Pá 19. července    slaví: Čeněk



Kategorie: Novinky, Jednorázové

Nečekaný dar

Hl. postavy: Harry Potter, Voldemort, Hermiona Grangerová, Severus Snape a Smrtijedi
Žánr: komedie
Přístupnost: není omezeno
Autor originálu: Accio Brain

Obsah: Hermiona přinutí Harryho navštívit Voldemortovu narozeninovou párty poté, co se Voldemort zúčastnil té jeho. Co se však stane, když to oba přeženou s pitím?

 

“Nevím, proč tam musím jít,” zabručel Harry, když se s Hermionou blížil k otevřeným dveřím Malfoyova sídla.

“Harry, on přišel na tvou narozeninovou párty, vzpomínáš?” řekla Hermiona a tlačila se ke zvonku u dveří.

Harry se odmlčel. “Jo, to bylo příšerné,” řekl zamyšleně.

Náhle se dveře pomalu otevřely. Ten, kdo nyní stál před nimi, byl Lucius Malfoy. Měl špičatý párty-klobouk na hlavě a na sobě neměl nic, než tílko a boxerky s růžovými srdíčky. V jedné ruce svíral flašku vodky, zatímco druhá ruka byla hozená okolo ramen jeho nabručené ženy.

“Harry!” zakřičel Lucius bouřlivě. Následně mu pokynul, aby šel dál.

Harry s Hermionou opatrně vstoupili. „Dobrý den, pane Malfoyi,“ pozdravila Hermiona vynucenou zdvořilostí.

„Ah, šmejdka Grangerová, že jo? Jsem potěšen, že jsi to zvládla,“ zakoktal Lucius. „Mistře, hosté již přišli!“ zavolal.

„Erm, neměl jste být v Azkabanu?“ zeptal se Harry.

„Mám dva dny volna,“ odpověděl v mžiku Lucius.

Harry a Hermiona následovali Luciuse s Narcissou do obrovského obývacího pokoje, který byl, na Voldemortův velký den, slavnostně vyzdoben. Strop pokrývaly černé, zelené a stříbrné balónky, byl tam také ohromný dort, který byl ve tvaru Voldemortovy hlavy; dále tam byly zavěšené praporky, které nesly nápis: „Všechno nejlepší k narozeninám Temnému Pánovi,“ a „Je to sympatický odporný maník.“

Ve středu místnosti seděl Voldemort ve svém starém křesle. Bellatrix stála za ním, tisknouce se k jeho ramenům, když otevíral její dárek. Byl převlečen za obrovský černí knoflík s pestrými zelenými znaky, které ukazovaly nápis: „Polib mě: Jsem odporný.“ Kolem něj se shlukovala skupina Smrtijedů, kteří se skláněli k jeho dárkům a podávali mu je. V rohu místnosti seděl Severu Snape. Popíjel sklenici červeného vína a vypadal nesmírně znuděně.

„Otevři můj,“ štěkl Amycus horlivě a podával Voldemortovi lesklý stříbrný balíček.

Voldemort jej dychtivě otevřel a pak jej zklamaně hodil vedle. „To je ubohé. Další hodinky? Myslíte si, vy idioti, že se starám o to, kolik je hodin? Já přicházím, kdy uznám za vhodné!“

„Ano, mistře… já… já jen myslel, že by mohlo být lepší, kdybychom začínali naše schůze včas, můj Pane,“ zakoktal Amycus.

Voldemortovy oči se nebezpečně zúžily. Pomalu pozvedl svou hůlku. „Cruc…“

“Můj Pane, Harry Potter už je tady,” oznámil Lucius.

Voldemort nazlobeně pohlédl na Malfoye. “Jak se mě opovažuješ vyrušovat!” Jeho zrak padl na Harryho a na jeho obličeji se pomalu objevil úsměv. “No nevadí, Harry, pojď a sedni si,” řekl a zastrčil hůlku zpět do rukávu svého hábitu.

Harry se s Hermionou usadil na luxusní koženou pohovku. Jeho kamarádka jej popadla za ruku a zabořila své nehty do jeho dlaně. „Hermiono, uklidni se!“ zašeptal Harry.

“Dobře, Harry, neměj mi to za zlé,” začal Voldemort. “Obdržel jsem patero zlatých hodinek, knihu s názvem: Jak se zmocnit světa do třiceti dnů či dříve…” (Červíček se ihned začervenal) “…z poloviny snězenou krabici čokoládových pralinek, plněných medem,“ pokračoval, koukajíce se na Crabbeho a Goyla, „a vlastní portrét mé drahé Belly.“ Voldemort neomaleně pozvedl kresbu nahé Bellatrix. Hermiona se zajíkla a Harry zasténal a zakryl si oči.

„Jediný slušný dárek, který jsem dostal, byl od Severuse,“ zakončil to a pozvedl velkou láhev ohnivé whisky. Snape mírně sklonil hlavu a pozvedl svou sklenici k Voldemortovi.

