Pá 19. července    slaví: Čeněk



Kategorie: Novinky, Povídky

Harry, ty zemřeš...!

Hl.postavy: Neville Longbotom, Belatrix Lestrangeová, Harry Potter
Žánr: depresivní/tragédie
Přístupnost: od 15-ti let
Věnováno: Eillen
Beta-reader: Colleen

Obsah: Nevillovi se zdá sen, který byl až neskutečně živý. Byl to však opravdu sen nebo pravdivá vidina? A kdo je ten chlapec, který zemře?

„Nejsi nic, jen obyčejná nula,“ křičela Belatrix Lestrangeová a v ruce svírala svou hůlku, kterou mířila na nebohého chlapce choulícího se na zemi.

„Ale já tě naučím… tak vstaň a ukaž co umíš,“ vyzvala jej.

Černovlasý chlapec se nemotorně zvedl na nohy. V těle mu ještě stále doznívaly zbytky mučící kletby. Zastavil další příval slz a podíval se do černých očí své sokyně.

„No?“ pozvedla obočí.

„Pe-pe-petri…“ snažil se vykoktat další zaklínadlo, avšak než stačil vyslovit první ze dvou slov, podlomila se mu kolena a on spadl znovu na zem.

„Bože!“ vykřikla Belatrix vzteky celá bez sebe a oči protočila v sloup. „Copak nedokážeš použít ani tak primitivní zaklínadlo jako je Petrificus Totalus? Jsi k ničemu… Crucio,“ vyslala na něj další mučící kletbu.

Chlapec sebou začal na zemi házet a zmítat se ve strašlivých bolestech. Jeho oční víčka byla pevně semknutá k sobě, ale i přesto si slzy našly cestičku ven. Slaná voda z jeho očí odkapávala po velkých dávkách na betonovou podlahu a jeho tvář byla zkřivená bolestí.

Jakoby se do něj zabodávaly ty nejostřejší nože a nevynechaly ani tu nejmenší část na těle. Celý se třásl a hlasitě ječel. Po chvilce byla bolest tak silná, že roztřepanou ruku položil na zeď a nehty zaryl do omítky. S nepříjemným skřípotem začal pomalu ruku spouštět dolů a ve zdi zůstávaly dlouhé krvavé rýhy.

Belatrix kletbu ne a ne zrušit. Stále upírala zrak na řvoucího chlapce, jenž se pod vlivem Cruciatu zmítal na zemi a z konečků prstů mu odkapávala krev. Nesmála se. Prsty kolem hůlky semkla ještě těsněji a chlapec teď sebou začal házet prudčeji. Kroutil se jako had a ječel z plných plic.

Po další chvilce intenzita jeho hlasu slábla, až nakonec utichla. Přestal sebou házet a jeho tělo zůstalo ležet v nepřirozené poloze.

Teprve p tom, co Cruciatus vykonal svou práci, se Belatrix na tváři rozlil úsměv. Došla k chlapci a nohou ho převrátila na záda. Jeho oči byly otevřené a zela v nich prázdnota. Z úst mu odkapával pramínek krve a mísil se s kapkami slané vody, jenž mu ještě před malou chvílí proudily z očí…

Belatrix se k němu nahnula a rukávem mu z obličeje setřela krev. Pohladila ho po vlasech a políbila na čelo. V očích jí zajiskřilo a potom propukla v odporný smích, jenž se vlivem výborné akustiky ztrojnásobil.

„Je mrtvý,“ šeptala si potichu. „Je mrtvý, nevydržel to… zemřel…“ vycházelo z jejích úst, které se znovu formovaly do odpudivého úsměvu. „Bude to ve všech novinách… Smrt dohonila i…“


* * *


Neville Longbotom se s hlasitým křikem probudil a napřímil se na posteli. Lapal po dechu a po čele mu stékaly kapky potu. Hlasitě oddechoval a očima šátral kolem sebe. Sen, který se mu právě zdál, způsobil kolaps jeho těla.

