Čt 23. ledna    slaví: Zdeněk



Kategorie: Novinky, Povídky

Česneková polévka

Hl. postavy: Eillen (MikroChip), Sarah (MakroDale), Jackie Decker (Zip), Colleen (Gedžitka), Lelli (Monty), Franky J (profesor Nula)
Žánr: komedie
Přístupnost: není omezeno
Věnováno: Eillen

Obsah: Co se stane, když se jednou Franky J rozhodne uvařit pravou česnekovou polévku a pozve své kamarády na oběd? Podaří se kamarádům, kteří se najednou ocitnou ve světě pohádek, uniknout nebezpečnému a chtivému profesorovi Nula?

Prolog

„Tady je ta specialitka,“ vyslovila tmavovlasá dívka s kloboukem na hlavě a položila doprostřed stolu obrovskou místu, ze které vyčuhovala naběračka.

„Hm, voní hezky,“ ohodnotila to Eillen a nos přiblížila až k míse.

„Jihlavanka…“ dodala pohotově Lelli a způsobila nemalý příval smíchu.

„Díky,“ pravila Franky a přisedla si ke svým pěti hostům. „Našla jsem ten recept u Rebelky na blogu,“ pochlubila se. Nato dvě dívky vyprskly smíchy.

„No jo, to je ta tvá česnečka,“ prohodila ta menší se světlými vlasy a šťouchla do své sousedky.

„Fakt že jo, to jsem ti vlastně vařila, když si byla u nás na obědě, Lelli,“ přikývla ona sousedka a nepřestávala se smát.

„Co to?“ zeptala se nechápavě jejich hostitelka a prohlížela si dvě vyřehtané tváře.

„Ale nic…“ prohodila Lelli. „Jenom, že ten recept, který sis stáhla u Rebelky na blogu je vlastně z mé stránky. Dala jsem ho tam po domluvě tady s Colleen, která je autorkou toho receptu. Jednou mi tu česnečku uvařila u nich doma a já si musela vzít okamžitě recept,“ dovyprávěla světlovlasá dívka a menší stůl se začal nebezpečně kymácet pod náporem burácejícího smíchu.

„Nuže, svět je malý a o náhody tu není nouze,“ přidala se do konverzace Eillen a utírala si slzy smíchu.

„Tak to jste mě teď dostaly,“ vzdychla Franky a skácela se na svou židli. „Tomu se říká trapas.“

„Ale no tak, Franky,“ konejšila ji Jackie Decker. „Recept je sice od Colleen, ale tohle je tvé kuchařské dílko… uvařila jsi jej ty a v tom je to kouzlo.“ Mrkla na svou kamarádku.

„Není jedno, čí recept to byl? Mě už se na tu specialitku sbíhají sliny. Co takhle začít s ochutnávkou?“ Ukončila to Sarah a hladově hypnotizovala naběračku.

„Dobrý nápad,“ přihodila svou troškou do mlýna Eillen, „pomůžu ti s talíři,“ nabídla se Franky J, avšak ta ji zarazila.

„Ne, ty jsi host, já pro ně dojdu,“ vyhrkla a s úsměvem od ucha k uchu se chystala do kuchyně. „Jo, málem bych zapomněla. Za pět minut by měla začít Rychlá Rota. Za tebou na stole, Sáro, je ovladač, tak to zapni na Novu,“ dodala ještě a posléze zmizela za rohem.

„Koukni, jaký poprask udělala tvá polévka,“ šťouchla do Colleen Lelli.

„To je pravda. Budeš slavná Coll, tvou česnečku bude znát celý fanfiction svět,“ dodala Jackie a všech pět dívek se rozesmálo.

„Cože to říkala, že začne? Rychlá Rota?“ vykoktala skrze smích Colleen. „To jsem neviděla celé věky.“

„Ani já ne, ale tu pohádku jsem fakt žrala,“ přitakala Eillen.

„Já taky ne, ale mě se více líbili Kačeři… Jo Rampa McKvák, to byl vždycky můj miláček,“ přidala se Sarah a otočila se za sebe pro ovladač k televizi.

