Po 03. srpna    slaví: Miluše



Kategorie: Novinky, Povídky

Zlobřík Ševík

Hl. postavy: Ševík, Krysáček, Harry Pottítko, Fiolena, Král Voldy
Žánr: parodie na mudlovský film
Přístupnost: není omezeno
Věnováno: Do Lenčiny soutěže

Obsah: Byl to pokus o parodii do Lenčiny soutěže. Za předlohu jsem si vybrala mudlovský film Shrek.

Prolog

„Vítám vás na naší první show,“ vykřikla hlava v zrcadle a celá místnost vybuchla v hlasitý jásot.

„Jako první mám tu čest vám představit princeznu Jasnovědmu z království U Tří Křištálů,“ pokračoval a jeho hlava najednou ze zrcadla zmizela. Místo ní se tam objevila princezna se střapatými vlasy a obrovskými brýlemi.

„Je nadaná, půvabná a chytrá. Umí číst z čajových lístků a jejím nejoblíbenějším slovíčkem je smrt,“ představilo zrcadlo princeznu a lidé v místnosti začali tleskat a jásat.

„Jako další bych vám rád představil princeznu Bellindu z království Cruciusu,“ odmlčela se hlava a v zrcadle se objevila princezna s černými vlasy a ještě černějšíma očima. Na sobě měla černý hábit a v ruce držela mučící nástroj.

„Bellinda je neobyčejně chytrá a tvořivá dáma. Již v osmi letech vynalezla pět mučících nástrojů. Jejím nejoblíbenějším domácím mazlíčkem je elektrické křeslo,“ dořeklo zrcadlo a místnost opět explodovala.

„A jako poslední tu máme princeznu Fiolenu z království Hodně, hodně daleko.“ Zrcadlo ukázalo mladou princeznu s dlouhými hnědými vlasy, v jejímž obličeji byl znát obrovský smutek. Všichni přítomní začali naříkat a plakat a ani papírové kapesníky značky Hokus jim nestačily.

„Ano, ano. Fiolena je neobyčejně krásná, ale velmi smutná. Je zavřená v nejvyšší věži na Konci světa. Vysvobodit jí může jen statečný rytíř, ale pozor! Střeží jí krvelačná bestie, která roztrhá na cucky každého, kdo se k hradu jen přiblíží,“ zrcadlo se odmlčelo a v místnosti bylo ticho.

„Tu chci. Tahle bude má královna,“ zvolal najednou král Voldy.

„Ale můj pane, ještě jsem vám zapomněl o ní něco říct,“ začalo zrcadlo, ale Voldy ho neposlouchal. Ihned odkráčel z pokoje a celé své Smrtiarmádě nakázal, aby mu princeznu přivedla.


* * *


Cesta na Konec světa

Zlobřík Ševík byl už týden na cestě k hradu, který se nachází na Konci světa. Dostal od krále Voldyho úkol, aby mu přivedl princeznu Fiolenu. Za odměnu mu slíbil, že jeho bažinatý pozemek uprostřed lesa nechá pouze jemu.

Nebyl z toho nijak nadšený, ale nechat si okupovat svou Bažinu od nějakých přistěhovaleckých čarodějek, které beztak nemají ani vízum, a jejich domácích mazlíčků, kteří sežerou co můžou, to raději zvolil tuto cestu.

Jediný háček byl v tom, že mu společníka dělal Krysáček, který byl spíše jak osina v zadku. Celou cestu žvanil a nenechal Ševíka ani chvíli odpočinout.

„Hej Ševík,“ zvolal Krysáček. Zlobřík se otočil a čekal, co z něj zase vypadne.

„Už tam budem?“ zeptal se už asi po stopadesáté za poslední hodinu.

„Skoro,“ odpověděl s nechutí v hlase Zlobřík Ševík.

„Jak to myslíš, skoro?“ naléhal.

„Skoro, jako že skoro,“ odpověděl.

„Co to zase meleš, kdo ti jako má rozumět? Skoro, jako že skoro… pche to je zase ňáká nová hra? Tak jo, budeme si hrát, aspoň nám to rychlejc ulítne. Tak co třeba tichou sovu? Tuhle mám moc rád. Já ti pošeptám ňáké slovo, jo?“ zvolal a doběhl ho. Pověsil se mu na krk a chystal se mu do ucha něco pošeptat, Zlobřík ho však odhodil.

„Ještě jednou na mě skočíš a poznáš moji fungl novou kletbu,“ vyštěkl na něj.

„No jo, porád. Ty jsi zábavný jak Uršulka na hajzlíku,“ odpověděl mu.

„Jen nemám rád, když se na mě někdo lepí!“ už ztrácel trpělivost.