Celý se třásl a svůj zrak upíral před sebe. Před očima mu stále poletovala postava Belatrix, jak drží v ruce hůlku a mučí nebohého chlapce, kterému nemohlo být víc než patnáct let. V její tváři se zračil úsměv.

„Neville, jsi v pořádku?“ ozval se něčí hlas. Poplašeně sebou škubl. Najednou se závěsy kolem jeho postele odhrnuly a on spatřil čtyři vystrašené tváře svých spolubydlících.

„Neville, co se stalo?“ optal se Seamus. „Pořád jsi křičel a pak ses najednou vymrštil do sedu,“ vysvětloval.

„Měli jsme o tebe strach,“ přidal se Harry.

„To je v pořádku, byl to jen zlý sen,“ odpověděl jim Neville, ale v pořádku rozhodně nebyl. Jeho mozek jakoby se vytratil. Nemohl přemýšlet, nemohl se pohnout, nemohl vlastně vůbec nic, jen seděl a civěl někam do prázdna.

„Jsi si tím jistý?“ nadhodil Ron. „Nevypadáš, že bys byl v pohodě.“

„O čem se ti zdálo?“ vyzvídal Dean.

„To nic! Říkám vám, že je mi fajn…“ zakončil to a znovu si lehl.

Jeho povlečení bylo však úplně propocené, včetně jeho pyžama. Vylezl tedy ven a převlékl se. Bylo něco po půl sedmé a tak se vydal do Velké síně na snídani.


* * *


„Ahoj Neville, tak jak bylo ve škole?“ optal se jeho strýc, jakmile se objevil ve vstupních dveřích.

„Dobře,“ přitakal Neville a položil svůj těžký kufr na zem. „Jsem trochu unavený, půjdu si do svého pokoje vybalit,“ dořekl a než se jeho strýc stačil zeptat na další věc, byl ten tam.

Vřítil se do pokoje a svalil se na postel. Zrak stočil na strop a koukal do neznáma. Od té doby, co se mu zdál ten strašný sen, polehával celé věky na posteli a snažil se nějak přemýšlet. Co když to nebyl jen sen. Co když se to stane? Ten chlapec, kdo to byl? Mohl to být snad Harry? Zabije Harryho Belatrix namísto Vy-víte-koho? Proč jsem mu neviděl do tváře… tyto otázky a spousta dalších ho sužovala stále víc a víc.

Nemohl zapomenout. Nešlo to. Uvnitř sebe sváděl boj. Má se o tom zmínit Harrymu a varovat ho před Belatrix nebo si to nechat pro sebe a doufat, že to nebude Harry, koho Smrtijedka umučí k smrti? Ale co když se tímto zabývá zbytečně, co když to byl opravdu jen pouhý sen a on dělá z komára velblouda?

Skoro celé vánoční prázdniny strávil zavřený u sebe v pokoji a vylézal jen tehdy, když to bylo nezbytně nutné. Jeho rodina si o něj dělala opravdu starosti. Paní Longbotomová se nejednou pokusila o informační konverzaci, aby o svém vnukovi něco zjistila, avšak bezúspěšně.

Po prázdninách se tedy vrátil znovu do školy a snažil se co nejvíce vyhýbat triu.


* * *


Právě skončila další hodina jasnovidectví s profesorkou Trelawneyovou. Studenti se probrali z tvrdého spánku a co nejrychleji se odebrali k východu. Jako poslední tam zůstal jen Harry s Nevillem.

Neville byl celý nesvůj. Celou dobu se snažil svému kamarádovi vyhýbat a teď je s ním sám v jedné místnosti. Když ovšem nepočítáme profesorku.

„Co je to s tebou, Neville?“ optal se Harry a upřel na kamaráda zrak. Popravdě, už nějako dobu si s ním chtěl promluvit, avšak neměl k tomu příležitost.

„Co by mi jako mělo být?“ vykoktal Neville a oči upíral kamkoliv, jen ne na Harryho.

„Od té doby, co jsi se vrátil z prázdnin, jsi jiný. Pořád se nám vyhýbáš,“ začal znovu Harry a nespustil z něj zrak.

