Čt 24. října    slaví: Nina



Kategorie: Novinky, Drabble

DMD 2013

Vkládám souhrn všech mých drabblat do soutěže DMD (Duben, měsíc drabble) 2013. Každý den bylo zadané téma, na které jsme museli napsat jedno drabble (tedy přesně 100 slov). Musím se pochválit, povedlo se mi sepsat drabble na všechna témata, tudíž přikládám 34 děl z mé série. Některé jsou ze života, originálního pojetí, jiné zase na témata z fanfiction: nejvíce Harry Potter, Červený Trpaslík, Stopařův průvodce Galaxií, the Big Bang Theory a Akta X.

1.4.2013 – Téme: Ke strojům!

Pasadenská univerzita v ohrožení

Telefon ho probudil ve tři ráno. O pět minut později už seděl v autě a uháněl na Pasadenskou univerzitu.

Udýchaný vběhl do jídelny. Bylo tam živo. Stačil jen vytáhnout mobil a zmáčknout nahrávání.

Sheldon skákal po stole v županu a vykřikoval: „Už jsou tady. Právě prolétli atmosférou a řítí se na nás. Musíme bránit naši univerzitu. Ke strojům!“ Seskočil a zamířil k automatu na kafe. V ruce třímaje obracečku.

„Váš známý?“ optal se policista.

„Spolubydlící,“ odvětil Leonard pobaveně.

„Tak si ho koukejte odvést!“ poručil a odkráčel.

 Leonard vypnul nahrávání. „Tohle bude na Youtube senzace,“ pousmál se a šel vyzvednout Sheldona.

 

2.4.2013 – Téme: Krášlení

Spolubydlící

Zahlouben do rozhovoru s Krytonem o existenci křemíkového nebe a vskutku bizarních pravidlech, kterými se přijetí řídí, vstoupil do prostoru své kajuty.

Od včerejšího večera, kdy Rimmera z důvodu úspory energií vyřadili z provozu, sdílí kajutu s Kocourem.

„Ale, co když porušíš pravidlo 6, které ti nařizuje pracovat v úsporném režimu v případě, že ceny energií vzrostou o více jak tři procenta?“

„V tom případě je tady ještě pravidlo 12, které...“

To už ale Lister neslyšel. Vyjeveně civěl na barevnou výzdobu nového pokoje.

„Růžová?“

„Líbí?“ zeptal se Kocour s úsměvem. „Krášlení je smysl mého bytí.“

Tělo Kocoura nebylo dodnes nalezeno.

 

3.4.2013 – Téme: Statistika nuda je

Statistika opravdu nuda je

Bla bla bla

„Regresní analýza zkoumá problémy dvou znaků. Například závislost zisku z prodeje komiksů na počtu inteligentních čtenářů, ochotných platit.“

Dívala se na něj a sledovala, jak se mu rty zaníceně pohybují v horečném vysvětlování. A ačkoliv jí sluch pracoval zcela normálně, slyšela jen další: bla bla bla. Tady překlad mozku prostě ztroskotal.

„Mírami závislosti jsou regresní koeficienty. Grafickým znázorněním …“ zarazil se v půli věty.

 „Penny?!“ vyštěkl tak nahlas, že málem spolkla žvýkačku.

 „Co? Koeficienty?“

„Ty vůbec neposloucháš. Jak chceš vystudovat univerzitu?“

„Promiň, Sheldone. Pokračuj,“ pobídla ho znuděně, načež Sheldon pokračoval.

Mozek však opět pobral jen: bla bla bla.

 

4.4.2013 – Téma: Alfasamec

Čtyři dny, šest hodin a dvanáct minut

První zaklepání… druhé a vzápětí třetí.

Protočila oči v sloup a otevřela dveře.

„Co je?“

Ticho… nervózní zakašlání…

„Podívej Shledone, nemám čas.“ Zavírala dveře, ale zarazil ji.

„Ehm jak jde experiment se savci?“ vykoktal ze sebe první větu a pokusil se o úsměv. Moc neuspěl.