„Fajn, tak se nebudeme bavit vůbec, mě to teda neva,“ řekl Krysáček, ledabyle mávl rukou a odvrátil hlavu.

„No výborně, že ti to ale trvalo,“ usmál se spokojeně Zlobřík a pokračoval v cestě.

„Hej, to není fér.“….


* * *


Záchranná mise

Zlobřík Ševík i Krysáček právě dorazili k hradu na Konci světa. Stál na samém vršku obrovského kopce, ale spíše než hrad připomínal zříceninu. Uprostřed velkých balvanů byly postavené tři vysoké věže.

„Támhle je. To okno, kde se svítí,“ podotkl Ševík.

„Jóóó no. A jak se tam chceš dostat, ty chytrej statečnej rytířku? Koště sis nevzal a šplhat po provazech taky neumíš,“ vysmál se mu Krysáček.

„Nepotřebuji koště, ani žádné mudlovské náčiní k horolezectví. Mám něco lepšího,“ nenechal se vykolejit a vytáhl svou největší zbraň. Malý růžový balónek a něco, co připomínalo tenisovou raketu.

„Chceš hrát bembajs?“ divil se Krysáček, ale pak jeho údiv vystřídalo nadšení. „Fajn, začínáš. Tak nadhazuj,“ křikl na něj a poodstoupil.

Ševík jen převrátil oči v sloup a uchytil „tenisovou raketu“. Třikrát s ní máchl nad balónkem a přitom zpíval:
 

Koulelo se koulelo,
růžové jablíčko.
Co se asi událo,
čarovná paničko.

Čaruji já pro Tebe,
čáry máry fuk.
Odnesu tě do nebe,
kde čeká Tě kluk.

Ten kluk je krve královské,
za svou choť vybral si Tebe,
věz, že bude kouzelné,
mít mocného vedle sebe.


Raketou se dotkl balónku a ten se v mžiku proměnil v růžového jednorožce. Kůň samou radostí oběhl kolem Ševíka kolečko a potom se zastavil přímo u něj.

„Tý vole. Jaks to dokázal? To je hustý…“ obdivoval jeho kouzelné nadání Krysáček.

„Trocha fantazie a samozřejmě talentu,“ vychloubal se Šemík. Krysáček stál u koníka a hladil si ho jako malý kluk.

„Ten je krásný. A hele, jak krásně zvedá nožičky,“ opěvoval jeho krásu.

„Je dokonalý,“ usmál se Zlobřík. „Já půjdu zachránit princeznu a ty hlídej, jestli se tady náhodou neobjeví ta krvelačná bestie,“ rozkázal a vyhoupl se na jednorožce.

Doletěl až k nejvyšší věži a přistál na menší terase. Vytáhl si svou „tenisovou pálku“ a třikrát s ní máchl. Okno se rozletělo do kořán a statečný rytíř Zlobřík Ševík vstoupil dovnitř. Do cesty se mu však připletla krvelačná bestie.

„Vida, Harrouček Pottítko. Do zbraně,“ vykřikl a připravil se k boji. Harrouček otevřel pusu a hlasitě zařval. Potom sklonil hlavu a z jizvy mu vyletěl záblesk, který Ševíka odhodil.

„Tak snadno se nevzdám!“ zavrčel a vyslal proti Pottítku kouzlo ze své „tenisové rakety“. Pottítko se skácel k zemi a zůstal ležet.

„Kdo jste?“ zeptala se udivená princezna Fiolena.

„Váš zachránce. Ševík, jméno mé,“ zaveršoval a vypnul hruď.

„Tedy, přijmi tento dar na znamení díků, můj statečný rytíři Ševíku,“ pověděla a vložila mu do rukou bílý kapesník.

„Jen kapesník?“ podíval se zhnuseně na papírový ubrousek značky Hokus.

„Nic jiného tady nemám, sorry,“ vyhrkla.

Ševík tedy pokrčil rameny a chytil Fiolenu za ruku. Zatáhl jí na terasu a pak… spolu nasedli na růžového poníka a letěli zpátky ke Krysáčkovi.


* * *


Odhalení

Přistáli a jednorožec se zase proměnil v malý růžový balónek. Záchranná mise se vydařila a Fiolena byla volná. Avšak chyběl Krysáček.

„Kde zase sedí?“ křikl.

„Ahoj zlato, chyběl jsem ti?“ řekl někdo v dálce. Ševík i Fiolena se otočili a spatřili Krysáčka.

„Velmi vtipné,“ odfrk Ševík.

„Ty musíš být Ševíkův společník, těší mě. Jsem princezna Fiolena ze zámku Hodně, hodně daleko,“ představila se a podala si s Krysáčkem ruku.