„Já se vám nevyhýbám, prostě jen…“ nedořekl větu, protože je v tu chvíli něco vyrušilo. Místností se rozlehl hrubý hlas, jenž vycházel z toho nejtmavšího rohu.

„Stane se to dnes večer, až odbije půlnoc… ta, v jejíž očích zeje krutost a zášť vyjde znovu na světlo… Ten, který se jí postaví, však zhyne rukou její a přidá se ke své rodině…

Hlas se vytratil a z rohu vyšla šokovaná profesorka. „Stalo se něco, milánkové? Chtěli jste ještě něco?“ zeptala se, jako by se před chvílí vůbec nic nestalo.

„N-ne, nic,“ řekl Harry a společně s Nevillem opustil učebnu.

„Co to mělo znamenat?“ zeptal se na chodbě Harry a s vyvalenýma očima civěl na Nevilla. „To jako mluvila o mně?“ zeptal se spíše řečnickou otázkou.

Neville chvíli otálel se svou odpovědí. Přemýšlel, zda má Harrymu říct o svém snu nebo raději mlčet. Ale ta věštba přece jen mluvila jasně… Měl snad oné noci pravdivou vidinu? Stane se to? „Obávám se, že mluvila, Harry,“ řekl potichu a koukal někam do neznáma.

„Cože?“ vyhrkl Harry.

„Harry, musím ti něco říct,“ začal Neville a hlas se mu celý třásl. „Vzpomínáš si na tu noc, kdy jsem měl ten zlý sen, jak jsem se vymrštil do sedu?“ zeptal se ho.

„Ano, měli jsme o tebe opravdu strach. Ale jak to souvisí s tou věštbou?“ nechápal Harry.

„Zdálo se mi o nějakém chlapci a o Belatrix Lestrangeové. Ona ho mučila v nějaké místnosti a potom ho zabila. Harry, já mám strach, že jsem měl nějako vidinu, která se stane. Že tím chlapcem jsi ty a dneska zemřeš,“ dořekl a podíval se na svého kamaráda.

Harry stál jako přikovaný. Netušil, co na to říct. Pokusil se o chabý úsměv, ale vykouzlil jen nějakou neidentifikovatelnou grimasu. „Myslíš, že se to vážně stane? Vždyť jsem přece v Bradavicích. Tady se mi nemůže nic stát. Brumbál by to nedovolil,“ pověděl, ale sám tomu moc nevěřil.

„Neville, kde tak dlouho vězíš,“ křikla udýchaná Hermiona, která právě přiběhla k oběma chlapcům. „Hledám tě už celou věčnost. Přišel ti tenhle dopis. Myslím, že je to dost důležité,“ dořekla ještě červená od běhu a podala Nevillovi malou obálku.

„Tak to rozbal,“ pobídl ho Harry, aby alespoň na chvíli odvrátil pozornost.

Neville tedy obálku roztrhl a začetl se do dopisu. Jakmile jej dočetl, padl na zem celý bledý a vytřepaný.

„Co se stalo?“ zeptala se Hermiona a klekla si k němu. Neville koukal někam do prázdna.

„M-moji rodiče… prý je to s nimi moc špatné. To je dopis z nemocnice. Chtějí, abych tam dnes přijel…“ odříkával tichým hláskem a držel dopis, jako by byl ze skla.

„To je mi moc líto,“ pravila Hermiona a položila svou ruku na jeho rameno.

„Já… musím tam jít… musím se dostat do nemocnice sv. Munga,“ šeptal Neville a stále koukal někam do prázdna.

„Pojedeme s tebou,“ vyhrkla ihned Hermiona. Nato se Neville postavil před ní a zakroutil hlavou.

„To ne, Harry nikam dnes nesmí…“ řekl a koukl směrem k němu.

„To je v pořádku, Neville. Půjdeme s tebou, jsme přeci tví přátelé,“ řekl tiše, ale Neville stále protestoval. Nechtěl, aby se jeho přičiněním Harrymu něco stalo.