„Savci?“ opáčila naježeně. „Moji primáti se mají skvěle. Začínají odvykací kůru. Děkuji za optání.“

Ticho…

…ještě trapnější ticho…

„Omlouvám se, Amy.“

Trvalo to čtyři dny, šest hodin a dvanáct minut. Ale potěšilo jí to.

„Omluva přijata,“ naježila se hrdě. „Pojď, ukážu ti Alfu téhle smečky. Už přešel z Marlborek na lehké peprmintky.“

„To je skvělé.“

 

4.4.2013 – BONUS – Do větru!

Planeta Travest

Rimmer: Proč jsi nás neupozornil, že se blížíme k planetě Travest?

Holly: Neptal ses.

Rimmer: Hm… Kdy budeme přistávat?

Holly: Už.

* * *

Kocour: Co že je to za planetu?

Rimmer: Travest. Asi zase nějací mormoni.

Lister: Ani bych neřek… Zdrhejte!

* * *

Kocour: Do Listrových větrů. Ten Amanda chtěl můj ocas.

Lister: Brenda už ho málem měl.

Rimmer: Znásilní nás chlapi!

* * *

Kocour: Prosím, Amando, nedělej to. Jsem ještě panic.

Amanda: Zavrň kocourku, pohrajeme si.

Kocour: Cože?

* * *

Buch… prásk… zvuk motorů… útěk.

* * *

Rimmer: No to je dost, Holly. Kams nás to sakra zavezl? Málem z nás udělali ženské!

Holly: Ale byl to krásný pohled.

 

5.4.2013 – Téma: Zubatá

Zubatá žába z drsného kraje

Jeli už bezmála deset hodin.

„Kde jsme?“ zeptala se podrážděně. Protočil oči v sloup, už po sté tento den.

„Víš vůbec kam jedeš?“

Nereagoval. Držel své nervy na uzdě.

„Tak si mlč.“

Unaveně vzdychl.

„Máš mapu, tak se podívej,“ vyštěkl.

Neochotně se do ní podívala. „Kde jsme byli naposledy?“

„V Olomouci.“

„Hm… takže budeme asi v… Bruntále.“ V jejím hlase byl znatelný respekt, smíšený s hlubokým zděšením. Vyměnili si ustarané pohledy.

A už projížděli kolem cedule – Vítejte v Bruntále, v kraji Zubatých žab.

„Zubatá žába? Já chci pryč, Pepo.“

Její křik však zanikl v řevu drsných lidí, z drsného kraje.

 

6.4.2013 – Téma: Klácení zmijí

Experiment

„Jsme sami?“

Přikývl.

Ticho… úsměv… myšlenky plné neřesti.

„Mám nový experiment,“ zaskřehotala Amy. Významně na Sheldona zamrkala.

„Ano?“ dal najevo svůj zájem. „V čem spočívá?“

Začervenala se.

„Klácení zmijí,“ zasyčela. Zvláštní tón hlasu odhalil zjevné náznaky.

 „Dala ses na plazy?“ vyhrkl nadšeně. „To je skvělé, podmanit si hada byl odjakživa můj sen.“

Zvesela se usadil k laptopu. „Už máš vybranou? Navrhoval bych tuhle, má hezké vzory.“

Zaskřípala zuby, přesto pokračovala v rozepínání knoflíků.

V tom se otevřely dveře.

„Á Leonarde, Penny,“ vykřikl vzrušeně. „Chystáme se klátit zmiji, přidáte se?“

Stačil jeden pohled na Amy, aby jim to došlo. Vybuchli smíchy.

 

7.4.2013 – Téma: Obleva

A po zimě přijde…?

„Květen…“ mumlal si Artur, když v županu odhrnoval sníh. Po ránu byl rozladěný.

Odhodil poslední várku, narovnal záda a vrátil se k nevypitému šálku čaje. V tom spadla první vločka… za ní druhá… třetí… Zaskřípal zuby a naštvaně odhodil lopatu.

„Zpropadená zima, kde vězí slibovaná obleva?“

 

* * *

 

Mezitím na příslušném spádovém stavebním úřadu pro planetu Zemi

 

„Žádám o povolení přepnout do režimu jara,“ vyhrkl podsaditý muž a podával smrdutému tvorovi formulář, už po patnácté za poslední měsíce.

