá.
odpověděl(a)
Děkuji Mardom... jojo, nějak jsem se rozjela, což? Sama tomu nemůžu uvěřit. Asi múza či co :-D. Tak překlad už byl lehký, když jsem se v Anglii procvičila v AJ, tak to šlo samo, jen ten čas si na to najít. Ale už je to hotové a to je hlavní. Dračí Jezdec už taky finišuje, blížíme se ke konci. Měla jsem rozplánovaných posledních 6 kapitol, ale vzhledem k tomu, že 33. bude asi na 2 kapitoly a stejně tak možná ještě jedna bude posléze rozdělena, tak to vidím min. na 8 :-D. Ale jsem ráda, že ses opět vrátila na mé stránky a snad si i něco přečteš 10
, - odpovědět
:DD A jo vlastně, napínáním jsem na to úplně zapomněla :'DD No to je teda vostuda.. ehem ehem.. .:D
, - odpovědět
Nenapínám, jen to nechci hodit všechno naráz, aby to neztratilo kouzlo překvapení :-D.
Ohledně Thomase, to už bylo v jedné kapitole řečeno, jak se Pansy svěřila Hermioně, kdo je Thomasův otec :-D...
, - odpovědět
takhle mě napínat? :D ách, nádherná kapitola :') .. Akorát záhadné mi přijde to, že Draco není Thomasův otec.. hm .. Těším se na další ! <3

© 2008 - 2011 Sarah * Design made by Cathia