„Proč nesmí nikam chodit?“ zajímala se Hermiona a očima těkala z jednoho na druhého.

„No, protože podle Nevilla bych měl dnes zemřít,“ odpověděl své kamarádce a nakonec společně s Nevillem Hermioně vysvětlili celou situaci. Pověděli jí o věštbě i o snu.

„Ale Harry, to je strašné. Opravdu si myslíš, že to jsi ty?“ vyděsila se Hermiona.

„To nevím, ale myslím, že ano. Kdo jiný? Snad se mi nic nestane, mám přece po boku nejchytřejší čarodějku. Já mám přece zemřít jen Voldemortovým přičiněním, ne?“ snažil se to nějak zamluvit, ale moc mu to nešlo…


* * *


Bylo kolem jedenácti hodin, když čtveřice bradavických studentů dorazila do nemocnice sv. Munga.

I přes Nevillovy prostesty ho Harry, Hermiona a Ron doprovodili. Celý den vymýšleli strategický plán, jak nejlépe Harryho ochránit. Chudák musel chodit uprostřed kruhu, jenž kolem něj ostatní tři kamarádi utvořili, aby byl v bezpečí.

„Tak, kde to je?“ zeptal se nevrle Harry. Opravdu mu tato taktika přišla zbytečná, avšak proti svým přátelům nic nezmohl.

„Támhle, na konci té chod…“ nedořekl větu. Z pokoje, jenž se nacházel na konci chodby právě vyšla postava zahalená v černé kápi a kráčela opačným směrem.

Neville na nic nečekal a rozběhl se směrem k tomu pokoji. Prudce rozrazil dveře a vešel dovnitř. Ostatní mu byli v patách.

To, co tam uviděli, jim nadobro vyrazilo dech. Hermiona vykřikla a vyběhla z pokoje ven. Tam se opřela o zeď a zhluboka dýchala. Z očí jí nezadržitelně stékaly slané slzy a odkapávaly na nemocniční podlahu.

Pan a paní Longbottomovi leželi nehybně na zemi v podivných až odpuzujících polohách, polonazí. Na těle měli četné krvavé rány a jejich oči byly otevřené. Všude kolem nich byla jen samá krev.

Pan Longbottom měl svou ruku nataženou přes tělo své ženy, jakoby se ji na poslední chvíli ještě snažil ochránit, avšak to se mu nepodařilo.

„Néééé…“ vykřikl Neville a schoulil se ke svým mrtvým rodičům. „Proč jim to udělali? Proč? Vždyť nic neprovedli. Byli nemocní, tak proč jim to udělali?“ křičel z plných plic a oči mu zalily slzy. Ve svém srdci pocítil obrovskou lítost a stesk. I když své rodiče skoro nikdy doopravdy nepoznal, tak je měl nesmírně rád.

I když věděl, že už se jejich stav nezlepší a zůstanou navždy v nemocnici, stále se nevzdával naděje, že by se to stát mohlo. Teď už je to ale pasé. Nechal se unášel svým žalem a ležel na zemi objímajíc své mrtvé rodiče.

„Harry!“ vykřikla najednou Hermiona.


* * *


Harry vyletěl ven z pokoje závratnou rychlostí a rozběhl se směrem, kde zmizela postava v kápi. V ruce svíral svou hůlku.

Utíkal po schodech dolů a byl odhodlaný dohonit onoho, bezpochyby Smrtijeda, a pomstít se za smrt Nevillových rodičů. V tuto chvíli mu bylo jedno, jestli to byla Belatrix nebo ne.

Doběhl do nějaké opuštěné chodby v přízemí a na chvíli se zastavil, aby popadl dech. Porozhlédl se kolem sebe, avšak nic neviděl. Po postavě jakoby se slehla zem.

Pomalu se tedy dal znovu do pohybu a hůlku měl stále v pozoru. Našlapoval potichu a uši napínal jak nejvíce mohl. Došel až na konec chodby a stále nic neviděl ani neslyšel. Tedy až do chvíle, kdy ho něčí ruce hrubě chytly za ramena a zatáhly do opuštěného pokoje.