Vogon zamlaskal a zakroutil hlavou. „Bohužel, chybí zde podpis celního úřadu. Povolení se zamítá.“

„K čertu s byrokracií!“ Nasadil si čepici a odporoučel se.

 

8.4.2013 – Téma: Kopnutí

Výpadek proudu

Světlo výhružně zablikalo a zhaslo. V zápětí se odporoučela i televize a s ní Hvězdné války.
„Né,“ rozhořčil se Leonard, „vypnul proud.“

„Někdo by se měl jít podívat na pojistky,“ navrhl Howard, načež všichni významně ohlédli na Sheldona.

„Samozřejmě, pošlete tam profíka.“

* * *

Rána… záblesk… křik…

„Sheldone?“

* * *

„Nobelovu cenu za fyziku získává doktor Sheldon Cooper.“

Usmál se. Za hlasitého potlesku obecenstva přistoupil na pódium. Vlasy mu trčely do všech stran.

„Děkuji,“ brečel. „Je to pro mne čest.“

* * *

„Co to mele?“

„Nevím, ale musela to být pěkná šlupka, ještě se mu kouří z hlavy.“

„To teda musela, vlasy má jak Albert Einstein.“

 

9.4.2013 – Téma: Vrzavé Panty

Plechland

„Kde to jsme, Holly?“

„Plechland,“ odvětila hlava na monitoru. „Sídlí zde největší společnost, vyrábějící roboty.“

„Na co čekáme? Jdeme prozkoumat další Kryťáky,“ rozveselil se Lister, jakmile Červený trpaslík přistál za lesem.

 

* * *

 

„To bude ono.“

Stáli před obřím areálem s nápisem Robodrom. Prolezli otvorem ve zdi a jali se prozkoumat terén.

Asi po hodině bloudění nakonec skončili na balkóně rozlehlé haly. Když se rozsvítilo světlo, spatřili a hlavně zaslechli něco nevídaného.

„Koukněte, Kryton tisíce a jedné tváře,“ zavtipkoval Rimmer. „Jak svorně všichni melou panty.“

„Spíš vržou,“ opravil ho Lister a zacpával si uši. „Ještěže Kryťák pochází z edice, kterou naučili mluvit.“

 

9.4.2013 – BONUS! – Smrt v hlubinách

Začátek konce

Ta neskutečná podoba. Otevřela staré rány a krutě do nich vnikla. Nelze se bránit. Je to osud. Bude nás pronásledovat dnem i nocí.

„Má lásko. Jsme si souzeni.“

Vždy tomu tak bylo a ani v tuto divnou dobu tomu není jinak. Cítím to.

Láska je silnější než prokletí té čarodějnice. Podruhé nás již nerozdělí.

 

„Viktorie?!“zarazil jsem se. Už podruhé stála na okraji útesů. Mluvila na mě, ale já ji neslyšel.

Skočila…
Přísahal jsem, že ji neopustím. Skočil jsem tedy a zakousl se.

 

Voda jí omývala obličej a smývala krev, když se její oči otevřely a bílé tesáky se zaleskly.
„Barnabasi?“

 

10.4.2013 – Téma: V pravé poledne

První středa v měsíci

Seděli v hotelové místnosti a poslouchali vyprávění o Praze. Byli pozváni, aby zazpívali na kulturní akci a ukázali svůj talent. Celý sbor čítal asi dvacet Izraelských dětí různého věku.

V tom však zazněly sirény a čas kolem se zastavil.

Vyděšeně vstali a s křikem se snažili najít úkryt. Jako by se najednou ocitli v noční můře.

Teprve poté to ostatním došlo … první středa v měsíci, pravé poledne… sirény… Izrael - země, zmítaná válkou.

Trvalo několik dlouhých minut, než se uklidnili.

 

Bezpečnost a svoboda je něco, co nelze brát jako samozřejmost, ale jako dar, za který bychom měli být vděční.