„Můj miláček byl zase Ňouma s Šikulou, ale ani Strýček Skrblík nebyl špatný,“ dodala Jackie.

„To jo, jsem mu vždycky záviděla tu zlaťákovou koupel,“ dodala Sarah a zmáčkla třetí tlačítko na ovladači. Hned na to se televize probrala k životu.

„Jo, to já taky,“ přikývla Lelli s úsměvem.

„No, mě se pořád více líbí Rychlá Rota, profesor Nula je prostě Nula,“ vstoupila do horké diskuze Colleen.

„Profesor Nula!“ vyhrkla Jackie a zírala jako bacil na lékárnu kamsi do prázdna.

„Jo, Nula,“ zopakovala to Colleen a pobaveně svou společnici sledovala. „Je ti dobře, Jackie?“

„Nula!“ křikla vykulená Jackie znovu a prstem ukazovala někam směrem k televizi. Ostatní děvčata očima následovaly její prst a poté všech pět nečekaně strnulo.

„Nula!“ vyhrkly unisono.

„Zdravím vás, slečinky,“ promluvilo animované stvoření s obrovskými brýlemi a bílím pláštěm, jenž stálo vedle televize. „Jsem rád, že mou maličkost již znáte, alespoň se nemusíme zdržovat představováním a jít rovnou na věc.“ V místnosti nikdo nepromluvil a jediný pohyb byl zaznamenán od Colleen, která se snažila vydrhnout své brýle v domnění, že jsou tak strašně špinavé, že už přes ně vidí nesmysly.

„No, nebudu to zdržovat, je nejvyšší čas,“ prohodila do hrobového ticha kreslená figurka v životní velikosti.

„Čas na co?“ vzpamatovala se Eillen a zmohla se na jednu otázku.

„Na tohle,“ odpověděl profesor Nula a vytáhl nějakou věc, která ze všeho nejvíce připomínala kulomet. Z něj vystřelil modrý paprsek a zasáhl pět vykulených děvčat dříve, než se stačily vzpamatovat.


„Tak, jsem tady a…“ nedokončila větu Franky J, protože zůstala stát u jídelního stolu s otevřenou pusou, šesti talíři v jedné ruce a příbory v té druhé. „Bezva vtip, hru na schovávanou jsem měla vždy v lásce,“ promluvila opět dívka v klobouku s nádechem ironie ve svém hlase.

Položila talíře i příbory na stůl a jala se prohledat obývací pokoj. Prošla všechny tmavé kouty a podívala se dokonce i pod gauč, avšak pokoj byl prázdný. „Nemohly odtud odejít, slyšela bych dveře,“ snažila se přemýšlet.

Následně se celým pokojem rozezněla úvodní znělka pohádky Walta Disneyho a další díl Rychlé Roty právě začal, avšak…


Večere profesora Nuly
 

Správný zásah
v tu pravou chvíli má
když přízrak temný
svým rejdům šanci dá

tahle príma dvojka slídilů
ta řeší problém tvůj

mi… mi… mi… microChip
zákon hájí
ma… ma… ma… maxiDale
v tomto kraji.
K pravdě si najdou směr
a hrají fér
ve znaku mají dvakrát ER

mi… mi… mi… microChip
zákon hájí
ma… ma… ma… maxiDale
v tomto kraji.
Po stopě vždycky jdou
až naleznou
kdo skrývá tajně fintu svou

mi… mi… mi… microChip
zákon hájí
mi… mi… mi… maxiDale
v tomto kraji
chi… chi… Chip a Dale


Bum… čvach… křach… „Áuuu…“ zazněl žalostný sten.

„Kde to jsme?“ zeptala se Colleen vyděšeně a rozhlížela se okolo sebe. Všude byla však děsivá tma, takže její počínání bylo zbytečné.

„Já nevím, ale děsně to tu smrdí,“ odpověděl hlas Eillen z druhého konce.

„To mi povídej, mě už se zvedá kufr,“ odvětila Sarah hned vedle Eillen. „A navíc to nějak divně lepí.“

„Copak se tu nedá rozsvítit?“ zasténala odněkud Lelli.

