Po 08. března    slaví: Gabriela



Kategorie: Novinky, Harry Potter a Dračí Jezdec

2. Narozeniny v Doupěti

Konečně se Harry dočkal a opustil nadobro dům tety Petunie a strýčka Vernona. Společně s Lupinem a Tonksovou se přenesl do Doupěte, kde na něj čeká oslava jeho sedmnáctých narozenin. Jeho sny však nezmizely a zavedou jej dál do fantastické země, kde žijí draci a elfové.

 

Harry se dlouhou chvíli točil kolem dokola. Jakoby to nechtělo nikdy skončit. Nakonec však otáčení ustalo a on se rozplácl jak široký tak dlouhý na tvrdou zem. Když otevřel oči, všiml si, že sedí před Doupětem. Chvíli ještě seděl, protože se mu hlava nebezpečně točila, ale po chvilce už vstal.

V té chvíli se domovní dveře prudce rozrazily a ve dveřích stála baculatá žena menší postavy s ohnivě rudými vlasy.

„Harry, drahoušku, tak už jsi konečně dorazil,“ zavolala na něj paní Weasleyová a rozběhla se k němu.

Než ze sebe stačil něco vydat, přitiskla ho k sobě tak těsně, že se sotva mohl nadechnout.

„Jsem tak ráda, že tě zase vidím,“ pokračovala paní Weasleyová a nevšímala si, že Harry už pomalu začíná měnit barvu na modro.

„Pa-pa-paní Weasleyová můžete mě pusss..t…“ snažil se jí vymanit, ale nebylo to k ničemu.

„Moc jsme se na tebe těšili drahoušku, Artur si dnes odpoledne vzal volno, abychom mohli oslavit tvé narozeniny,“ pokračovala nadšeně.

„Mááámi prosím tě, vždyť ho udusíš,“ ozvalo se znovu ode dveří.

Stála v něm asi šestnáctiletá dívka a káravým pohledem si přeměřovala matku.

„Oh, promiň Harry. Nepůjdeme dovnitř?“ a konečně ho pustila.

Než ale stačil znovu popadnout dech, kolem krku se mu omotala Ginny.

„Tak moc jsi mi chyběl Harry. Jsem ráda, že můžeme být zase spolu,“ prohodila a něžně ho políbila. Harry se snažil zakrýt, že se červená a tak rázně vykročil vpřed se sklopenou hlavou.

Remus s Nymfadorou a jeho kufry ještě nedorazili. „Co je asi zdrželo?“ podivil se Harry.

Jakmile vešel do domu, stačil se jen krátce porozhlédnout, neboť vzápětí ležel jak široký tak dlouhý na studené podlaze. Kolem jeho nohou prosvištělo něco zrzavého s dlouhým chlupatým ocasem

„Sakra, co to?!!“ zaklel.

To už ale zaslechl burácející smích, který vycházel ze všech stran. Z jedné strany to byla Ginny a když se vysoukal na nohy, spatřil na schodech čtveřici dalších lidí. Jeden dostal tak silný záchvat smíchu, že se nemohl ani postavit na nohy a tak jen seděl na schodech a opíral se o zábradlí. Byl to jeho nejlepší kamarád Ron, vedle něj stála Hermiona s dvojčaty Fredem a Georgem.

„Chy-chytils ho, H-harry?“ zeptal se hloupě ještě válející se Ron se slzami v očích.

„Moc vtipný Rone,“ utrousil Harry a přidržoval si bolavé koleno.

„No tak Hermiono, nemohla by sis tu svou chlupatou kouli trochu víc hlídat?!“ křikla k Hermioně Ginny, která jen tak tak zadržovala další salvu smíchu.

Hermiona nic neříkala, jen přistoupila k Harrymu a objala ho skoro tak silně, jako paní Weasleyová.

„Jsi v pohodě Harry?“ zeptala se starostlivě jeho kamarádka.

„No jasně, proč bych jako neměl být?“ zeptal se překvapeně.

„No to já jen tak, všechno nejlepší Harry,“ dodala rychle Hermiona.

V tu chvíli se dveře znovu otevřely a do domu vešel Lupin s Tonksovou a Harryho kufry.

„Kde jste se tak zdrželi?“ zeptal se jich podezíravě.