 

11.4.2013 – Téma: Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte!

Strážci koupelny

Třásla se od hlavy až k patě. Černé myšlenky naprosto pohltily její mysl a bránily jí v racionálním uvažování. Byla vyděšená.

Dveře hotelového pokoje se otevřely. „Jsi v pořádku, zlato? Je ti špatně?“ zeptal se starostlivě přítel a popošel k ní. Stála tam jen v županu.

Polkla. Prstem ukázala na koupelku a špitla: „Pavouk.“

Uchechtl se. Vyzul si botu a s řevem vpadl dovnitř. Netrvalo to ani pět vteřin, než se s ještě větším řevem vyřítil ven.

Povytáhla obočí.

„Velí celému regimentu,“ vysvětlil šokovaně.

Silná slova typu „Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte!“ byla najednou pryč.

Do hodiny měli sbaleno.

 

12.4.2013 – Téma:  Otisk

Noční návštěva

Potácel se liduprázdnými ulicemi. Trvalo mu to déle než obvykle, protože několikrát špatně zahnul, či najednou pocítil potřebu zvracet. Kamarádi v hospodě jej ale ubezpečili, že je naprosto v pořádku a těch pár metrů přece dojde.

Když kostelní zvon třikrát odbil, dosáhl cíle.

Zašmátral v kapse a vytáhl klíče. Zaujatě si prohlížel klíčovou dírku. Nakonec zabouchal na dveře.

„Mýýý-škit-škooo!“

Rozsvítilo se světlo.

„Honem, z-zlato, musím č-čůrat,“ vykoktal a začal se smát.

Dveře se otevřely. Nebyla tam však myška ani zlato.

Zpoza dveří vykoukla starší žena v županu, zaškaredila se a pravou nožkou provedla výkop.

 

* * *

 

Nápis Baťa navždy zdobí jeho tvář.

 

13.4.2013 – Téma: Klepeta

Dohnán klepety.

Utíkal po pláži, ale neohlížel se. Slyšel jen děsivé klap… klap…

Běhal každý večer, aby si udržel kondici. Dnes se však jeho nevinné odreagování změnilo v běh na život a na smrt.

…klap… klap…

Píchalo ho v boku. Byl na pokraji sil. Zakopl a svalil se do písku.

…klap… klap…

Konec. Dohnali ho. Několik klepet se ohánělo jen těsně u jeho obličeje.

„Nechte mě,“ křičel z plných plic. „Já nechci. Dejte ty klepeta pryč!“

 

* * *

 

„Zlato?“

Zaslechl známý hlas.

„Mami?“ Pomalu otevřel oči. Nikde žádní krabi.

„Vstávej! Svatebčané přicházejí. Musíš se připravit, jsi přece ženich.“ Dořekla pyšně a nachystala mu oblek.

 

14.4.2013 – Téma: Hlavu vzhůru

Strasti Skoro-bezhlavého Nicka.

Přece to teď nevzdáš. Dodával si kuráž a snažil se nemyslet na trapnost nadcházející situace.

Jak ponižující. Ostatní budou žonglovat, jen já ne. Každý si na mě bude ukazovat a smát se mi.

„Běžci se připraví na startovací dráhy.“

Už je to tady. Za pár vteřin se úplně znemožním… jako bych už tak neměl komplex méněcennosti. Pitomé šlachy.

Stoupl si vedle ostatních a pokusil se zahnat černé myšlenky.

„Hlavu vzhůru!“ zazněl rozkaz. „Připravit… vpřed!“

Dvacítka bezhlavých duchů vyrazila. S napřaženýma rukama, ve kterých se jim houpaly vlastní hlavy, se řítili chodbami Bradavického hradu. Bezhlavý Maratón prvních Merlinovských her právě započal.

 

15.4.2013 – Téma: Milionový nápad

Zachráněni Pravděpodobnostním Pohonem

„Co teď?“ zděsil se.

„Něco si stopneme. Hlavně neztrať svůj ručník.“

„Proč ruč…,“ nedokončil větu. Najednou zmizel, protahoval se úzkou štěrbinou a následně se vznášel v nekonečnu, než se jeho tělo opět zhmotnilo a tvrdě se rozpláclo na zem.