„Myslela jsem si, že mě to pronásleduje Longbottom,“ zašeptal tichý hlas. „Avšak i tato kořist je více než skvělá.“

Harrymu poskočilo srdce. Poznal ten hlas. Patřil Belatrix Lestrangeové. Takže to byla pravda, přece jen se s ní setkal a ona ho zabije. Tato skutečnost jím otřásla. Avšak neměl v plánu se vzdát bez boje. Byl odhodlaný bojovat až do konce.

„Takže se znovu setkáváme, Belo,“ řekl předstíraným klidným hlasem.

„Já si nepamatuji, že bychom si někdy tykali, Pottere!“ sykla Belatrix a postrčila ho doprostřed místnosti. Všude byla hrozivá tma.

„Nesnížím se k tomu, abych začal vykat někomu takovému. Jsi jen odporný červ, Belo,“ sám nevěděl, odkud se ta slova u něj vzala.

„Tak za to zaplatíš, Pottere… Crucio!“ vykřikla a vyslala k Harrymu mučící kletbu. Ten se jí však na poslední chvíli stačil vyhnout, což Smrtijedku ještě více rozzuřilo.

„Crucio!“ vyslala proti němu další kletbu, jenže i této se Harry vyhnul.

„Copak se stalo, Belo, snad už jsi nevyšla ze cviku?“ popichoval ji Harry. „Expelliarmus!“

„No tak, Pottšíšku… na takové děťšké žaklínadla mi přeče už nehlajeme… škuš něčo, čo je hodné velkého klučíka…“ zašišlala Belatrix, když lenivě odvrátila Harryho kletbu.

„Cruc…“ začala znovu, jenže do místnosti vpadl někdo další. Skočil po Smrtijedce a svalil ji na zem. Chvíli spolu zápasili. Harry se snažil zamířit svou hůlku na Belu a zmrazit ji, ale bylo to těžké. Její tělo nezůstalo na jednom místě ani jednu vteřinu.

„Nikdy ho nezabiješ, Belatrix. Nedovolím ti to!“ křikla postava, ve které Harry rozpoznal svého kamaráda Nevilla. Než však stačil něco podniknout, zasáhl ho modrý záblesk a on se zhroutil k zemi. Nemohl se ani pohnout, byl jako přimražený… pouze slyšel odporný smích Belatrix Lestrangeové…


* * *


Neville se probral v okamžiku, kdy Hermiona vykřikla. Vrátil se do reality a znovu začal vnímat svět kolem sebe. Naposledy se ještě podíval směrem ke svým rodičům a po té vyběhl z pokoje. Hermiona s Ronem jej chtěli následovat, ale rozhodli se příliš pozdě. K pokoji právě dorazila nemocniční sestra a oba dva je zadržela. Než jí stačili vše vypovědět, byl už Neville ten tam.

Běžel po schodech dolů, až doběhl do opuštěné chodby. Na první pohled nic nezaznamenal, ale několik vteřin nato celou chodbu ozářilo světlo. Vyšlo z místnosti úplně na konci a bylo následováno nějakými hlasy.

Neville neváhal ani vteřinu a znovu se dal do běhu. Bál se o svého kamaráda, který nejspíš zemře jeho vinou. Chtěl tomu zabránit. Vběhl do pokoje a spatřil dvě postavy, jež mezi sebou zápasili.

Tu první poznal ihned. Byla to Belatrix Lestrangeová, vražedkyně jeho rodičů. V očích se mu zaleskla nenávist. Sebral veškerou svou energii a skočil přímo na ni. Jako smyslu zbavený mlátil kolem sebe rukama i nohama a snažil se pomstít své rodiče. Avšak ona byla silnější. Dokázala získat znovu nadvládu a Nevilla odhodila. Jedním švihnutím hůlky zmrazila Harryho a potom se postavila přímo před něj…

Neville se postavil na nohy a koukal do odpudivých očí vraha svých rodičů. V jeho těle se najednou vzedmula obrovská síla. Před očima měl jen těla maminky a tatínka, nic víc. Nadmul se a z plných plic vykřikl: „Crucio!“ Paprsek vystřelený z jeho hůlky letěl vstříc svému cíly, ale potom se jen tak ztratil.