„Ale beze sporu,“ prohlásil známý hlas a najednou všechny osvítilo prudké světlo, až si musely zakrýt oči. „Co bych pro vás neudělal.“

„Héj, Franky, proč mluvíš v mužském rodě?“ vyslovila otázku Colleen a přinutila se otevřít oči. Tím však začaly všechny problémy. Ležela rozplácnutá jak široká tak dlouhá na větším kusu nějakého dřeva, který plaval ve špinavém, smradlavém rybníku. „Pomóóóc.“

„C-co je?“ lekla se Lelli a stejně jako Colleen otevřela oči. V tom okamžiku však její balanc zmizel a Lelli opustila nějakou podlouhlou tyč a padala několik vteřin volným pádem, až nakonec žuchla do vody.

„Co to vyvádíš?“ zakřičely Sarah a Eillen unisono a snažily se udržet lepkavého předmětu, který je chránil před utopením. V momentě, kdy Lelli dopadla do vody, způsobila nemalé vlny na rybníku a ostatní měly co dělat, aby setrvaly na svých místech.

„Jsem… jsem v pohodě,“ vykuckala Lelli, jakmile se vynořila z vody. „Už asi vím, kde jsme,“ podotkla ještě.

„A kde?“ zeptala se Sarah a stočila zrak na svou sousedku, která stále upírala oči na tu podivnou hmotu, která je obě udržovala na hladině. V té chvíli však vyprskla v tak hlasitý smích, že tentokrát to byla Colleen, kdo spadl do vody.

„Co to?“ nechápala Eillen a konečně pozvedla hlavu. Chtěla zjistit, co Sáru tak rozesmálo, avšak otázku jí pokládat ani nemusela. Vedle ní ležela nějaká veverka v červeném tričku, která se až nápadně podobala postavičce z Rychlé Roty.

„Chi-Chi-Chipe? Chahahaha…“ nepřestávala se smát Sarah a pěstí bouchala do podivného voru. Eillen po jejich slovech ztuhla. Podívala se na své končetiny i tělo a oči ji div nevypadly z důlků. Veverka vedle ní měla pravdu. Její chlupaté tělo s hnědou bundou napovídalo, že se z ní stal Chip.

„Být tebou, tak se moc neculím,“ pronesla Eillen s úsměvem, když se vzpamatovala a rukama poukázala na Sářino tělo.

„Co to sakra je? Áááááá….“ Začala ječet a prudce sebou házela, takže způsobovala další a další vlny.

„Nemel sebou tak, nebo se tady všichni utopíme,“ pokárala ji Colleen a snažila se vyšplhat na svůj kus dřeva.

„Mám být v klidu? Vždyť jsou z nás veverky!“ vykřikla nešťastně Sarah.

„To je toho, já jsem přežraná myš,“ špitla smutně Lelli a snažila se vyšplhat po nějaké stříbrné tyči. „A mimochodem, být vámi, veverky, neseděla bych na tom sýru dlouho,“ podotkla jakoby mimochodem.

„Sýru?“ znovu zapištěly Sarah i Eillen společně.

„No fakt, to je sýr! A rozpouští se!“ začala panikařit Sára. Zvedla jednu tlapku a sledovala, jak za pomoci svých pacek tahá hrubé i tenké provazce roztopeného sýru.

„Prosím tě, kde by se tady vzal sýr,“ protočila oči v sloup Eillen.

„No kde asi,“ chopila se opět slova Lelli. „Vždyť plaveme v hrnci s česnečkou.“

„Cože?“ zděsila se Colleen, které se již podařilo vyhoupnout zpět na své dřevo. Teprve teď si však všimla, že to není dřevo, nýbrž větší kus osmahlého chleba.

„Česnečkou? Myslíš v té, co uvařila Franky?“ zděsila se Eillen a nyní se o nový příval vln postarala ona.

„Nech toho, vždyť obě spadneme do té polívky,“ sténala Sára a snažila se udržet. Avšak to ani dělat nemusela. Už byla k sýru tak přilepená, že bylo prakticky nemožné opustit jej.