 

* * *

 

„Forde?“

„Ehm?“

„Mám pocit, jako bych byl gauč a někdo na mě seděl.“

„Pocit je správný,“ uchechtl se Ford. „Ahoj Marvine.“

Obrovská hromada plechu se zavrtěla a vstala. „Ach jo, další stopaři,“ povzdechl si. „Zřejmě vás to zajímat nebude, ale dojdu to nahlásit. To byl zas nápad, zapnout pravděpodobnostní pohon.“

„Jo, přímo miliónový,“ vykřikl Ford šťastně. „Zachránilo nás to před Vogony.“

 

16.4.2013 – Téma:  Já nejsem mrtvý!

Do nebe

Bylo mu pět. Hrál si v podkroví s vojáčky, napodoboval tátu.

„Jak to jde?“

Pousmál se a vysvětlil mu průběh bitvy.

Otec si s ním hrával často… vlastně každý den. Vrátil se. Máma říkala, že už nikdy nepřijde, že je v nebi, ale je tady.

„Je čas,“ řekl a vstal. Chlapec zakroutil hlavou. „Nechci, musím dávat pozor na maminku.“

„Budeme na ni dohlížet z nebe.“ Vzal ho za ručku.

Prošli kolem spousty lidí v černém a mířili ke dveřím, když spatřil sám sebe… ležel v rakvi, obklopen mámou a babičkou.

Rozbrečel se, když jej pohlcovalo bílé světlo. "Né, chci zpátky."

 

17.4.2013 – Téma: Tření

Jednou z rána na Pasadenské univerzitě

Leonard s Howardem pomalu došli k Sheldonově kanceláři.

Ztuhli na místě…

Sheldon stál zády a ladnými pohyby rukou jezdil dolů a nahoru, ve výšce svého pasu. Vše doprovázeno slovy: „Při každém tření existuje síla, která působí proti změně klidového stavu a vzniká teplo.“ Před ním klečela studentka, která ho horlivě sledovala. „Doktore, vám to tak jde.“

„Nekecej, vážně dělá to, co si myslím?“ zašeptal Howard.

To byla poslední kapka. S výbuchem smíchu neomaleně vrazili dovnitř. Sheldon se zvědavě otočil, v rukou držel ebonitovou tyč a studentce názorně vysvětloval základy Tření, které probírali na minulé přednášce.

„Škoda,“ hlesl Leonard k Howardovi.

 

18.4.2013 – Téma:  Křup

V kině

Několik měsíců vzrušeně očekáváte premiéru dalšího pokračování vašeho oblíbeného filmu. Každý den prohledáváte google, zda se náhodou neobjeví nové fotografie z natáčení nebo z některých scén. Trailer znáte už skoro zpaměti.

Pak přijde den „D“. Plní nadšení si jdete vyzvednou lístky, rezervované dlouho dopředu. Pro zpestření atmosféry ještě plníte kyblík popcornem a pak už usedáte na nejlepší místa v zadních řadách.

Světlo zhasne a vy odpočítáváte těch dlouhých patnáct minut, než skončí reklamy. Nemůžete se dočkat… až nakonec zazní znělka a…

…po vaší pravici se ozve uši drásající křup… křup… křup.

Závěrem? Výrobce brambůrek musel mít tou dobou velkou škytavku.

 

19.4.2013 – Téma: Zámečník

Přímo do pasti

Pomalu si klestili cestu křovím, aby je nikdo neviděl. Trochu to postrádalo smysl, protože byla tma, v ulici svítila jen jedna pouliční lampa a oba byli v černém. Navíc byla hodina po půlnoci, takže protější domov důchodců spal jako zabitý. Ale vše pro lepší pocit.

Došli k zadním dveřím.

„Fakt nejsou doma?“ zeptal se menší z dvojice.

„Ne, viděl jsem je odjíždět.“ Odvětil druhý podrážděně.