„Harry také přinesl dar,“ řekla Hermiona a loktem šťouchla do kamaráda.

Hermiono,” sykl Harry.

“Jak je  to od tebe šlechetné, Harry,” řekl Voldemort posměšně. “Přines mi ho.”

Harry mu dárek strčil do rukou. “Tady.”

Voldemort roztrhl krabici a odkryl mísu čerstvě upečených oříškových sušenek. Chvíli si je prohlížel a pak vytáhl svou hůlku, kterou na sušenky poklepal a pronesl: „Specialis Revelio.“ Zakroutil hlavou. „Tut, tut, Harry. Snažíš se mi podat otrávené sušenky… zabít mě nebude tak snadné.“

Harry zbledl. “Myslím, že nebylo na škodu, pokusit se o to.”

Voldemort vstal. “V pořádku, drazí; koukejte si tyhle narozeniny zapamatovat.” Zastrčil svou hůlku a tlesknutím ztlumil světlo a zapnul hlasitou hudbu.

Smrtijedi začali připravovat několik láhví s likérem. Narcissa uděla velkou mísu dýňové šťávy do které přimíchala i několik láhví vodky.

Zanedlouho skupina Smrtijedů začala hrát různé společenské hry, zahrnující také mudlovskou hru zvanou “Twister”. Harry byl zděšen, když sledoval pokroucenou Bellatrix, jejíž tělo bylo v extrémně zvláštní pozici, jakmile bylo zvoláno: „pravá ruka na modrou“.

Bylo to v době, kdy se Harry rozhodl vylepšit situaci a začal pít, hodně. Hermiona seděla na pohovce se zkříženými pažemi a občas na Harryho vrhala nesouhlasný pohled. Když našla Harryho v kuchyni, jehož paže byla propojená s Voldemortovou, rozhodla se nakonec oslavu opustit. Kymáceli se a zpívali různé písničky, přičemž přestali jen tehdy, když, skrze smích, došli k názoru, že zpívají falešně.

“Má tě v hrsti, Harry,” řekla Hermiona a popadla svůj plášť.

“Čus, Hermynoninny!” zavolal Harry a vyprskl smíchy.

 

* * *

 

Následující ráno se Harry probudil s pořádnou kocovinou. Bylo mu špatně a pokoj jako by byl v pohybu. Otevřel své oči a upřel pohled na neznámou místnost. Posadil se a okamžitě toho litoval. Vlna nevolnosti se vrátila a hlava mu třeštila ještě silněji, než před tím.

Hrouda v posteli vedle něj se pohnula a Harry vyskočil. “Kdo to kurva…?”

Voldemort se v posteli posadil vedle Harryho. “Co se děje?” zamumlal. Podíval se na Harryho a oba dva zaječeli.

„Co sakra děláš v posteli vedle mě?“ vykřikl Harry.

Voldemort přetáhl povlak přes svůj hrudník. „My jsme nedělali…“ Jeho oči se rozšířily, když si obezřetně prostudoval Harryho, „… dělali?“

Harry se poníženě podíval na Voldemorta. „Jak to mám sakra vědět? Nepamatuji si ty zatracené věci!“

Voldemort na chvíli upřel zrak na stěnu. „Nepotřebujeme, aby se o tom vědělo, jasné. Nikdy o tom nebudeme mluvit. Předstírejme, že se vůbec nic nestalo.“

“Jo, jasně, to zní dobře,” souhlasil Harry a důrazně přikyvoval.

Oba se urychleně oblékli a Harry zamířil domů, přesvědčený, že nikdy žádnému člověku neřekne, co se stalo, už vůbec ne Ronovi a Hermioně.

 

* * *

 

Voldemort vstoupil do Malfoyovi kuchyně a našel Severuse Snapea sedícího u stolu, jak si vychutnává šálek kávy. „Spal jste dobře, můj Pane?“ zeptal se samolibým úsměvem.

Voldemort zblednul. „Ano. Skvěle. Já… myslím, že už půjdu,“ řekl a urychleně odešel.

Snape sledoval jeho odchod s triumfálním úsměvem na tváři. „Už můžete vyjít,“ zavolal.

Narcissa se vynořila ze spižírny, dívajíce se nesmírně spokojeně. „Myslíte, že to zabralo?“ zeptala se.

“Oh, ano. Oba věří, že spolu strávili noc.“

“Skvělé. Tohle by mělo Temného Pán naučit obtěžovat mého syna,” odvětila Narcisa.

“Ano. A ten ubohý Potter musí nadosmrti žít s myšlenkou, že se vyspal s Temným Pánem. Jestliže nezkurví jeho křehkou psychikou, tak už fakt nevím, co by to mohlo být.

Narcissa se začala smát a vylila na sebe šálek kávy. Poté pozvedla svou sklenici ke Snapeovi. „Na zdraví.“

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2008 - 2011 Sarah * Design made by Cathia