„Musíme přemýšlet racionálně. Jak jsme se sem sakra dostaly?“ zakřičela Colleen.

„Racionálně, jo?“ prohodila Lelli. „Jak jsme se sem dostaly, to opravdu netuším. Mě by spíše zajímalo, jak se dostaneme odsud.“

„Musíme se vyškrábat po té naběračce,“ prohlásila Colleen, když se uklidnila a spustila v chod svůj vyčerpaný mozek.

„To by mě ani ve snu nenapadlo,“ prohodila ironicky Lelli. „Co asi dělám od té doby, co jsem žuchla do toho česnekového vývaru?“

„No promiň, snažím se myslet racionálně,“ odvětila uraženě Colleen.

„Musíte se z-zrovna teď hádat,“ pokárala je Eillen. Sama společně se Sarah zápasila s roztékajícím se sýrem, do kterého byly obě veverky uvězněny.

Náhle se to oslnivé světlo začalo pozvolna vytrácet a pouštělo v před tu hroznou tmu. Avšak nezmizelo úplně. Jen zesláblo.

„Co se to proboha zase děje,“ zasténala Sarah a snažila se odloupnout kus sýra z nosu.

„N-nevím,“ špitla Colleen. V hrnci bylo najednou hrobové ticho, které prolomil Fránin zvučný a trochu hlubší hlas.

„Tak co vy potvůrky, ještě jste se neutopily?“ zakvílela a následně spustila odporně kdákající smích.

„To je přece profesor Nula!“ vykřikla Eillen a zírala s otevřenou pusou na velkou hlavu s obřími brýlemi, která se skláněla nad hrncem.

„Už vím, proč Franky vařila zrovna česnečku. Měla to v plánu. To ona nás sem dostala a chce nás zabít,“ hysterčina Sára a mermomocí se pokoušela vymanit z roztečeného sýru.

„Nemel sebou,“ varovala ji Eillen, avšak pozdě. Sýr nevydržel a začal se nebezpečnou rychlostí roztékat, takže obě veverky se nyní již koupaly v polévce, spletené k sobě provazci sýra jako siamská dvojčata.

„Utopíme se,“ křičely obě dívky najednou.

„To je ale podívaná,“ sledovala to Franky s neskrývaným pobavením.

„Zbláznila ses?!“ křikla na ni Lelli a ještě zuřivěji se sápala po naběračce. „Proč to děláš, Franky?“

„Proč to dělám? Inu, dobrá otázka. Pěkně jste mě nakrkly tím receptem a já neodpouštím,“ zachraptila a na tváři se jí vyloudil hrůzu nahánějící úsměv.

„Ale vždyť to byl vtip,“ prohlásila Colleen a stroužkem česneku se snažila odpádlovat k Lelli.

„Ale ale, kam pak, Gedžitko,“ štěkla k ní Franky a chytila ji za ocas.

„Pusť mě dolů,“ křičela Colleen visejíce hlavou dolů a jako šílená mrskala rukama i nohama, avšak Franky neustoupila. „Tak už mě sakra pusť, Lelli, pomoz mi!“ Křikla vyčerpaně a čekala na svou kamarádku.

„Hm, myslím, že ta má teď jiné starosti,“ prohodila ledabyle Franky J a na tváři se jí vyloudil posměšný úšklebek.

Colleen se s vypětím všech sil porozhlédla kolem sebe a očima hledala svou kamarádku. Po nějaké chvíli však zděšením zpozorovala, že se Lelli, v podobě obtloustlého Montyho, snaží závratnou rychlostí doplavat ke dvěma veverkám, které se topily ve smradlavém vývaru, uvězněné v roztopeném sýru. Stejně jako v pohádce, i zde se Montymu při té linoucí se vůni kroutil knírek.

„Lelli, ne!“ Křikla na ní Colleen, avšak nebylo to nic platné. Lelli se zavřenýma očima pádlovala přímo na vystrašené veverky, které už ji také stačily zpozorovat. Obě se teď krčily u jednoho většího kusu chleba a klepaly se strachy.