„Tak jo, otevři je na raz… dva…“

Křach…

„…tři. Dík, žes počkal. Neříkals, že jsi zámečník?“

„Jo, ale tohle je rychlejší, ne?“

Vešli dovnitř.

„Dobrý den, pánové.“ Pozdravil je policista. „Už na vás netrpělivě čekáme.“

 

19.4.2013 – BONUS! – P.I.F.K.A.

Důvěřujte knihám

„Nazdar Evo, co kino dnes v osm?“ zeptal se a nadhodil úsměv. Z kapsy vytáhl vstupenky a zamával jimi. „Hm?“

Vypadala překvapeně.

„Proč právě s tebou?“ nadhodila a s povytaženým obočím čekala na odpověď.

Trochu znejistěl, ale rozhodně neztratil svůj šarm vtíravého člověka.

„Protože jsem PIFKA.“

„Kdo že?“ nechápala.

„Ehm,“ odkašlal si. „Proslulý idol s fantastickou karmou anděla.“ Řekl pyšně.
Protočila oči v sloup.

„Asi jsem se přeslechla, říkal jsi protivná imitace falešného kyselého amatéra?“ Vysmála se mu a odkráčela.

Povzdechl si. To byla dnes už patnáctá. Ani teď knížka „Jak na holky“ nezabrala. Vzchopil se a šel zkusit Petru

 

20.4.2013 – Téma: Vedlejší kolej

Kdo si hraje (ne)zlobí

Oblékl se, udělal si snídani a zapnul televizi, divný pocit ho od rána neopustil.

„Hromadná autonehoda na dálnici zablokovala pruhy v obou směrem, tvoří se kolony.“

Zamrkal. Dopil kafe a pelášil na nádraží, kde si ještě stihl koupit noviny.

Za pár minut seděl ve svém kupé a četl titulek: Dvě letadla mířící z USA do Evropy nezvěstná.

„Co se to sakra děje?“ Náhle ucítil silné otřesy. Zalapal po dechu.

 

* * *

 

„Křáááách…“

„Joquaro, přestaň si hrát s tátovou planetou a dej ten vlak zpátky na vedlejší kolej!“ rozzuřila se obří žena na svého synka, který stáhl ocas a šel si hrát ven.

 

21.4.2013 – Téma: Stará škola

Škola na kopci

Nikdo z místních si založení školy nepamatuje. Stojí osamoceně na vrcholku kopce a shlíží na malé městečko pod ní.

Říkají, že je zakletá. Nejeden člověk se občas zatoulá do její těsné blízkosti a prý slyší dětské hlasy… bodejť, vždyť je to škola. Někteří z nich jsou dosud pohřešováni, jiní skončili v blázincích.

Osobně však nevidím důvod k obavám. Pamatuji si tuhle budovu od položení základního kamene a dosud se nic podivného neudálo. Snad jen ten požár před 300 lety. Ale dostali jsme se přes to a nadále se věnujeme vyučování. Já, profesor Benjamin Dorsten, a mých patnáct nezbedných malých žáků.

 

22.4.2013 – Téma: Krásná neznámá

Vždy se ujisti, že jsi našel správnou dírku

Vracel jsem se domů z hospody, zapíjeli jsme kamarádova synka. Důkladně, podotýkám.

Spatřil jsem ji hned za rohem. Byla tak krásná. Sice jsem měl v každém oku několik promile, ale neodolal jsem. Klepala se zimou a tak jsem ji vzal k sobě.

S ničím se nezdržovala, prostě si mě přitáhla k sobě a začala líbat. Řeknu vám, paráda. Skončilo to na koníčkovi v obýváku… třikrát. To vám byly v noci sny.

 

Ráno mě vzbudil poněkud hrubší hlas… ten šok si neumíte představit. Ona krásná neznámá byla ve skutečnosti dlouhovlasý chlap. Ani nechci pomyslet, kam jsem včera svůj nástroj třikrát vtěsnal.

 

23.4.2013 – Téma: To druhé město

Ups

„Obletíte horu a zamíříte na severozápad,“ rozkazoval poručík a prstem ukazoval trasu na počítačem vytvořené 3D mapě. „Poletíte dalších deset minut, než dorazíte k cíli. Nechci rukojmí a nechci vidět žádný pozůstalý domeček, jasné?“

„Ano, pane,“ vykřikli vojáci a zamířili k letounům.