Lupin váhal s odpovědí. Potom řekl tichým hlasem: „trochu jsme si s Nymfadorou popovídali s tvými příbuznými.“ Když viděl Harryho překvapený obličej, ještě dodal: „nemusíš se bát, všechno je v naprostém pořádku.“

„Co jste jim provedli?“ zeptal se Fred s nadějí v hlase. „Doufám, že trpěli,“ přidal se George. Ale paní Weasleyová je rychle zpražila pohledem. „No co, jen jsme se ptali,“ řekli sborově a spiklenecky se na Harryho usmáli.

Paní Weasleyová to dál nekomentovala a otočila se na Harryho „drahoušku, nemáš hlad? Jsi tak vyhublý. Odnes si věci a přijď do kuchyně, něco dobrého ti uvařím“ a odkráčela pryč.

 

Harry si odnesl zavazadla do Ronova pokoje. Byl rád, že je zase tady. Weasleyovi se k němu vždycky chovali jako k vlastnímu synovi. Tady se cítil opravdu doma. Sedl si na postel a zadíval se z okna. Přemýšlel nad spoustou věcí.

Znovu se mu vybavila noc, kdy byl s Brumbálem v jeskyni. Živě si vzpomínal jak stáli na astronomické věži s Malfoyem a pěti smrtijedy. Vybavila se mu poslední Brumbálova slova: „Severusi…prosím“.

Přistihl se, jak pevně tiskne v rukou okenní parapet a jeho srdce znovu zběsile bije. Chtěl se uklidnit a nemyslet na to, a tak hledal  hluboko ve své mysli šťastnější vzpomínky. Vybavil se mu sen o jezeře a té dívce. Znovu před sebou viděl tu laskavou a krásnou tvář. V duchu slyšel ten tichý hlásek.

Pustil parapet a usmíval se s nepřítomným výrazem ve tváři. V tu chvíli ho ale něco zarazilo. Daleko na obloze se mihlo něco velikého. Ze začátku si myslel, že je to jen nějaký pták, ale když se to přibližovalo, usoudil, že do ptáka to má hodně daleko. Byla vidět jen velká zelená tečka, která se přibližovala k němu. Mělo to obrovská křídla a dlouhý ocas s ostny.

Už chtěl někoho zavolat, když v tom ta věc zmizela tak náhle jako se objevila.

Harry stál u okna a snažil se pochopit, co to vlastně viděl. Ani si nevšiml, že do pokoje vstoupil Ron.

„Na co koukáš?“ zeptal se a zadíval se z okna přes Harryho ramena. Ten sebou polekaně trhl.

„Ehm no na nic,“ a zase vykoukl z okna. Ron se na něj překvapeně podíval a tak Harry bleskurychle dodal: „nepůjdeme dolů?“ Ron přikývl, ale stále nespustil z Harryho oči.

 

Pozdní oběd paní Weasleyové byl, jako vždy, vynikající. Jak se tak Harry snažil zhltat svůj oběd co nejrychleji, nevšiml si, že do kuchyně dorazily další osoby.

Ozvala se ohlušující rána, až Harrymu zaskočil kus bramboru v krku a značnou chvilku se snažil popadnout dech.

Na to se spustila známá písnička Happy Birthday. A Harry, stále ještě v šoku, koukal s vyvalenýma očima. V místnosti bylo snad dvacet lidí a všichni upírali zrak na něj. Ještě nikdy nezažil takovouhle krásnou oslavu svých narozenin. Nehybně seděl na své židli a čekal až dozpívají.

„Všechno nejlepší Harry,“ zakřičeli všichni a místnost jakoby explodovala. Celou jí zahalily drobné barevné papírky, které pocházely z krámku „Kratochvilné kouzelnické kejkle“ od Freda a Georgie a vydávaly rány jako při ohňostroji. Harry nebyl schopen slova, tak ho to dojalo.

„Ten jejich obchůdek opravdu vzkvétá viď?“ řekl Ron Harrymu a podal mu velký kus narozeninového dortu.

„Jo, máš pravdu,“ odvětil a nacpal si dort do pusy.

Celý zbytek dne Harrymu připadal jako nejkrásnější sen. Paní Weasleyová na tento den připravila to nejlepší jídlo, a dala si na něm opravdu hodně záležet. Tento den byl pro Harryho tím nejšťastnějším za poslední měsíc. Jakoby do něj vlétla nová jiskřička života.