„Pomóc!“ Zvolaly unisono, jakmile se Lelli zahryzla do nejbližšího kusu sýra a omylem přitom kousla Eillen do ocasu, která následně zaječela.

„Ona nás sežere,“ vylekala se Sarah a snažila se kolem sebe mlátit nohama i rukama, aby zhypnotizovaného Montyho odehnala, avšak zasadila tím druhé veverce další ránu, tentokrát přímo do žeber. Eillen se zmohla jen na menší zasténání.

„Pusť mě, ty obrýlená obludo,“ začala se znovu zmítat Gedžitka a snažila se vymanit ze sevření profesora Nuly. Chtěla jít pomoci svým přátelům, kterým hrozilo obrovské nebezpečí ze strany Montyho.

„Ani náhodou,“ pousmála se Franky. Pozvedla druhou ruku, ve které držela skleněnou dózu a vhodila Colleen dovnitř. Následně přidala i víko, ve kterém byly jen tři malinkaté dírky. „Odtud už se nedostaneš,“ zachraptil hlas profesora Nuly.

„To né,“ vykulila oči Sarah a sledovala, jak jejich poslední naděje uvízla ve skleněném vězení, které bylo následně přeneseno na nejbližší polici. „A jsme v hájiíííííí...“ Zapištěla poslední slovo, poněvadž nenasytný Monty se nyní zahryzl i do jejího ocasu.

„Musíme jí nějak probrat,“ křikla Eillen na svou společnici.

„A jak to chceš asi udělat? Vždyť je tím sýrem úplně posedlá,“ nechápala Sarah a snažila se vyhýbat Montyho zubům.

„To ještě nevím, ale snažím se na to přijít,“ podotkla Eillen a nadhodila zamyšlený výraz, což na veverce vypadalo poněkud směšně.

„Tak přemýšlej, já se zatím nechám sníst,“ okomentovala to Sarah a protočila oči v sloup.

„Jé, hele,“ šťouchla do ní Eillen namísto odpovědi.

„Co je zase,“ vyštěkla již docela popuzeně Sarah.

„Zip,“ špitl jediné slovo Chip a koukal se směrem nahoru, jako by viděl padal anděly.

„Jaký zip zase?“ nechápal Dale.

„No Zip, přece,“ pousmála se Eillen a ukázala, již uvolněnou, rukou nahoru. Sarah s vypětím všech sil pozvedla hlavu a spatřila malou mouchu, jež se k nim blížila s nějakým provazem.

„Záchrana,“ zasténala a zatřepotala ušima. „Kde vzal to lano?“

„Raději se ani neptejme,“ řekla Eillen a jednou rukou se chytila toho podivného lana. „Je to nějaké kluzké.“

„Chyťte se,“ zařval na veverky Zip a jako šílený máchal malinkatými křidélky.

Veverky se na sebe podívaly, každá s širokým úsměvem na tváři. „To je přece Jackie Decker,“ vyhrkly šťastně unisono.

„Jáuuu…“ zapištěla opět Sarah, když se jí Lelli zahryzla do nohy. „Jackie, pospěš si,“ žadonila na mouchu a z očí jí stekla slza bolesti.

„Jasně, držte se,“ zapištěla a jakmile se obě veverky chytily lana, zatáhla. Nic se však nestalo. Nepohnuly se ani o píď. Jackie se tedy nadechla a zatáhla znovu. Pištěla a skuhrala, avšak nebylo to nic platné. Chip a Dale byli prostě moc těžcí, zvlášť, když se jich tlamou držel i Monty.

„Nezvládne nás vytáhnout,“ podotkla Eillen a sledovala, jak Zipovi stékají slzy potu do česnečky.

„A-a-ale z-zvlád-dnu,“ funěla Jackie a oči jí div nevypadly z důlku.

„Au, Monty, nemůžeš dávat pozor?“ vyjela po Lelli Eillen, když se jí zahryzla do ruky.

„Jé, koukni, já už jsem skoro ze sýru venku,“ vypískla šťastně druhá veverka a snažila se odlepit poslední kus roztopeného sýru ze svého krku. „Teda Lelli, dobrá práce,“ ohodnotila to ještě.