Poručík předal souřadnice navigační věži.

 

* * *

 

„Neskutečný bordel,“ postěžoval si Hamplton.

„Systém,“ obhajoval se Arons.

„Jak mám tady něco najít?!“

Vysílačka zachrastila: „Tady 407čka, žádám o souřadnice.“

Hamplton protočil oči v sloup a celé tři minuty hledal kus papíru, než jej konečně objevil a nadiktoval souřadnice.

„Hotovo,“ ozvalo se po patnácti minutách. „Nemělo být to město na severozápadě?“

Ups…

 

24.4.2013 – Téma: Invaze

Čas na experiment, odpor je zbytečný!

Vzbudilo ho bouchání na dveře.  Dopajdal se ke vchodu a otevřel je.

„Konečně!“ Vyslechl si namísto pozdravu. Ford nervózně postával na prahu s ručníkem na rameni.

„Taky ti přeji hezké ráno,“ zívnul Arthur.

„Musíme pryč… pronto.“

„Pryč? Je šest ráno.“

„Už se blíží,“ křikl Ford a prudce se rozhlížel kolem sebe.

„Kdo?“ nechápal Arthur.

„Myší invaze. Musíme pláchnout.“

„Nesmysl,“ oponoval. V tu chvíli Fordovi přistálo na hlavě bílé zvíře. Zaječel a vtrhl do domu. Zpoza okna sledovali, jak se další a další myši spouštějí z nebe.

„Pozemšťané, byli jste vybráni k experimentování. Odpor je zbytečný.“

„Nestopneme si něco?“ nadhodil Arthur.

 

24.4.2013 – Téma: Nesmrtelný strýček

V lese

„Kam mizí všechno jídlo?“ zeptalo se liščátko.

„K prasatům. Když jim budeme dávat část našeho jídla, tak nám v lese nikdo neublíží a budeme si žít všichni v míru,“ pravila maminka liška.

 

* * *

 

„Skandál,“ zahoukala sova.

„Ještěže ho vlci chytili,“ přidal se jelen. Smečka právě odhalila prasečího zloděje. Kradl část jídla z daní pro sebe a střádal si zásoby, zatímco ostatní zvířátka v lese hladověla.

„Prý ho chytili přímo při činu. Schovával jídlo v krabici,“ řekla veverka.

„Dobře mu tak. Kdo krade, bude zavřen do strašidelného lesa. Vsadím med, že ostatní prasata kradou taky. Takhle skončil nesmrtelný strýček,“ zakončil to medvěd.

 

25.4.2013 – Téma: Píši Vám

Vážený řediteli

Když se dívala na chlapce, cítila jen vztek… na sebe, na sestru, na dítě i na něj. Nebyla na to pyšná, ale tahle emoce prostě převládala. Nedokázala ji zapudit a nahradit láskou.

V myšlenkách se stále vracela o několik let zpátky, kdy sebrala odvahu, odhodila hrdost a sepsala dopis:

 

Vážený řediteli,

píši Vám, abych Vás požádala o zvážení mého přijetí na Vaší školu. Věřím, že mé předpoklady k dokončení studia jsou více než uspokojivé.

Očekávám Vaši odpověď.

 

„Petunie, děje se něco?“

Hlas jejího manžela ji vrátil do reality. S odporem se podívala na svého synovce a odvětila: „To teda děje.“

 

26.4.2013 – Téma: Pod dekou

Vždy si chraňte své území

„Nástup, holoto!“ zařval generál a vojáci se seřadili do předepsaných formací. „Chybí někdo?“

„Ne, pane,“ odvětil velitel jednotky. „Hlásím, že čtvrtý oddíl je kompletní.“

„Výborně,“ řekl generál. „Blíží se nepřátelské jednotky. Musíme být nachystaní k útoku. Jako vždy to bude rychlé. Nebereme žádné rukojmí. Nikdy neútočte samostatně, jen ve skupinkách. Použijte veškeré dostupné prostředky, abyste okupanty vyhnali. Jasné?“

„Jasné,“ zařvalo vojsko svorně.