„Ale, ale… tak ono nám to začíná používat zakázané kletby,“ vysmála se Bela hned potom, co odvrátila Nevillovu kletbu.

„Crucio,“ vykřikla hned na to a Neville se schoulil na zem v ukrutných bolestech. Krčil se u jednoho rohu a rukama se držel černých vlasů. Celé jeho tělo se třáslo…


„Nejsi nic, jen obyčejná nula,“ křičela Belatrix Lestrangeová a v ruce svírala svou hůlku, kterou mířila na nebohého chlapce, choulícího se na zemi.

„Ale já tě naučím… tak vstaň a ukaž co umíš,“ vyzvala jej.

Černovlasý chlapec se nemotorně zvedl na nohy, v těle mu ještě stále doznívaly zbytky mučící kletby. Zastavil další příval slz a podíval se do černých očí své sokyně.

„No?“ pozvedla obočí.

„Pe-pe-petri…“ snažil se vykoktat další zaklínadlo, avšak než stačil vyslovit první ze dvou slov, podlomila se mu kolena a on spadl znovu na zem.

„Bože!“ vykřikla Belatrix vzteky celá bez sebe a oči protočila v sloup. „Copak nedokážeš použít ani tak primitivní zaklínadlo jako je Petrificus Totalus? Jsi k ničemu… Crucio,“ vyslala na něj další mučící kletbu.

Chlapec sebou začal na zemi házet a zmítat se ve strašlivých bolestech. Jeho oční víčka byla pevně semknutá k sobě, ale i přesto si slzy našly cestičku ven. Slaná voda z jeho očí odkapávala po velkých dávkách na betonovou podlahu a jeho tvář byla zkřivená bolestí.

Jakoby se do něj zabodávaly ty nejostřejší nože a nevynechaly ani tu nejmenší část na těle. Celý se třásl a hlasitě ječel. Po chvilce byla bolest tak silná, že roztřepenou ruku položil na zeď a nehty zaryl do omítky. S nepříjemným skřípotem začal pomalu ruku spouštět dolů a ve zdi zůstávaly dlouhé krvavé rýhy.

Belatrix kletbu ne a ne zrušit. Stále upírala zrak na řvoucího chlapce, jenž se pod vlivem Cruciatu zmítal na zemi a z konečků prstů mu odkapávala krev. Nesmála se. Prsty kolem hůlky semkla ještě těsněji a chlapec teď sebou začal házet prudčeji. Kroutil se jako had a ječel z plných plic.

Po další chvilce intenzita jeho hlasu slábla, až nakonec utichla. Přestal sebou házet a jeho tělo zůstalo ležet v nepřirozené poloze.

Teprve potom, co Cruciatus vykonal svou práci, se Belatrix na tváři rozlil úsměv. Došla k chlapci a nohou ho převrátila na záda. Jeho oči byly otevřené a zela v nich prázdnota. Z úst mu odkapával pramínek krve a mísil se s kapkami slané vody, jenž mu ještě před malou chvílí proudily z očí…

Belatrix se k němu nahnula a rukávem mu z obličeje setřela krev. Pohladila ho po vlasech a políbila na čelo. V očích jí zajiskřilo a potom propukla v odporný smích, jenž se vlivem výborné akustiky ztrojnásobil.

„Je mrtvý,“ šeptala si potichu. „Je mrtvý, nevydržel to… zemřel…“ vycházelo z jejích úst, které se znovu formovaly do odpudivého úsměvu. „Bude to ve všech novinách… Smrt dohonila i Nevilla Longbottoma,“ odříkávala a nepřestávala se smát. „Teď už se můžeš vydat za svými smradlavými rodiči, chlapečku.“

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2008 - 2011 Sarah * Design made by Cathia