„Jo, to máš pravdu, já už jsem taky skoro venku,“ řekla šťastně i Eillen.

„Tak už bych vás mohla vytáhnout jednu po druhé,“ zaskřehotala Jackie. „Ale pospěšte si, tahle čínská nudle toho moc nevydrží.“

„Nudle?“ Zasmál se Chip. „A já si říkala, že je mi to lano nějak povědomé.“

„Tak, kdo půjde první?“ Zeptala se Sarah.

„No, asi bychom měli nejdříve vytáhnout Lelli. Ta už se po té porci nemůže ani pohnout,“ odpověděla jí Eillen a ukázala na přecpaného Montyho, který se zmoženě opíral o kus osmahlého chleba, jež byl z větší části ponořen, díky Montyho nadměrné váze, do polévky.

„Asi máš pravdu,“ opáčil Dale. Vzal si druhý konec nudle a společně s Chipem jej uvázaly okolo nafouklého břicha myši.

„Tak, můžeš táhnout,“ pokynula Sarah zdviženým palcem Zipovi. Za několik minut už byl Monty venku a Jackie na pokraji svých sil.

„Asi si dám chvilku oddych,“ zakřičela na veverky a udýchaná se opřela o vyčnívající nabíračku.

„Jasně, my si zatím zaplaveme,“ křikal na ní Sarah a snažila se nepanikařit.

„No jo, no jo…“ reagovala ihned moucha a znovu se mátožně spustila s nudlí dolů. „Tak, kdo půjde teď?“

„Jdi ty,“ šťouchal Sáru Eillen do žeber a podala jí druhý konec nudle.

„Tak jo,“ přitakala veverka a obvázala si lano kolem sebe. „Jsem připravená,“ křikla k Jackie a čekala, až jí vytáhne z hrnce. Jakmile byla nahoře, odvázala se a Zip se spustil dolů pro Eillen. Avšak v tom se u polévky objevil opět ten známý stín.

„Ale copak, copak… Snad mi nechcete pláchnout, hlodavci,“ zachraptěl Fránin hlas.

„Ne, my… no my jen…“ koktala Sarah, ale Franky ji přerušila.

„Takhle by to nešlo, moji malí přátelé,“ zašeptala a šťouchla do Sáry. Ta ve vzduchu zaplachtila končetinami a letěla zpět do hrnce. Cestou neopomněla vzít s sebou i Zipa. Obě žuchly do polévky, až z ní vyletěl zbloudilý brambor a spadl přímo na topící se Jackie, které poranil levé křídlo.

„A jsme znovu v háji,“ podotkla Eillen a hodila nudli na pomoc svým topícím se kamarádkám. Každá si následně našla jeden kus osmahlého chleba a čekaly, co dalšího jím osud přinese.


Po deseti minutách…

„Mám hlad,“ špitl Dale do hrobového ticha.

„Támhle plave kus šunky,“ opáčil Chip a ukázal prstem na vzdálený konec.

„A jak se mám asi dostat tak daleko?“ Zuřil Dale.

„Támhle je stroužek česneku, tak odpádluj,“ popichoval jej Chip.

„Vtipný… kdyby aspoň ten nenasyta nesežral celý ten sýr,“ povzdychl si Dale.

Po dalších deseti minutách…

„Nevíte, kam zmizela Gedžitka s Montym?“ Zasloužil se o protržení ticha Zip.

„Gedžitka sedí na poličce a Monty se nejspíš ještě nevzpamatoval z té večeře, ještě teď slyším jeho chrápání,“ opáčil Dale.

„Aha… hm…“ zaznělo od Zipa v odpověď.


Po pěti minutách…

„Co takhle, kdybych vymysleli nějaký chytrý nápad, jak se odtud dostat?“ Navrhl Chip.


Po dvaceti minutách…

„Mě nic nenapadá,“ odpověděl Dale.

„Jé, koukněte se… Gedžitka zmizela z poličky?“ vykřikl do ticha Zip.