S Ronem a dvojčaty vypili tolik medoviny, že se ke konci zmohli jen na pár nezřetelných slov a připitoměle se culili. Hermiona s Ginny se na ně koutkem oka každou chvíli dívaly, napůl pohoršeným a napůl pobaveným výrazem.

Nebyli ale jediní, kterým medovina zachutnala. Pošuk Moody a pan Weasley nejprve vedli velkou debatu o mudlovském tanci a nakonec si oba dva vylezli na přeplněný stůl. Výstup jim dělal značné potíže, ale nakonec stáli každý na jednom konci a předháněli se v břišních tancích.

Harry s Ronem začali jásat a povzbuzovat pana Weasleyho, zato dvojčata se přidala na Pošukovu stranu.

Zábava se pomalu chýlila ke konci a paní Weasleyová je po půl hodině konečně přemluvila, aby šli spát. Hermiona s Ginny si oba chlapce omotaly kolem krku a za hlasitého zpěvu Rona: „Hermi-škyt-čka, jedině Hermi-škyt-čka je láska mááááááá-škyt,“ jim pomáhaly do schodů. Uložily je a s uraženými pohledy opustily pokoj.

Harry chtěl ještě svému kamarádovi něco říct, spánek ho však přemohl a on usnul dřív, než stačil otevřít pusu.

 

Otevřel oči a spatřil něco překrásného, ale zároveň děsivého. Seděl na něčem obrovském, houpal se nahoru a dolů a jeho tělo nereagovalo na žádný pohyb. Pokusil se otočit hlavou, ale nebylo to k ničemu. Stále jen upíral oči před sebe. Všiml si, že letí na obrovském zeleném tvorovi. Nemohl s jistotou říct, co to bylo, ale byl si jistý, že už ho viděl.

Byl přikrčený k jeho týlu a viděl jen krásné zelené šupiny. V záři vycházejícího slunce se třpytily jako diamanty.

Letěli obrovskou rychlostí a vítr ho nemilosrdně šlehal do tváře. Z očí mu začaly stékat slzy. Po chvíli let zpomalil a on zaregistroval, že mu někdo (nějakým kouzlem) pohnul hlavou. Netušil, jak se to stalo, protože sám se svým tělem hýbat nemohl. Konečně mohl rozpoznat dlouhé křídlo kmitající nahoru a dolů. Bylo dlouhé asi deset metrů a Harrym projela další vlna zděšení.

Už věděl na čem sedí, nebo se alespoň domýšlel, co to je.

Velký zelený drak náhle změnil směr a letěli nad hustým lesem. Harry se z toho prvního šoku docela rychle dostal a koukal se na krajinu pod sebou. Neviděl nic než  stromy. Občas proletěli nad rozkvetlými loukami nebo horami sahajícími až k oblakům.

Zadíval se do dáli a spatřil krásné jezero s vodopádem. Vzpomněl si na ten sen o elfské dívce, který se mu zdál tenkrát v Zobí ulici. Vybavil si ho tak živě, jakoby se mu zdál včera. V té chvíli začali prolétávat těsně nad jezerem. Hladina byla klidná, jako v tom snu.

Harry pomalu rozpoznával krajinu kolem. Viděl louku na které seděl, i stromy, které je obklopovaly.

Drak svůj let znovu stočil a přeletěl vodopád. Hlavou mu prolétávaly hordy myšlenek. Byl znovu na tom překrásném místě. Znovu zaslechl ten zpěv. Tentokrát jakoby vycházel přímo ze stromů. Jakoby celá krajina jen zářila. Dokonce se ani nezabýval tím, proč zůstává hladina tak klidná, když do ní padá celý proud vody z vodopádu.

Než se stačil nabažit toho překrásného pohledu, drak začal prudce klesat. Ani v nejmenším se to nepodobalo letu na koštěti, na jaký byl Harry zvyklý. Už zase seděl shrbený a koukal drakovi na krk. Letěl střemhlav dolů obrovskou rychlostí. Pár metrů nad zemí drak roztáhl svá křídla až to kolem zadunělo a pomalu se snesl na pevnou zem.

Přistáli před zvláštním domem, který byl vestavěn do borového stromu. Z domu vyšla žena s havraními vlasy a královsky zvednutou hlavou. Když se její oči upnuly na Harryho, zatajil dech a pocítil zvláštní trhnutí. Hlava se mu točila a před očima se mu zatmělo.

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2008 - 2011 Sarah * Design made by Cathia