„Téda, to je ale kus,“ špitl k Ševíkovi. Ten se jen usmál.


Šli už několik dní a zastavovali se jen na noc. Fiolena vždy měla svůj vlastní úkryt na spaní, kde Ševík ani Krysáček přes noc nesměli. Avšak Krysáčkovi to nedalo a jednu noc vstoupil do malé chatky, kde Fiolena spala.

To, co spatřil, ho však vyděsilo. Před ním nestála krásná princezna Fiolena, ale nějaká ošklivá zrůda.

„Kdo jsi? A co jsi provedla s princeznou Fiolenou. Tak mluv, nebo tě zakleju,“ křičel Krysáček jako smyslu zbavený.

„Pšššt, uklidni se. To jsem já, princezna Fiolena,“ snažila se ho uklidnit.

„Ne, ona je krásná,“ vřískal.

„Tohle je ze mě každou noc. Je to moje prokletí. Každou noc se proměňuji v tuhle stvůru,“ řekla nešťastně. „Zachránit mě může jenom pravá láska, proto jsem byla v té věži a čekala, až mě spanilý princ přijde vysvobodit.“

„Cha, spanilý princ? To jako Ševík?“ řehtal se Krysáček a rukama se držel za břicho.

„Jo a taky jsem si všim, že se k sobě ňák máte,“ cukrouškovsky se usmál. Fiolena zčervenala jako rajče a odvrátila pohled.

Mezitím se Zlobřík potichu přikradl k chatě a v ruce nesl obrovskou kytici šťovíků (jeho oblíbená rostlina). Stoupl si ke dveřím a chtěl zaklepat. Zevnitř ale uslyšel hlasy a tak poslouchal.

„No ták, šupej za ním, mu to určitě cvakne,“ nabádal jí Krysáček.

„Ne Krysáčku, nepochopí. Kdo by miloval takovouhle obludu,“ odpověděla tiše. „Zítra si vezmu krále Voldyho a bude po všem.“

Ševík odhodil kytici a nasupeně odešel. „Prej obludu. Co si o sobě myslí, nána jedna pitomá,“ vrčel si sám pro sebe.


* * *


Svatba

Druhý den ráno Ševík nepromluvil ani slovo. Odvedl princeznu Fiolenu do Království krále Voldyho a předal mu nevěstu. Potom odkráčel do svého luxusního domku v Bažině. Krysáček ho samozřejmě následoval.

„Proč sis s ní nepromluvil?“ zeptal se ho.

„Vždyť se mě štítí. Říká, že jsem obluda,“ řekl mu a vypadal smutně.

Krysáček se bouchl do hlavy, až se mu protočily panenky. „Ty jsi hroch. Ona nemluvila o tobě, ale o sobě. Každý večer se promění v obludu, páč je zakletá a bála se, že bys ji takovou nechtěl.“

„Mluvíš vážně?“ zeptal se opatrně.

„Si piš. A padej, nebo tu svatbu prošvihneš!“ popohnal ho Krysáček.

„Svatba, jéžiši, vždyť už skoro začala,“ vykřikl a vyndal z kapsy růžový balónek i se svou „tenisovou raketou“.

O chvíli později už spolu s Krysáčkem letěl ke kostelu. Sesedl z koně a vrazil do kostela, kde už Voldy stačil říct své ANO.

„Stůjte,“ zakřičel z plna hrdla a ostatní se vyděšeně obrátili ke dveřím. „Fioleno, ty si ho nemůžeš vzít.“ Došel až k ní.

„Co to má znamenat,“ vyštěkl Voldy. „Tohle je moje svatba a žádný Zlobr mi ji nezkazí. Chopte se ho,“ rozkázal své Smrtiarmádě.

V tu chvíli ale dovnitř přiletěl na své Kulovém Blesku Harrouček Pottítko a svou pusu otevřel dokořán. Pořádně se nadechl a Voldyho i s jeho cylindrem spolknul. Chvíli se zdálo, že ho nestráví, poněvadž začínal v obličeji měnit barvu a břicho se mu podivně hýbalo. Nakonec však jen hlasitě říhnul a zase odletěl.


* * *


A závěrem …

Chcete vědět, co se stalo potom? No tak jo… Ševík Fiolenu políbil a ona samou láskou k němu zůstala ve své nejkrásnější podobě. Její noční proměna se stala i denní proměnou. Nádherný pár.

A co dál? No samo, že se vzali a žili spolu nechutně dlouho, tedy až do té doby, než Ševíka z Krysáčka trefil šlak a zemřel.

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2008 - 2011 Sarah * Design made by Cathia