 

V tom něco poblíž zavrzalo a bouchlo. Bylo slyšet přibližující se dunění.

Podivný tvor došel k posteli motelového pokoje a natáhl se. Trvalo pouhých pár vteřin, než se s křikem vyřítil ven, následován armádou švábů, usídlenou pod dekou.

 

27.4.2013 – Téma: Zabít málo

Soft Kitty

"Ke mě nebo k tobě?"

Chvíli přemýšlela. Zapomněla zaplatit účet za elektřinu, odpověď byla jasná. Vešli do bytu.

"Skvělé, Sheldon už spí." Nadhodil přitom výraz plný očekávání. Pochopila. Neztráceli čas s plánovaným kafem a zamířili přímo do pokoje.

Za pár minut leželo skoro všechno oblečení na zemi a postel okupovali dvě, přirozeným pudem poháněné, bytosti.

"Leonarde... Leonarde... Leonarde," ozvalo se zpoza dveří, doprovázeno klepáním.

"Co?!" zakřičel, právě v tom nejlepším.

"Jsem nemocný, musíš se o mě postarat."

"Jdi spát!"

"Penny mi musí zazpívat Soft Kitty."

Zabít málo, pomyslil si, když se odtáhl od své bohyně a šel uložit nesnesitelného spolubydlícího."

 

28.4.2013 – Téma: Růže

Následuj růži

Seděla na srázu a zírala na údolí, rozprostírající se pod ní. Vše, kam jen dohlédla, pro ni bylo nové. Slzy jí tiše skrápěly obličej a pichlavá bolest objímala srdce.

V dlani jí spočívala pouštní růže. Našla ji cestou nahoru. Ležela na zemi, osamocená… přesně, jako se nyní cítila sama.

Není to ani měsíc, kdy byla otcem vyměněna za velblouda a tři ovce. Nenáviděla ho za to, ale co zmohla.

Včera proběhla svatba a první noc, kdy se cítila pošpiněná a zneuctěná.

Rozmáchla se. Růže letěla vysoko k nebi, poté zamířila do údolí.

Dívala se, jak dopadá.

Nezaváhala a následovala ji.

 

29.4.2013 – Téma: Rodná hrouda

Afrika, země neomezených možností

Viděl ho, jak dřepí u silnice a něco se zájmem pozoruje. Přešel blíž, čapl si vedle něj a spatřil obří páchnoucí kouli.

„Co je to?“

„Koule hovnivála, je ohromná, viď?“

Vzrušeně přikývl.

„Víš, že každý brouk má svou vlastní hroudu, kterou si válí před sebou?“ poučoval ho. „Říká se, že se dokonce dědí z pokolení na pokolení, jak zajímavé.“

„Takže je to vlastně taková rodná hrouda,“ podotkl fascinovaně.

Trapnost situace a nehorázný omyl jim došel ve chvíli, kdy jim průvodce domlouval, aby se už přestali dívat na to lví lejno a šli si raději vyslechnout vyprávění o putování afrických slonů.

 

30.4.2013 – Téma: Zváženo a sečteno

Na pitevně

Naštvaně si natáhla latexové rukavice, vzala si skalpel a provedla řez ypsilon. Myslí si, že si zavolá a já hned přicupitám, mumlala si pro sebe.

Vytáhla střeva a hodila je na váhu, přičemž na papír si vedla přesné záznamy. Stejný proces zopakovala s dalšími orgány.

„Jak to jde s naším neznámým, Scullyová?“

Protočila oči v sloup a švihla na váhu poslední orgán, srdce.

„Zváženo a sečteno. Ten muž má cirhózu jater, rozsáhlý plicní nádor, srdce prodělalo nejméně tři infarkty a žaludek je samý vřed. Vážně si myslíš, že ho zabili mimozemšťané?“

„Hm… jo.“

Nechala tělo napospas studentům a odporoučela se.

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2008 - 2011 Sarah * Design made by Cathia