„Ale jak mohla jen tak zmizet? Toho bychom si přece všimli,“ zpozoroval Chip.

„Myslíte, že už si jí profesor Nula naporcoval k večeři?“ Zeptal se zdráhavě Dale.

„To těžko, ještě nesnědl ani předkrm,“ dodal Chip a zhnuseně pohodil hlavou okolo sebe.

„No jo, za chvíli bude mít tu polévku studenou,“ přidal se Dale a při pomyšlení na prudké zahřívání předkrmu se otřásl.


Po dalších pěti minutách…

Bum… Křach… Vrrrgrrrr…

„Co to?“ zapištěla veverka v červeném tričku.

„Zní to, jako nějaký vrtulník,“ zhodnotila to druhá veverka v kožené bundě.

„Že by se Nula konečně rozhodl pochutnat si na nás?“ Zažertovala moucha.

„To ne,“ polekal se Dale a tak tak se udržel na svém kusu chleba.

Zvuky stále sílily. Zanedlouho se nad hrncem objevilo menší letadýlko s červeným balónkem, které začalo ihned klesat do nitra hrnce.

„To je přece Gedžitka a Monty,“ zajásaly obě veverky a Zip začal děkovat všem svatým.

„Nasedat,“ zakřičela na všechny tři Gedžitka a Monty z letadla vyhodil žebřík. Za chvíli už všech pět sedělo v létajícím stroji a hnalo si to ke svému obytnému stromu. Avšak ani tady neměli moc štěstí. Ještě než stačili dorazit k pootevřenému oknu, objevil se před nimi obrýlený obličej profesora Nuly, na kterém už se znovu rýsoval úšklebek od ucha k uchu.

„Ale ne, už zase,“ zasténala Eillen.

„Šťastnou cestu, hlodavci,“ zasyčel a opět vytáhl tu věc, co připomínala kulomet. Jackie ještě stačila vykřiknout, že ona není hlodavec a z kulometu vyletěl ten známý modrý paprsek, který narazil přímo do letadla.


Epilog

„Áaaa…“ zaječela dívka s kloboukem na hlavě, když za ní něco zarachotilo. Rychlostí se otočila a spatřila pět svých kamarádek, jak leží na zemi.

„Jé, já jsem člověk,“ zaradovala se Sarah a zkoumala, jestli jí náhodou ještě nezůstal ocas a chlupaté uši.

„A já už nemám křídla,“ přidala se Jackie a prohlížela se v zrcadle.

„Kde jste proboha byly?“ vyhrkla na ně Franky J. „Hledala jsem vás snad všude.“

„Chceš říct, že ty si to nepamatuješ?“ Zeptala se jí nechápavě Eillen.

„A co si mám jako pamatovat? Že jste se někam vypařily a nechaly mě tady samotnou s obrovskou mísou polévky a dětským seriálem?“ Čertila se Franky.

„Ten dětský seriál, jak tomu říkáš, nás dnes málem zabil,“ přidala se Colleen. Nato Franky vypukla v smích.

„Cože?“ Vypustila s námahou a nepřestávala se smát. Ostatní děvčata se na sebe nechápavě podívala.

„Chceš říct, že jsi tam nebyla?“ Zašeptala Jackie.

„Kde jsem měla být? Celou tu dobu jsem seděla tady a koukala se na Rychlou Rotu. Mimochodem, víte, že tam měli taky česnekovou polévku?“ Prohodila s úsměvem na tváři tmavovláska. „Škoda, že jste o to přišly. Byla to docela sranda. Chip a Dale se zamotali do rozpuštěného sýru, který úplně celý snědl Monty a…“ nedokončila větu, protože všech pět spisovatelek vykřikly unisono: „My víme!“

„Jak to?“ Špitla Franky.

„No, to je na dlouhé povídání. Nepůjdeme si dát tu česnečku?“ Ukončila to, čímž si zasloužila čtyři zhnusené pohledy svých kamarádek, jež měly česnekové polévky po krk. Franky přikývla a následně už se místností ozývalo jen cinkání příborů o talíře.

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2008 - 2011 Sarah * Design made by Cathia